Divadelní noviny Aktuální vydání 9/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

9/2024

ročník 33
30. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Rozhovor

    Kotrbová: Přála bych si pro své děti jistější existenci

    Pochází z herecké rodiny a jako dítě chtěla být letuškou, ale nakonec se rozhodovala mezi divadlem nebo výtvarným uměním. Řadu let je v angažmá v Městském divadle Zlín, diváci ji mohli vidět i před kamerou či ji slyšet v dabingu. Divadlo miluji a nevyměnila bych ho za nic jiného, říká herečka Tamara Kotrbová.

    Tamara Kotrbová – Trnky a hvězdy. Foto: Marek Malůšek, archiv Městské divadlo Zlín.

    Vyrůstala jste v hereckém prostředí přímo v srdci Prahy, nedaleko Národního divadla a dobře poznala také zákulisí Realistického divadla, kde byli vaši rodiče v angažmá. Chtěla jste být herečkou? 

    Ale určitě ne! Jako malá jsem chtěla být letuška. Letadla mě vždycky fascinovala. A po základce jsem váhala, jestli divadlo, anebo spíš něco výtvarného. Kresba, fotka, kamera… to mě taky moc bavilo.

    Vy jste se jako jediná ze sourozenců (sestra Julie a bratr Václav) vydala na hereckou dráhu. Nejdříve jste ale rok studovala na Střední průmyslové škole spojové techniky a pak jste přešla na konzervatoř. Nelitovala jste svého rozhodnutí?

    Ne, to bylo jinak. Já se na první pokus na konzervatoř nedostala, a protože jsem lépe napsala písemku z matematiky než z češtiny, bolševik mě automaticky zařadil na průmyslovku. Myslím, že když jsem o rok později při přijímačkách na konzervatoř uspěla, všichni kantoři na průmyslovce si oddechli.

    Tamara Kotrbová – Pýcha a předsudek. Foto: Marek Malůšek, archiv Městského divadla Zlín

    Ke konci studia jste hostovala v divadle v Kladně a v roce 1993 nastoupila do stálého angažmá v Městském divadle Zlín, kde jste s krátkými přestávkami dodnes. Neuvažovala jste o změně angažmá, nebo návratu do rodné Prahy?

    Ano, po prvních třech letech v angažmá ve Zlíně jsem se vdala a odešla zkusit štěstí domů, do Prahy… Ale nepodařilo se mi najít tak kvalitní hereckou práci, jakou mi nabízel Zlín. Zjistila jsem, že se mnohem lépe cítím ve stálém angažmá. Nemám povahu na to živit se hostováním a dabingem. Volná noha prostě není moje parketa. Sehnat stálé angažmá v Praze, to opravdu není jednoduché. A tak jsem se po první mateřské opět vrátila do Zlína a nelituji toho. Ale ani toho pokusu o Prahu nelituji. Asi bych si vyčítala, že jsem to nezkusila.

    Na zlínské scéně jste se mohla „vyhrát“ a vytvořila více jak šest desítek různorodých rolí. Jaké role ráda hrajete?

    To je těžká otázka. Nemám žádný oblíbený žánr. Na Zlínském divadle mě baví právě ta žánrová pestrost, kterou musíme jako regionální divadlo obsáhnout. Když se představení podaří, je mi jedno, jaký je to žánr.

    Tamara Kotrbová – Zamilovaný Shakespeare. Foto: Petr Lukáš, archiv Městské divadlo Zlín.

    Čím je pro vás divadlo? Jedenou jste řekla: Film je vzrušující, ale divadlo bych za něj nikdy nevyměnila. A nedávno jste se zmínila, že vás divadlo stále baví a těší.

    Během všech těch lockdownů a karantén jsem si uvědomila, jasněji než kdy jindy, že divadlo opravdu potřebuji… tak nějak vnitřně, hluboce… abych se nezbláznila. Myslím, že bych velice těžce hledala jiné uplatnění, které by mi mohlo dát to, co divadlo.

    Sporadicky je objevujete před kamerou. Jak se před ní cítíte?

    Vzhledem k tomu, že těch pár titulů jsem natočila ještě v minulém tisíciletí, tak velmi nejistě.

    Jednu dobu jste se hodně věnovala dabingu a svůj hlas jste propůjčila např. herečce Teri Hatcher coby Lois v seriálu Superman. Věnujete se ještě dabingu? A co rozhlasové herectví?    

