Divadelní noviny Aktuální vydání 10/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

10/2024

ročník 33
14. 5. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Názory – Glosy

    Mějme odvahu měnit zaběhlé systémy

    Dne 23. května se v zóně nezávislého umění CO.LABS v Brně konala konference s názvem Women in Art věnovaná podpoře žen v umění. Konference byla vyvrcholením celé sezony věnované podpoře žen v umění, která se odrazila v celé programové skladbě zóny CO.LABS.

    Je vůbec konference zaměřená na podporu žen v umění dnes potřeba? Není to diskriminační? Možná. A co když to v 21. století pro náš sektor už není téma? Když se myšlenka konference zrodila, nikoho z nás nenapadlo, že by se mohlo objevit tolik témat, která budou mezi ženami působícími v umění tolik rezonovat. Status umělkyně, pay gap, umělecké vzdělávací instituce, mateřství a výkon povolání, ženy a leadership, ženy v uměleckých kolektivech. V době vzniku myšlenky konference nikoho nenapadlo, že by se v jedné instituci mohlo sejít tolik inspirativních žen, které budou chtít o těchto tématech hovořit, diskutovat a hledat vzájemná propojení a řešení některých otázek. O nich hovořily odbornice napříč různými obory, expertky z oblasti sociologie, psychologie, gender studies, ale i umělkyně z praxe.

    Asi by bylo naivní si nalhávat, že jsme v rámci konference přišli k extrémně objevným zjištěním, která jsou pro český kulturní sektor v něčem přelomová a nová. Problémy a otázky, o kterých pojednávaly příspěvky, jsou tu s námi už nějakou dobu, víme o nich, máme je zažité. Má tedy smysl pojmenovávat dokola to stejné, o čem už víme a s čím nemůžeme nic udělat? Opravdu s tím nelze nic udělat? Zazněly příklady zahraniční praxe související se statusem umělce (i umělkyně!) a snad nadějné vyhlídky statusu v kontextu ČR. Hovořilo se o případech dobré praxe ze zahraničí, kde je běžné, že rytmus zkoušení inscenace je přizpůsoben potřebám matek – jsou pravidelné pauzy na kojení/krmení dětí a zabezpečené hlídání pro děti po dobu zkušebního procesu. Hodně se hovořilo o odvaze žen umělkyň a potřebě nastavení pracovních podmínek, schopnosti vyjednávání. Mluvilo se o tom, že mateřství ani v umění, ani v jiných oblastech by nemělo být hendikep a už vůbec by nemělo být důvodem k jakémukoli znevýhodnění žen. Hovořilo se o statistikách a datech pay gapu i absenci statistik pro náš sektor a vznikla i propojení podpůrných organizací i jednotlivkyň s Úřadem vlády ČR, z čehož by v budoucnu mohly vzejít ony chybějící statistiky a data. Networkovalo se i rozptylovalo uměním. Vznikly zárodky budoucích spoluprací. Prezentovaly se nové i staré projekty, plány, práce a schopnosti žen v umění napříč obory. Hovořilo se o provázanosti praxe a uměleckých vzdělávacích institucí v kontextu diskriminace a mechanismů moci. Kladla se otázka, zda je žen ve vedení kulturních institucí hodně nebo málo. Rozdíly mezi zřizovanou a nezřizovanou sférou se ukázaly propastné. Pojmenoval se koncept institucionální zrady, vybízelo se k institucionální odvaze.

    Od počátku konference neměla ambici být agresivním výkřikem zuřivých žen koncipovaným výlučně pro ženy, nýbrž vytvořit prostor ke společnému setkání a sdílení umělkyň, umělců, vedení kulturních institucí, všech, kterých se výše nastíněná témata dotýkají. Tento cíl se podařilo naplnit částečně, setkání bylo do velké míry jednostranné, výkonných zástupců a zástupkyň zřizovaných kulturních institucí přišlo poskrovnu. Témata byla pojmenována, řešení nikoli v nedohlednu, ale v procesu, příští ročníky budou více systematické, s větším fokusem na jednotlivá témata. Nacházíme se v bodu, kdy je potřebné o těchto tématech alespoň ZAČÍT hovořit. A ideálně společně hledat cesty k tomu, jak se pohnout z místa. Myslím, že je skvělé, že konference odstartovala dialog, který je ještě potřeba prohloubit, zkonkrétnit to, co vnímáme jako problematické, a přinést návrhy řešení, které začneme uvádět do praxe – jak jinak než takzvaně odspoda, tj. napříč jednotlivými institucemi, které budou mít odvahu vystoupit ze zajetých kolejí svých interních systémů a „české (nejen) kulturní tradice“ v přístupu k ženám a jejich potřebám.


    Komentáře k článku: Mějme odvahu měnit zaběhlé systémy

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,