Divadelní noviny Aktuální vydání 20/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

20/2019

ročník 28
26. 11.–9. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Komu patří Loutkářská Chrudim?

    Letošní Loutkářská Chrudim, v pořadí již šedesátá třetí, byla po mnoha stránkách rekordní. Odehrálo se zde 22 inscenací v hlavním a 17 inscenací v inspirativním a doplňkovém programu, konalo se 14 seminářů, 5 diskusních večerů a 3 přednášky v Muzeu loutkářských kultur. Vedle více či méně zdařilých parodií na staré rytírny či Hvězdné války se objevila i vážná témata (O Dolfíčkovi a Vlastě, Černej kocour).

    LCH-hlavicka-postavicky

    Odvolání dopředu domluvené série představení Obludária Divadla bratří Formanů, na které se už v předprodeji prodávaly vstupenky, bylo tak trochu  předzvěstí toho, že letošní Loutkářská Chrudim nebude tak úplně pohodová jako jindy. Konalo se sice mnoho jiných představení, ale neustálého přebíhání mezi jednotlivými stagi a vysedávání nad programem za účelem jeho optimální časového poskládání bylo letos o poznání víc než v minulosti. Vytrácela se tak obvyklá festivalová radost a klid.

    Profi-svět

    LCH-Planet Egg-poster

    V Chrudimi se letos objevila jedna zcela výjimečná inscenace světových (profesionálních) parametrů, a to Planeta Vajíčko izraelského souboru Puppet Cinema. Tetno soubor by zcela jistě obstál i na bohatých festivalech a městských slavnostech, na které je ostatně zaměřen. Proč ne? Přesto si kladu otázku, zda takové produkce na amatérský festival patří. Zvlášť když těch „inspirativních“ (ergo profesionálních) bylo letos opravdu hodně. Z tohoto hlediska je vlastně dobře, že představení Obludária odpadla. Podobné výhrady jako „snobárna pro zahraniční festivaly“ se týkaly i inscenace Kouzelná flétna vyrobené v produkci Plzeň – město kultury 2015.

    Nevím, zda to byl záměr či souhra náhod, ale v rámci festivalu se vlastně konala přehlídka inscenací pro děti pražského Studia Damúza, tedy v zásadě opět profesionálů. Královnou festivalu se tak stala Johana Vaňousová, která odehrála v barvách Studia Damúza čtyři dvojáky a po jednom představení královéhradeckého Draku (Poslední trik Georgese Méliése) a souboru Športniki (Simply Clever). Počítám-li dobře, letošní Loutkářské Chrudimi se účastnilo pět plně profesionálních souborů (a to ani nepočítám počet jejich produkcí!). S Formany jich mělo být dokonce šest. Není to příliš?

    Svátek amatérského divadla?

    FOTO archiv LCH

    FOTO archiv LCH

    Vždyť Loutkářská Chrudim bývala (nebo ještě je?) svátkem amatérského loutkového divadla. Amatérské soubory zde odehrají svou inscenaci dvakrát až třikrát za den, a přestože jsou to představení většinou netrvající více než 50 minut, jsou na ně vlastně kladeny větší nároky než na profesionály. Ti zahrají (kromě Vaňousové!) za den maximálně dvakrát, mívají výrazně lepší technické podmínky, a mohou se tak na své představení daleko lépe připravit. Tak se občas stává, že představení, které pár zasvěcenců z řad nejbližších jevišti adoruje jako nádhernou meditativní maňáskárnu o zastavení času (Náš drahý oslík souboru Alojsky při ZUŠ Žamberk), zatímco zbytek hlediště neslyší a vlastně na ni ani nedohlédne.

    Tradice je passé

    U nejlepších inscenací letošní přehlídky se – jak už to bývá – nedalo mluvit o tradiční práci s loutkou, iluzivní loutkové divadlo již léta není „trendy“. Také ale tentokrát k dobru věci – se téměř neobjevila školní produkce, z kterých čišelo, že děti jsou sice řádně vycvičené a vycepované, ale o radosti z hraní nemají tuchy. Letos by se tato výtka mohla týkat snad jen Vánočního ostrova brněnského Spolku loutek Loutkino.

