Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2018

ročník 25
11. 12.–24. 12. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Laureline Le Bris-Cep: Vracím se za dědečka

    Její dědeček, katolický spisovatel Jan Čep, musel v srpnu 1948 za dramatických okolností utéct z Československa před komunistickou policií. Francouzská herečka, režisérka a dramatička Laureline Le Bris-Cep po téměř přesně sedmdesáti letech přijíždí do Prahy, aby se v rámci festivalu Sněz tu žábu zapojila do budování kulturního mostu mezi oběma zeměmi. Má to pro mě hlubokou symboliku, moc se těším na spolupráci s českými divadelníky, říká.

    Laureline Le Bris-Cep. FOTO archiv Théâtre Ouvert

    Její dramatickou prvotinu Všichni živí / Pourtant personne n’est mort, kterou uvedlo pařížské Théâtre Ouvert na prestižním festivalu Zoom, můžete vidět v neděli 13. května ve formě scénické skici v režii Davida Prachaře vidět na 4. ročníku festivalu francouzského divadla  Sněz tu žábu ve Studiu Alta.

    Co se vám vybaví, když se řekne Česká republika?

    Když se mě někdo zeptá na Českou republiku, samozřejmě mi na mysli vytanou události jako sametová revoluce, pražské jaro, to jsou důležité prvky pro politické směřování celé Evropy. Jako první se mi ale určitě vybaví moje kořeny a moje rodina. Můj dědeček Jan Čep, kterého jsem nepoznala, byl Čech. Za komunistického režimu se mu jednu noc šťastně podařilo utéct z domova těsně před zatčením a pak odešel do exilu ve Francii. Dost pro mě znamená, že mám možnost vyrazit do Prahy zrovna letos, protože to v srpnu bude právě sedmdesát let od chvíle, kdy můj dědeček ilegálně překročil hranice. Je symbolické, že se v tomto roce můžu zúčastnit francouzsko-českého autorského divadelního festivalu.

    Z inscenace Pourtant personne n’est mort (Všichni mrtví), kterou uvedlo pařížské Théâtre Ouvert na prestižním festivalu Zoom (r. Gabriel Tur, prem. 24. listopadu 2016). FOTO archiv divadla

    Jaký máte k Česku vztah?

    Můj vztah k České republice se formoval hlavně přes maminku. Podařilo se jí jako teenagerce navštívit svoji rodinu v Československu. Poznala jednotlivé etapy ve vývoji vaší země, od totality až po znovunabytou svobodu, často mi o všem vykládala a vracela se sem. Doma má spoustu dědečkových knih, z nichž ale bohužel velká většina není přeložená do francouzštiny, takže si je nemůžu přečíst.

    Máte příležitost aspoň z dálky sledovat českou kulturu a speciálně divadlo?

    Mám dojem, že fungování divadelních institucí je hodně rozdílné od toho, jak je známe ve Francii. Vy tady máte prakticky ve všech divadlech stálé soubory, ale už ne tolik prostoru pro trochu „undergroundovější“ projekty nebo performance. Zatímco ve Francii je velké množství nezávislých společností, které se ucházejí o veřejnou podporu divadelních institucí. Protože tedy o současném českém divadle toho moc nevím, moc se těším, že poznám nějaké české autory, režiséry a způsob jejich práce.

    FOTO Agences Artistique

    Jak často jezdíte do Česka?

    Popravdě to bude teprve moje druhá návštěva. Moje matka má stále příbuzné v Praze a v Olomouci a jednou jsem měla možnost ji sem doprovázet. Jsem moc ráda, že se do Prahy podívám ve spojení se svou profesí, což mi umožní poznat město zase úplně jinak. Budu spolu s lidmi okolo divadla a psaní, takže si budeme moci vyměňovat zkušenosti. A samozřejmě jsem hrozně zvědavá, jakého přijetí se dočká moje hra. Chci vidět, jak tu bude rezonovat a zda z toho vzejde i nějaká další spolupráce.

    Hra Všichni živí je o stárnoucím osamělém muži. Co říkáte na to, že ji bude režírovat a hrát v ní známý český herec David Prachař?

    Je mi velkou ctí, že můj text režíruje herec z Národního divadla. Tím, že Všichni živí je moje první hra, je pro mě úžasné vědět, že se jí chopí člověk s takovými zkušenostmi. A opět to je taková krásná shoda okolností, protože David Prachař před několika lety spolupracoval na inscenaci Dvojí domov, která byla založena na textech Jana Čepa. Nemůžu se dočkat, až se s ním seznámím a budeme si moct promluvit.

    Hra pojednává o stárnoucím muži, který žije minulostí a vzpomínkami a reálný život se mu vzdaluje… z inscenace Pourtant personne n’est mort (Všichni mrtví), kterou uvedlo pařížské Théâtre Ouvert na prestižním festivalu Zoom (r. Gabriel Tur, prem. 24. listopadu 2016). FOTO archiv divadla

    Hra opravdu pojednává o stárnoucím muži, který žije minulostí a vzpomínkami a reálný život se mu vzdaluje. Proto chodí každé léto pracovat, dělat něco konkrétního, fyzického. Doufám, že témata, která hra nastoluje, k divákům promluví a dotknou se jich a vůbec nebude záležet na tom, jestli je někdo Francouz, Čech nebo úplně odjinud.

    ///

    Více o festivalu Sněz tu žábu na i-DN:

    Francouzi zamíří o víkendu do Prahy


    Komentáře k článku: Laureline Le Bris-Cep: Vracím se za dědečka

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,