Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 249/4)

    Podivný pondělní podvečer se odehrával na v prostorách HaDivadla.

    Mladí lidé marně zápasili s praktikábly, koberci i texty Ingeborg Bachmannové. FOTO archiv DSB

    Ingeborg Bachmannová patří k nejvýraznějším zjevům německy psané literatury. Narodila se ve Vídní v roce 1926 a zemřela na následky popálenin v jedné z římských nemocnic o 47 let později. Autorka básní, povídek, esejů a rozhlasových her v závěru života pracovala na románovém cyklu Způsoby smrti (Todesarten), který nedokončila.

    Anita Krausová, Matěj Nechvátal a Jakub Gottwald se snažili oživit litery jejího jediného románu Malina. Mladí lidé marně zápasili s praktikábly, koberci i texty Ingeborg Bachmannové. Žel, musím konstatovat, že v inscenaci – shodou náhod, které se spikly proti snaze tvůrců i interpretů, a díky nedokonalostí mluvního projevu hlavní postavy – z napsaného díla zbyla jen klopotná tříšť.

    MeetFactory, prostor pro živé umění, Praha – Ingeborg Bachmannová: Malina. Režie: Lucie Ferenzová / překlad: Michaela Jacobsenová / dramatizace: Patrik Hlavsa / scéna a kostýmy: Mariana Dvořáková / dramaturgie: Matěj Samec / produkce: Dominika Andrašková / hrají: Jakub Gottwald, Matěj Nechvátal a Anita Krausová.

    ///

     

    V Mahenově divadle milé uvaděčky přemísťovaly diváky z první řady do hloubi hlediště: Prosíme novináře, přesedněte si, máte rezervována místa v prezidentské lóži. Zde neuvidíte dobře na překladové zařízení… Zalapal jsem po dechu. To je pro mne velká dálka, nedohlédnu na jeviště. Mohu do druhé řady?

    Bohové se rozhodli, že svět může přežít, jen když na něm budou žít dobří lidé. FOTO archiv DSB

    Je-li to vaše vůle, můžete…

    Před nevzhlednými barevnými skvrnami pojednanou revuální oponou seděl starší, méně vlasatý prodejce vody, Wang. Na šňůrce uvázaný hrníček se snažil posadit na láhev s vodou… Muž Wang houpal hrníčkem a opakovaně strefoval láhev. Neúspěšně. Po očku pozoroval přesouvací manévry novinářů. Usmíval se… Brechtova hra Dobrý člověk ze Sečuanu v podání německého Theater Bremen, začala.

    Boční uličkou hlediště přišli tři bohové, do slušivě současných oděvů odění muži. Požádali Wanga, aby jim pomohl najít někoho, kdo by jim poskytl přístřeší. Jen prostitutka She Ten byla ochotna cizincům pomoci. Odmítla zákazníka a pozvala je domu. Bohové se rozhodli, že svět může přežít, jen když na něm budou žít dobří lidé. Odměnili prostitutku a ta konala dobré skutky… Koupila trafiku a přijímala pod její střechu potřebné, chudobné lidi… Trafika byla slepená z kovových tyčí. Bědní v hadrech žebráků, ji naplnili vrchovatě.

    Prostitutku She Ten hrály dvě herečky. FOTO archiv DSB

    Prostitutku She Ten hrály dvě herečky. Při svatebním obřadu, obléknuté do šatů nevěsty, vypadaly jako siamská dvojčata. Jedna z nich ke všemu ještě vytvářela postavu „bratrance“… Byla to nepochopitelná, pro orientaci diváka matoucí zvůle. Do konce představení jsem marně přemýšlel, proč tomu tak je.

    Za pomoci bohů se z She Ten stala podnikatelka. Zaměstnávala nebohé chudáky a vykořisťovala je… Letec v zelené haleně, opilec a ženich She Ten, byl gaunerem od pohledu… Policista v ošklivém černém plášti vypadal jako gestapák. Kořistnická pronajímatelka práva provozovat trafiku, v odporně modrém županu, se zmalovanou pusou a dlouhými nehty na rukou, vypadala jako příšera. Z bohů se stávali tučné, bachraté figuríny nabobů. A jevištěm se klátily monstrózní hlavy Kačera Donalda a Donalda Trumpa. Zněly písně Paula Dessau.

    Podobenství o nemožnosti být v kapitalistickém světě dobrým člověkem končilo poutí všech aktérů za vidinou obrovité, oslňující planety Mars… FOTO archiv DSB

    Svou hudbu hrál a písně zpíval hudebník par excellence Beppe Costa. Kráčel scénou krokem šantaly, jako by to byl jeho koncert. Jednu píseň, vyjadřující nenávist k měšťákům, přednesl prodejce vody, plebejec Wang. Pln vzteku chrstal vodu z lahví do řad diváků…

    Značně mokrý jsem pochopil, oč uvaděčkám šlo, když posílaly prominenty do prezidentské lóže…

    Podobenství o nemožnosti být v kapitalistickém světě dobrým člověkem končilo poutí všech aktérů za vidinou obrovité, oslňující planety Mars…

    Domů jsem přišel o půlnoci.

    Theater Bremen – Bertolt Brecht: Dobrý člověk ze Sečuanu. Režie: Alize Zandwijk Scéna: Thomas Rupert Kostýmy: Sabine Snijders Hudba: Beppe Costa, Paul Dessau Produkce a jevištní technologie: Nadine Geyersbach Světla: Mark Van Denesse Dramaturgie: Marianne Seidler Délka představení: 3h s přestávkou Obsazení: Nadine Geyersbach, Fania Sorel, Susanne Schrader, Gabriele Möller-Lukasz, Verena Reichhardt, Martin Baum, Alexander Swoboda, Guido Gallmann, Peter Fasching, Simon Zigah, Beppe Costa. Představení v německém jazyce s českými titulky.

    Brno – Komín, 24. 5. 2017

    ///

    Více o 3. dnu DSB na i-DN:

    Brno žije divadlem (No. 5)

    ///

    Předchozí Mudrování z DSB 2017:

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 248)

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 249/1)

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 249/2)

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 249/3)


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 249/4)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,