    Naopak, a to už se blížíme k letošním vrcholům, dařilo se otevřeným tvarům a volnějším divadelním přístupům. Soubor ToTeMM ze Skleného nad Oslavou předvedl téměř happeningovou inscenaci O Nirdhanatovi o indickém chuďasovi, kterému Višnu dopomůže k bohatství. Rodina Machkových sice ještě hrála s loutkami, ale měla na jevišti děti, které dle mnoha teatrologů (prof. Císař, Petr Pavlovský, Luděk Richter) a divadelníků sice na jeviště nepatří, ale celá rodinka působila natolik autenticky, a to včetně dcerky předškolního věku, že jim to divák rád prominul. A možná i zapochyboval o tomto divadelním kánonu.

    Kráska v dřevě spící. FOTO archiv

    Kráska v dřevě spící. FOTO archiv

    Také divadelní kouzelnictví a experimentování pedagožky Jaroslavy Holasové a jejích svěřenců ze ZUŠ F. A. Šporka v Jaroměři bylo letos velmi inspirativní (v tom dobrém slova smyslu). Ať už v Kázání děvčátkům a slečnám (soubor Děvčátko a slečny) na motivy barokních textů, Červené Karkulky nebo v inscenaci Kráska v dřevě spící I. a II. na motivy pohádky o Šípkové Růžence, Švankmajerových filmů a filmů noir.

    Za svého druhu neustálý experiment lze považovat i práci souboru Bažantova loutkářská skupina DS J. J. Kolára z krkonošské vísky Poniklé, který od svého vzniku zkouší, jak působí loutkové divadlo s plošnými loutkami v kombinaci s meotarem. Tentokrát se pokus s Morfiem, tedy adaptace stejnojmenné povídky Michajla Bulgakova, vydařil. Roman Černík (plzeňský soubor Tyan) ve svém sólovém výstupu O Dolfíčkovi a Vlastě sice také pracoval s loutkami, spíše se však jednalo o formu storytellingu s využitím loutek. Více než jeho práce s loutkou zaujal Roman Černík svým osobním, autentickým příběhem.

    Vrcholem hlavního programu festivalu byla inscenace Škoda času plzeňského souboru Rámus.  FOTO archiv

    Vrcholem hlavního programu byla inscenace Škoda času plzeňského souboru Rámus. FOTO archiv

    Vrcholem hlavního programu festivalu byla inscenace Škoda času plzeňského souboru Rámus. Na motivy pohádek Daniely Fischerové vytvořili úžasný autentický happening originálně spřízněný jak s proslulou inscenací Antiwords souboru Spitfire Company tak s – odbornou veřejností vesměs odmítnutou – provokací Missing souboru Second Hand Women.

    LCH-logo-1

    Porota pracovala ve složení: Luděk Richter, Martina Hartmanová, Zuzana Vojtíšková, Kamil Bělohlávek, Tomáš Jarkovský

    Porota 63. Loutkářské Chrudimi udělila tyto ceny:

    Souboru Alojsky při ZUŠ Žamberk za umění pozastavit čas, projevené v inscenaci Náš drahý oslík

    Loutkovému divadelnímu souboru Tatrmani ze Sudoměřic u Bechyně za zpracování závažného tématu v inscenaci Černej kocour

    Souborům Mikrle a Děvčátko a slečny při ZUŠ F. A. Šporka Jaroměř za odvahu k experimentování, projevenou v inscenacích Kráska v dřevě spící a Kázání děvčátkům a slečnám

    Souboru Tyan Plzeň za autorskou reflexi niterného tématu v inscenaci O Dolfíčkovi a Vlastě

    Bažantově loutkářské družině divadelního souboru J. J. Kolára při TJ Sokol Poniklá za inscenaci Morfium

    Souboru Rámus Plzeň za inscenaci Škoda času

    LCH-hlavicka-postavicky

    Na Jiráskův Hronov nominuje porota 63. Loutkářské Chrudimi:

    Inscenaci Škoda času souboru Rámus Plzeň.

    Inscenaci Morfium Bažantovy loutkářské družiny divadelního souboru J. J. Kolára při TJ Sokol Poniklá

    Inscenaci O Dolfíčkovi a Vlastě souboru Tyan Plzeň.

    /Festivalové Zpravodaje včetně Závěrečného slova poroty najdete na stránkách Amatérské scény/

    ///

    Více na i-DN: Příběhy z planety Loutka


    Komentáře k článku: Komu patří Loutkářská Chrudim?

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,