Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Malostranské okraje 2019 (No. 4)

    V polovině festivalového týdne dochází tradičně k výraznější proměně programové nabídky. S Prahou se po sérii představení v Divadle Kampa loučil loutkový Příběh o Faustovi švédského Skottes Musikteater. V Malostranské besedě přebírali pomyslnou štafetu absolventi The Australian Shakespeare Company s inscenací Mnoho povyku pro… Beatrici & Benedicka.

    The Story of Faust (Skottes Musikteater, Švédsko) Foto archiv Prague Fringe

    O divadelních strojích švédského výtvarníka, hudebníka a herce Hanse Kellermana se na jeho webu píše, že jsou stejně geniální, jako primitivní. Platí to i o scénografii a loutkách k Příběhu o Faustovi, který mistr hravé imaginace připravil pro nezávislou divadelní společnost Skottes Musikteater a společně s Ovem Zacco Anderssonem a Matsen Jadinem v ní také sám účinkuje. Estetizované jarmareční divadlo je prošpikované černočerným humorem a gagy, postavenými zčásti právě na mechanických vychytávkách. Kellerman sáhl pro inspiraci ke Spiesovým textům z 16. století, vycházejícím z faustovských legend v lidové tradici, a proměnil je v půvabně strašidelný spektákl. Hned po vstupu do sálu se ocitáme v tajemném kabinetu. Pozadí zabírá obrovský rozevřený prosvícený vějíř z několika vrstev, jejichž přetažením se mění scéna. Trojice herců v černém stojí za hracím pultem, obdobou středověkých divadelních strojů. Obrovská multifunkční skříň ukrývá kromě malých propadel a výsuvných kulis také harmonium a na frontální desce vidíme „střeva“ soustavy xylofonových kláves a kladívek, činelů a bubínků. V jedné sekci spustí malá panoptikální loutková kapela overturu v rytmu kopáku.

    Satira na středověký náboženský dualismus rezonuje u dnešního publika bez ohledu na věk. Svět se mění, zápas o duši zůstává. Pouze praktiky „pekla“ jsou poněkud sofistikovanější. Faust, obdařený výjimečnými schopnostmi, nese až autistické rysy a marně touží po přátelství. Smlouva s ďáblem mu zajistí pravidelný příjem, nicméně z jiných plnění, jakými jsou například svatba s legendární krasavicí Helenou Trojskou či šlechtický titul, se Mefistofeles bezmála „šmejdovsky“ vykroutí. Svátost manželskou a vznešený původ označí za projevy Boží vůle, ležící mimo jeho kompetence.

    Poetika inscenace osciluje mezi snovými polohami a parodizující linkou. Archetypální chlupaté nestvůry vylézají z miniaturních propadlišť, Mefistofeles má podobou šedého vlka. Mezi hudebníky sedí smrtka a bubnuje si na kosti. Skupinka cestovatelů se vznáší na rybářské prutu v dokonalé iluzi, vytvořené stínovým divadlem. Neustále jste atakováni zcizovacími efekty. Co chvíli se na jedné ze dvou postranních scénách rozlétne okénko. Kazatel na vás zahřímá mravní poučení, ve druhém komentuje dvojice mudrlantů Faustovo jednání z praktického hlediska. Mechanismus bezrukých loutek umožňuje hercům rychlé přesuny, takže ačkoliv sami doplňují gesta postaviček, ovládají scénu tak, že to ani nepostřehnete. Několikrát vstoupí do hry variací na kramářské písně v dokonalé umělecké intepretaci. Dramatický závěr odlehčí miniatura okřídleného Fausta, vytažená z tubusu těla loutky. Příběh o Faustovi, výsostně divadelní loutkohra v precizní interpretaci, patří k mému top zážitku z letošního Prague Fringe (druhým zůstává Timon Athénský).

    Much Ado… v provedení Australian Shakespeare Compnay: Graduate Players Foto archiv Prague Fringe

    Divadla Kampa jsem se prošla do Malostranské besedy. Heslo večera znělo: devadesátky, Shakespeare a rock´n´roll. S aktualizací známé komedie pod upraveným názvem Mnoho povyku pro… Beatrici & Benedicka vystupují na festivalu až do sobotního závěru absolventi The Australian Shakespeare Company. Energický nástup si nezadal s lákavou anotací, slibující příběh dvou konkurenčních kapel. Na prázdnou scénu vtrhla banda zpěvaček a zpěváků. Shlukli se kolem několika mikrofonů a během společného songu rozpoutali individuální boj o sympatie publika. Dlouhé pohledy směrem k jednotlivcům doprovázeli gesty ve stylu „zpívám jen pro tebe“. Svěřenci kolotočářsky drsného Dona Jona si přitom počínali o poznání agresivněji než parta Dona Pedra, v níž všechny role ztvárnily herečky v kostýmech inspirovaných šatníkem Elvise Presleyho. Polarita téměř dokonalá.

    Kam od dob alžbětinského divadla došla emancipace jsem si uvědomila při pohledu na jedinou herečku v partě Dona Jona. Mabel Windred-Wornesová v roli odrzlého hip hopera Boracia trumfla svou machistickou nadřazeností všechny kolegy, snad s výjimkou Tonyho Rivery, ztvárňujícího bosse Jona. S vysunutou bradou, klátivými pohyby a typickými tanečními gesty byla nejvýraznější postavou inscenace, která se k prostředí showbyznysu vztahovala spíš vizuálem. Po dramaturgické a režijní stránce zůstal potenciál nosného nápadu víceméně nevyužitý, jako by tvůrci chtěli za každou cenu dostát povinnosti předvést výsledky hereckého studia. Ačkoliv si banální milostná zápletka vyloženě říká o pop-rockové duety nebo rapování, přednost dostalo mluvené slovo. Moment překvapení s nástupy a odchody mezi diváky se ale brzy okoukal a dvě černé pojízdné bedny na jevišti došly využití jen ve chvíli, kdy se v jedné ukryl Benedick (Michael Gleeson). Nerozvinutá zůstala i kostýmová stylizace Puškvorce se Šťovíčkem do koncertních sekuriťáků s nápisem Much ado security. Pokud si od studentských představení slibujete především lekci Shakespeara v angličtině, díky nadšení a nasazení ansámblu ji dostanete. Vyloženě v rytmu rokenrolu to ale není.

    ///

    Více o Prague Fringe na i-DN:

    Prague Fringe


    Komentáře k článku: Malostranské okraje 2019 (No. 4)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,