Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2020

ročník 29
23. 6.–1. 9. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Malá inventura 2020 (No. 6)

    Poslední den festivalu se nesl v mrštíkovsky – erbenovsko – trierovském duchu. Tuto pochmurnou, až melancholickou náladu ale zvládla rozptýlit nevšední show v prostorách Alfréd ve dvoře s názvem Iluzionista.

    Zakladatelé souboru Wariot Ideal Jan Dörner, Vojta Švejda a Jan Kalivoda v kulisách inscenace Iluzionista. Foto: Jana Soprová

    Pokud si předem přečtete program, získáte naprosto přesnou představu, o jaké představení se jedná – velkolepá oneman kabaretní show, ve které Vojtěch Švejda bude dělat velké divadlo… nebo se o to bude alespoň snažit.

    To, že se jedná spíše o parodii, je naznačeno již v programu, ale po vstupu do sálu je parodický ráz zdůrazněn ještě o něco víc – na scéně totiž stojí vizuálně velmi dobře zpracovaná divadelní bouda s rudou oponou, v jejímž čele visí nápis „Sobě sám“ (což ne úplně náhodou odkazuje k naší zlaté kapličce). V budce pak sedí Švejda a žádá o zvonění a technickou pomoc, která nepřichází a nepřijde ani v průběhu představení, kdy se jí dovolává. Jak se záhy dozvíme, veškerá panika a nesnáze jsou autorským záměrem.

    Dílo je členěno na jednotlivé výstupy, ve kterých Švejda demonstruje svou schopnost dělat „velké divadlo“ v nejrůznějších žánrech a podobách. Setkáváme se tak např. s pohádkou, westernem, hororem, ale i kouzlením,  rockovým koncertem nebo s akční scénou jako vyňatou z filmu King Kong. Všechny části spojuje přítomnost pantomimy, klauniády, ale i iluze.

    Švejdův projev je přirozený a nenucený, což v kombinaci s parodií vede ke zvýraznění nejen jeho téměř až roztomilé naivity, ale také komické linky inscenace. Během svých snah o vytvoření velkolepé show se stále tváří velice vážně, a publikum ho na oplátku oceňuje salvami smíchu a místy i potlesku, a to i během těch nejmenších situací.

    Inscenace je vydařenou show – Švejdovy rychlé proměny charakteru a scény udržují pozornost, a především zájem publika. Každý výstup je totiž následován dalším, ještě o něco kurióznějším. Samotným vrcholem díla je pak akční výstup, kdy se k zemi spustí obrovská koule z montážní pěny, která představuje meteorit, před kterým nás Švejda zachraňuje. Záhy se pak pokusí zničit divadlo a zapaluje na něm ohníčky z krepového papíru.

    V inscenaci Iluzionista. Foto: Jana Láberová

    Každý z výstupů ve finále končí fiaskem: někde se něco zasekne, jinde něco nefunguje tak, jak má nebo mu nikdo nepomůže s proměnou scény – stává se zkrátka tak trochu magnetem na nesnáze, které připomínají chaplinovské gagy. Ve finále celou scénu opatrně ničí, aby vydržela stát a zvládla jeho závěrečné číslo. Číslo, kdy má z vrchu svého divadélka skočit do kelímku s vodou. I ta ale končí katastrofou – Švejda, opásaný horolezeckým ústrojím, se pokusí skočit, ale jelikož má gumu příliš utaženou, zůstává jen bezmocně viset ve vzduchu a je nucen požádat někoho z publika, aby zatáhl oponu a ukončil tak jeho show.

    Švejda je anti-hrdina, divadelní don Quijot, který s sebou nese tragičnost této románové postavy – je uvězněn ve své iluzi, kterou přiživujeme my jako diváci, bavící se jeho kreativitou, naivitou a do určité míry i bláznovstvím. Zároveň ale sledujeme člověka, který se zápalem předvádí a věří všemu, co dělá. Ačkoliv víme, že jde pouze o iluzi, stejně mu na konci zatleskáme, protože, jak sám říká – jeviště je prostor, kde se všechny sny stávají skutečností.

    ///

    Další reportáže z festivalu Malá inventura naleznete zde.

    ///


    Komentáře k článku: Malá inventura 2020 (No. 6)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,