Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 501)

    Dny se sypou jako ze šňůrky padající korálky a snaha být jejich velitelem je čím dál svízelnější.

    Foto Tino Kratochvil

    Divadlo Radost, Bratislavská 216/32, 602 00 Brno-střed-Zábrdovice. Foto DR

    Divadlo Radost slaví. Je mu sedmdesát let. Setmělou škvírou, podél bachratého škuneru, vstupuji do areálu bájného teátru. Nad hlavou mám lávku s hodinami s trojicí pádících brachů Dlouhým, Širokým a Bystrozrakým… Z přítmí houkne zkroucená postava: Vítej, Pajdo! Lekl jsem se… Dávný druh Jiří Pfeifer řečený Fretti se usmívá. To víš, operace obou kolen a jedné pánve, to nikomu nepřidá… Ach, ano. Jirka, podobně jako Jaromír Barin Tichý či Jiří Pecha zažehávali hvězdnou kariéru herců v místní technice…

    Na jeviště vstoupila paní Zora Matoušková, která před sedmdesáti lety hrála Veverku… (Vlastimil Peška a Zora Matoušková před premiérou). Foto Tino Kratochvil

    Na jeviště vstoupila paní Zora Matoušková, která před sedmdesáti lety hrála Veverku v prvním představení hry Václava Renče Medvěd Fuňa. Usmála se, řekla: To jsem se jmenovala Zora Bílková, a přivoněla k darované kytičce…

    Ředitel Vlastimil Peška poletoval jako křepelička. Byl ve foyeru, v sále, na jevišti uváděl televizní snímek, ve kterém mladinká studentka konzervatoře Libuška Šafránková s pedagogem Stanislavem Zindulkou předváděli technologii výroby loutek a vznik loutkového představení. Poté, v lůně korábu, zahajoval výstavu historických dokumentů, fotografií a loutek, aby za hodnou chvíli, opět na jevišti, v žertovném projevu vzpomenul osobnosti, které v průběhu sedmdesáti let v divadle působily a představil divákům nového uměleckého šéfa Michala Sopucha a dramaturga Pavla Trtílka.

    Modrá opona se rozevřela, odkryla něco, co vypadalo na velkou ptačí voliéru seskládanou z obdélníků průsvitných rámů. Foto Tino Kratochvil

    Modrá opona se rozevřela, odkryla něco, co vypadalo na velkou ptačí voliéru seskládanou z obdélníků průsvitných rámů a potulní hudci v bělostných kostýmech zdobenými výšivkami barevných ornamentů počali zpívat a hrát pohádku o princezně se zlatými vlasy, statečném jinochovi, zlém králi a pokrmu z hada, který naučí člověka rozumět řeči zvířat.

    V krajině pusté a nevlídné, / tam, kde ptáci nezpívali / kde se ryby mlčet bály, / tam vládl zlý král. // A ten si dal zbudovat / škaredý a černý hrad. / škaredý jak vlčí tlama / černý jako půlnoc sama…

    V krajině pusté a nevlídné, / tam, kde ptáci nezpívali… Foto Tino Kratochvil

    Zlatovlásku napsal podle lidových vyprávění před sto padesáti roky Karel Jaromír Erben. V roce 1952 dokončil veršovanou loutkovou hru Zlatovláska básník Josef Kainar, kterou 9. května 1953 uvedlo Divadlo Radost v režii Josefa Kalába. Do současné podoby Kainarovu hru přepsal a hudbou opatřil Vlastimil Peška. Vytvořil melodickou poemu s mnoha popěvky a písněmi, ve které hereckým výkonům jsou loutky pomocníky zvýrazňující pohádkovost děje. Kainarovy verše se nepostřehnutelně snoubí s verši Peškovými, písně a scénická hudba lahodí uším a udržují rytmus představení.

    Dunaju, Dunaju, / ty vodo hluboká, / u tebe sedává / panna modrooká. // U tebe sedává / zlaté vlasy češe, / rybek se vyptává / kam ten Dunaj teče… zpívají hudci a divákům v hledišti je pěkně na duši…

    Dunaju, Dunaju, / ty vodo hluboká… Foto Tino Kratochvil

    Režisér Peška obohacuje jevištní dění vtipnými akcemi. Nechává na voliéru promítat hořící keře, plující ryby, létající ptáky, snové krajiny, kouzelnými štětkami přemalovává barabizny v zámecké komnaty, mění je ve vzdušné zámky. Některé proměny vyvolávají potlesk obecenstva… Peškovi herci výtečně vyslovují, zpívají, tančí, dovádějí, hrají na hudební nástroje, udržují diváky ve stálém napětí. Loutky jim pod hbitými prsty ožívají. Umí zahrát něžnost pohlazení, ale i dutou zlobu a krutou namyšlenost.

