Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 25
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Kritické teze Josefa Hermana (No. 12/2018): Prodaná nevěsta v Mnichově

    Novou produkci Prodané nevěsty v Bavorské státní opeře lze považovat za typickou: zpívá se v osvědčeném německém překladu Maxe Kalbecka, angažovali české (slovenské) specialisty a samozřejmě nehrají úsměvnou milou historku, natož oblečenou do českých, potažmo plzeňských krojů, ale drsnou frašku. A mají ti “cizáci” pravdu: co je milého na podvodu, v němž nejde ani tak o nevěstu jako o peníze?

    Hraje se na kouřící hromadě hnoje: Wolfgang Ablinger-Sperrhacke (Vašek), Pavol Breslik (Jeník), Selene Zanetti (Mařenka), Helena Zubanovich (Krušinová), Oliver Zwarg (Krušina) a sbor
    Foto Wilfried Hösl

    Namátkou připomeňme, že ve Vídni hráli Prodanou v prostředí venkovského kulturáku uprostřed nevybíravé volební kampaně, v Berlíně příběhem demonstrovali v devadesátých letech pád berlínské zdi a o nějakých patnáct let dříve ji tu hráli na scéně sbité z hrubých prken – vlastně někde v maštali. V podobné scéně jsem ji zaregistroval v jedné menší německé opeře (ta paměť), postavy v jakýchsi obecně východních krojích chlemtali pivo rovnou ze štoudví.

    Vyznání lásky: Selene Zanetti (Mařenka) a Pavol Breslik (Jeník)
    Foto Wilfried Hösl

    V nynější mnichovské inscenaci pivo čepuje sama Mařenka hadicí rovnou z cisterny. Všechno se odehrává na zemědělské skládce, možná obří hromadě hnoje, na kterou vede silnice a funkční dopravník (tedy v jevištním dění k ničemu není, ale jezdí, podobně jako v Nápoji lásky v pražském Národním). Všichni (až na bohatého Míchu s nastrojenou paničkou) chodí v pracovních hadrech a gumácích, Mařenka i Jeník zručně řídí pojízdný traktor s vlekem. Ona se před chlapy schovává do dřevěné polorozpadlé kadibudky a oni si holt musejí ulevit rovnou na jevišti. Jeden okázale zvrací. U jediného stolu z kantýny se přetlačuje Kecal s chlapy v páce (jen Jeník ho lstí přemůže!). Už trochu stárnoucího a tudíž zřejmě hodně dementního Vaška doprovází živé prase Willi, prý cvičené pro film a divadlo, ale moc se nepředvedlo a pochybuji, že v inscenaci vůbec k něčemu bylo – stvrdilo prostředí prasečáku a bylo, alespoň někomu, trochu k smíchu. Atrakce. Jako spousta dalších věcí.

    Vašek (Wolfgang Ablinger-Sperrhacke) a jeho ochočené prasátko Willi
    Foto Wilfried Hösl

    Nejspíš se hraje v JZD za bolševika. Režisér si však zřejmě neutahuje ze zaostalých Čechů, jestli vůbec z někoho, tak spíš tipuji východní Němce jako “vidláky” nahlížené z kapitalistického západu. Soudě podle potulných cirkusáků, kteří přijeli vyzdobeným trabantem a předvádějí pokleslou podívanou typu Ein Kessel Buntes. Jenže to by Kecal, jediný extravagantně oblečený a štítící se všeho kolem sebe, nesměl pracovat jako majitel seznamky s tabletem, inzerovat a vytisknout smlouvu s Vaškem na tiskárně v nápovědní budce – pravda, staré jehličkové. Tak snad začátek devadesátek kdesi v zapadákově, no, pokud to někdo potřebuje přesněji datovat.

    Kecal (Günther Groissböck) přemáhá v páce místní nádeníky (sbor)
    Foto Wilfried Hösl

    Postavy jednají přiměřeně prostředí, herectví je důsledně zbavené operáckých manýr a přiživené německou operetní groteskností, vyostřené do mnoha gagů. Mařenka v podání Selene Zanetti je statná ženská od rány, pro facku nejde daleko. Part zvládá výsostně. Pavol Breslik (Bršlík ze Slovenska) je vůči ní subtilnější Jeník, zpočátku se pěvecky hledal, ale závěr mu vyšel pěkně. Znělejší a méně lyrický byl nakonec Wolfgang Ablinger Sperrhacke coby hodně groteskní Vašek. Günther Groissböck výtečně zazpíval Kecala, i když mimo u nás zavedenou tradici, sehrál ho jako rtuťovitého šantalu, takového “šmejda” – vynikající kreace. Ostatní obsazení neoslnilo, ani nezklamalo. Jen Oliver Zwarg (Krušina) s Irmgard Vilsmaier (Míchová, tady Agnes) mohli být přesnější, sextet Rozmysli si Mařenko poškodili.

    Potulní cirkusáci přijeli trabantem
    Foto Wilfried Hösl

    Hudebně operu nastudoval Tomáš Hanus v tradičních “českých” tempech, ale orchestru trochu chyběla brilance provedení, hned třeba nepřesnou souhrou smyčců v předehře. Sbor byl připravený výtečně.

    Kecal (Günther Groissböck) předvádí reklamu na svou seznamovací kancelář Foto Wilfried Hösl

    Politiku a ideologii bych prostě v inscenaci nehledal. Nakonec ani významové určení prostoru a času. Natož nějaký myšlenkový přesah. Spíš inscenátoři využili příležitosti k extravagantní inscenaci, která ovšem dostojí všemu podstatnému z příběhu. Prostě propracovaná inscenace chce drsňácky pobavit a na premiéře se Bavoři bavili. Ale osamocený hlas na režiséra přece jen zabučel, a z kritických řad, kam nás v bavorské opeře posazují jak slepičky na hřad, odešlo pár protáhlých obličejů.

    Jeník (Pavol Breslik) si s Mařenkou (Selene Zanetti) slibují věrné milování při cigaretě
    Foto Wilfried Hösl

    Kdo se chce pobouřit nad neuctivým přístupem k našemu národnímu pokladu, případně se pobavit, má možnost sledovat na internetu přímý stream představení 6. ledna (STAATSOPER.TV).

    Bavorská státní opera Mnichov: Bedřich Smetana: Die verkaufte Braut (Prodaná nevěsta). Libreto Karla Sabiny se zpívá v německém překladu Maxe Kalbecka.

    Hudební nastudování a dirigent Tomáš Hanus, režie David Bösch, scéna Patrick Bannwart, kosrýmy Falko Herold, světla Michael Bauer, sbormistr Sören Eckhoff, dramaturgie Rainer Karlitschek a Lukas Leipfinher. Přestávka po druhém jednání, představení trvá tři hodiny. Premiéra 22. prosince 2018.


    Komentáře k článku: Kritické teze Josefa Hermana (No. 12/2018): Prodaná nevěsta v Mnichově

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,