    V podstatě ne. Ono to opravdu nejde – jezdit dabovat ze Zlína do Prahy. Škoda, že u nás ve Zlíně se už dabing netočí. A k rozhlasu jsem se bohužel vlastně nikdy pořádně nedostala.

    Tamara Kotrbová a Pavel Vacek – Šakalí léta. Foto: Marek Malůšek, archiv Městské divadlo Zlín

    Máte tři syny. Jak to mají s uměním? Táhne je to také k herectví?

    Naštěstí ne. Nejstarší se vydal na pedagogickou dráhu, prostřední studuje střední filmovou školu a ten nejmladší je na prvním stupni základní školy a zatím žádné příznaky nejeví. I když já osobně divadlo miluji a nevyměnila bych ho za nic jiného, přála bych si pro své děti jistější existenci. Ale nikdy bych jim nebránila. Hlavně aby je jejich práce dokázala naplnit.

    Jak ráda trávíte chvíle volna?

    Jsem šťastná, že Zlín je obklopen lesy. Nejvíc si odpočinu dlouhou procházkou v přírodě se svým psem.

    ///

    Tamara Kotrbová

    Narodila se 4. 11. 1971 v Praze jako dcera herců Jorgy Kotrbové a Jiřího Novotného. Jorga Kotrbová byla v 70. letech minulého století hvězdou stříbrného plátna, hrála v divadle, působila v dabingu a za své celoživotní mistrovství obdržela v roce 2021 Cenu Františka Filipovského. Jiří Novotný spoluzakládal v 90. letech Nadaci Život umělce (v letech 1993-2005 ředitel). Byl výborný dabér, což mu vyneslo Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství.

    Herectví vystudovala na pražské konzervatoři.

    Od roku 1993 je s přestávkami v angažmá Městského divadla Zlín, kde byla např. Jenůfa v Její pastorkyni, Aldonza v Muži z kraje La Mancha, Maureen z Krásky z Leenane, Ivy ze Srpna v zemi indiánů nebo Alici v Moskytech. Za dabing byla nominována na Cenu Františka Filipovského.

    Je matkou tří synů.


    Komentáře k článku: Kotrbová: Přála bych si pro své děti jistější existenci

    1. Marie Doleželová

      Avatar

      Moje vyjádření k tomu,
      že – citace „bolševik mě automaticky zařadil na průmyslovku“ – konec citace. Tak tohle se nikdy nedělalo, ale pokud madam měla napsané jako druhou školu učební obor, tak tam přihláška asi byla přeposlána. A Střední průmyslová škola spojové techniky je pro mne neznámá. Spojová technika se učila na tzv. učňovkách, ale možná herečka vnímá jako ostudu, že chodila na učňovku. Dnes učňovské školy neexistuji, vše je střední škola, poznávám je spíš podle názvu, když se označuje jako „integrovaná“. Vychovává odborníky, kterých je třeba si vážit. Na rozdíl od herců, kterým by možná prospělo, kdyby mohli zakusit bídu kolegů v předcházejících historických dobách.

      26.04.2023 (11.40), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Kateřina Jírová

        Avatar

        Střední průmyslové školy
        byly za našich mladejch let střední školy, tj. normální maturitní obory. Průmky se specializací na spojovaci techniku jsou v Panské a v Masné již vice než 50 let. Tehdy se opravdu jednalo o střední průmyslové školy, nikoliv učňáky.

        29.04.2023 (13.02), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Bohumil Nekolný

      Avatar

      Ale dělalo, milostivá paní.
      Osobně jsem měl stopku jak na gymnázium, tak na filosofii. A musel jsem se „zžít“ s dělnickou třídou. Tečka.

      27.04.2023 (7.24), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Helena Jelínková

      Avatar

      Spojové prumyslovky existovaly ruzneho
      zaměření. Pro spojovatelky neboli telefonistky
      Nebo pro montery a mechaniky na telefonních
      ústřednách. Jinak preji paní Tamaře hodně štěstí
      a spokojenosti v divadle i v rodině. Take pochazim z
      Herecke rodiny a ze Zlina. Tam jsem prožila detstvi, muj tatinek také pracoval v divadle

      27.04.2023 (8.02), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,