    K jubileu si divadlo nadělilo dárek z kategorie „nej“. Přijalo do svých řad nové tváře, mladou krev. Režisér novicům poskytl prostor a citlivě včlenil do své jevištní poetiky. Vedle ostřílených matadorů si vedou znamenitě!! Na mladinkou Zlatovlásku bylo radost pohledět.

    ávěrečný ceremoniál děkování byl provázen nadšenými ovacemi. Foto Tino Kratochvil

    Závěrečný ceremoniál děkování byl provázen nadšenými ovacemi. Zaslouženě. Jsem rád, že jsem u toho byl a mohl nadšeným divadelníkům popřát mnoho dalších úspěšných desetiletí…

    Milého překvapení se diváci dočkali při odchodu. Na paměť oslavného večera dostávali knížku: Divadlo Radost – od šedesáti do sedmdesáti.

    Na paměť oslavného večera dostávali návštěvníci knížku: Divadlo Radost – od šedesáti do sedmdesáti. Repro archiv

    Brno – Komín, 10. 11. 2019

    Divadlo Radost, Brno – Josef Kainar, Vlastimil Peška: Zlatovláska aneb Nad Dunajem vyšla duha. Scénická hudba a režie: Vlastimil Peška, výprava: Pavel Hubička, scénická projekce: Petr Hloušek, pohybová spolupráce: Ladislava Košíková, dramaturgická spolupráce: Eva Janěková. Osoby a obsazení: Jan Šťáva – Jiřík, Naďa Melková – Zlatovláska a jiné role /alternuje Karolína Anna Měřínská/,  Michal Sopuch – Král, Pavel J. Riedl, Herec a jiné role, František Herz – Herec, Rybář a jiné role, Kristýna Jurková – Herečka, Babka, Pasáček a jiné role, Vilém Čapek – Král, otec Zlatovlásky, Psíček, Koza, Michaela Rotterová – Dívka, Ryba, Rusovláska a jiné role, Petr Šmiřák – Rybář a jiné role, Vratislav Aťa Lukáš – Violoncello, Marie Jana Foltýnová – Viola /alternace Jan Řezníček. Premiéra 8. 11. 2019.

    E. Janěková a Vlastimil Peška zahajují výstavu. Foto Tino Kratochvil

    Foto Tino Kratochvil


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 501)

    1. Zdeněk Pololáník

      Avatar

      Je neuvěřitelné,
      do jaké výše své nynější úrovně vyrostlo loutkové divadlo Radost, když si vzpomenu na léta, kdy jsem hudebně spolupracoval. Přesto, že jeho nynější vybavení pro herce i diváky ne s tehdejším nesrovnatelné, obdivoval jsem všechny zúčastněné na přípravě každé inscenace, s jakým zaujetím to dělali, jak cvičili pohyby loutek a přizpůsobovali hraným postavičkám potřebný výraz v hlasu, učili se písně, zkoušeli se zájmem a přidávali svoje nápady a fantazii. Radost spolupracovat. A což teprve příchodem všestranně fundovaného nynějšího ředitele Pešky.
      Není divu, že je pro všechny velká radost setrvávání v Radosti, kde musí být její počátek již od první zkoušky na nové představení, a což teprve, kdy se poprvé otevře opona nové hry a herci pocítí první reakce a ohlas z hlediště. Na jevišti se nejeví jen louky, ale samotní herci, kteří byli dříve pouze jejich skrytými vodiči. Nápadů i jejich počet je neomezený a každá nová hra přináší další a další příjemná překvapení.
      Zájem návštěvníků všech věkových kategorií je velký a stálý. Napomáhá mu i možnost návštěvy zákulisí, výstavy loutek a další nápadité akce mimo samotná představení. Zvláště pro děti je zážitkem možnost prohlédnout si ten kouzelný svět zcela zblízka.

      23.11.2019 (20.16), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Vlastimil Peška

      Avatar

      Vážený pane Pololáníku, mistře skladateli,
      je mi velkým potěšením, jak stále sledujete mé počínání v Radosti. Velmi rád bych Vás i někdy uvítal, jako vzácného hosta, se kterým bych si po mnoha létech opět rád popovídal. Dveře do Radosti jsou Vám vždy otevřeny a budete vítán s otevřenou náručí.
      S úctou a díky
      Vlastimil Peška

      24.11.2019 (16.29), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,