Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2020

ročník 29
23. 6.–1. 9. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Konečně doma

    Celá Evropa zůstává doma. A je to tak dobře. „Zůstat jen tak doma“, to jsme dlouho podceňovali. Některé z nejkrásnějších věcí v životě se přitom dějí právě tam. Narození. Sex. Výborné jídlo. Nebo prostě: vůbec nic! Koronavirus nás všechny nutí, abychom se pozastavili. To je na jednu stranu k vzteku. Především finančně. Zvláště když někdo – jako já – žije z toho, že cestuje napříč zemí, aby bavil větší skupiny lidí. Ale na druhou stranu: Kdy naposledy jste se ráno probouzeli s tím, že je před vámi krásně jalový den?

    Jsme ve fascinující situaci, která je na jednu stranu hrozivá, ale také nepostrádá absurdní momenty. Koronavirus by sám o sobě mohl zabránit klimatické katastrofě. Už jen vzduch ve velkých městech – člověk je v pokušení si v Berlíně na hlavní třídě burácet v šílené rychlosti ve starém dieselu, aby hodnoty oxidů dusíku neklesly příliš drasticky. Také voda v benátských lagunách je tak čistá, že ji brzy zřejmě začnou prodávat jako léčivou. A jak působivě ukazuje foto nové slovenské vlády, zákaz nošení burky střídá povinnost zakrývat si obličej. Zajímavé je, že zvláště mužští politikové vypadají s „rouško-nikábem“ často lépe nežli bez něj.

    K tomu zákazy vycházení, prázdné regály v obchodech, zavřené hranice – nejeden bývalý dederon, s nostalgií vzpomínající na staré časy, si pomyslí: Konečně zase normalita! Přičemž pojem „křečkování“ při nákupech je extrémně zavádějící. Křečci jsou koneckonců ještě k dostání – oproti takovým dezinfekčním prostředkům. Co je na tom ovšem vzrušující: v Itálii skupují grappu a kávu, ve Francii víno a kondomy, ve Skotsku whisky, v Holandsku hašiš a sýr, dokonce i ve Švýcarsku jsou vyprodané vibrátory – a v Německu? Toaletní papír! Tak se někdy ptám, jestli nežiju ve špatné zemi… Co je v tom za logiku? Vážně si Němci myslí, že je možné virus prostě vys..t?

    Opatření proti viru v Německu působí poněkud nahodile. Zatímco v Sasku jsou hobby markety zavřené, v Braniborsku mají otevřeno, což vede k nákupnímu turismu, který se v jižním Braniborsku proměnil v divoké křečkování a srocování davů kutilů. Mnozí autokrati v celé Evropě naproti tomu prožívají vlhký sen – konečně mohou potřít základní práva, zabránit shromažďování a odstavit opozici. A, jako v Maďarsku, vinu hodit na cizince – tak to radši otevřené hobby markety jako symbol svobody, ať si tam holt nakupují i Sasové!

    Jediné, co zřejmě pomáhá: „sociální distance“ – kdysi mimovolný výsledek neoliberálního tržního hospodářství – se najednou stala občanskou povinností číslo jedna. Peciválové jsou noví hrdinové národa. Kdo má rád babičku, zůstane doma. Nebo jak mi nedávno řekl kamarád: Moji rodiče a prarodiče bojovali ve dvou světových válkách, přežili inflaci a hladomor. Tak snad to taky zvládnu, čtyři týdny sedět na gauči.

    Bohudík mám jako jediný německý daňový úředník na volné noze solidní výcvik v nicnedělání. A tak si teď udělám čaj. A budu se dívat z okna. Na jaro. Nezvyklá perspektiva. Krása.

    (Psáno pro Divadelní noviny 24. března 2020, přeložila Lenka Šaldová.)

    Chin Meyer je německý kabaretiér. Vytvořil mj. postavu daňového úředníka Siegmunda von Treiber, která se objevuje i v jeho aktuálním programu Život v plusu. Pravidelně publikuje sloupky v deníku Berliner Kurier. www.chin-meyer.de

    • Autor:
    • Publikováno: 31. března 2020

    Komentáře k článku: Konečně doma

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,