Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2018

ročník 25
13. 11.–26. 11. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Komise kritizuje grantové řízení MKČR

    Ministerstvo kultury o měsíc a půl prodloužilo termín uzávěrky k podávání žádostí ve výběrovém dotačním řízení v programu Kulturní aktivity na podporu projektů profesionálního divadla, tance, hudby, výtvarného umění, literárních periodik a akcí v roce 2019. Žádosti o dotace lze tedy podávat až do 12. listopadu. Grantová komise pro oblast profesionálního divadla zaujala k rozhodnutí stanovisko, jež je obsahem níže citovaného dopisu zaslaného ministrovi kultury:

    Dopis grantové komise je určen ministru kultury Antonínu Staňkovi. Foto MKČR

    ///

    K rukám ministra kultury pana Antonína Staňka, náměstkyně paní Kateřiny Kalistové a pana ředitele Milana Němečka

     

    Vyjádření komise pro oblast profesionálního divadla k prodloužení termínu pro podávání žádosti o dotace

    Vážení představitelé Ministerstva kultury ČR,

    jako grantová komise vnímáme nutnost vyjádřit se k prodloužení termínu pro podávání žádosti o dotace, zdůvodněné vstřícností vůči žadatelům, kteří nestihli již vyhlášené termíny. Na první pohled vstřícné gesto podle našeho názoru naopak poškozuje ty, kteří žádost podali včas.

    Původní výzva byla vyhlášena v dostatečném předstihu, termín pro letošní rok nebyl oproti předchozím ročníkům nijak zkrácen – není tedy podle nás nejmenší důvod ho prodlužovat. Prodloužení uzávěrky patrně bude mít nepříjemný dopad na již tak napjatý harmonogram jednání o grantech. V žadatelích navíc vyvolává neoprávněné naděje, že dojde k navýšení finančních prostředků – pokud k němu nedojde, zvýšený počet žadatelů ve výsledku bude znamenat jen zvýšení počtu zklamaných žadatelů.

    Především ale rozhodnutí ministra signalizuje, že je možné obcházet pravidla, resp. domoci se obcházení pravidel. Každý takový nesystémový krok poškozuje důvěryhodnost celého grantového řízení.

    Za grantovou komisi Lenka Šaldová /předsedkyně/

    V Praze dne 5. 11. 2018

    • Autor:
    • Publikováno: 6. listopadu 2018

    Komentáře k článku: Komise kritizuje grantové řízení MKČR

    1. Michal Zahálka

      Michal Zahálka

      Je třeba dodat podstatné:
      toto „prodloužení“ bylo ohlášeno měsíc PO UPLYNUTÍ původní lhůty.

      06.11.2018 (9.38), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Nechápu,
      proč komise tak pateticky protestuje. Spíš by měla zjistit důvody tohoto – jak Zahálka dává do uvozovek – „prodloužení“. Že je prapodivné, to je pravda, ale nějaký racionální důvod snad má.
      Pochybuju, že přibyde nějaké radikální číslo žadatelů, a každému, kdo má kvalitní projekt a podá si z jakéhokoli důvodu žádost až nyní, by to měla komise přát. Podávání grantů nejsou závody. Navíc sama bude rozhodovat o jeho (ne)udělení. A nevím, kde vzala komise dojem, že tento akt zavdává důvody očekávat navýšení dotací. To každý z kulturně myslících lidí očekává každoročně (a vesměs marně).
      🙂

      06.11.2018 (12.08), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Jakub Škorpil

        Vladimíre, proboha…
        pravé důvody prodloužení jsou předmětem spekulací a fám, ale ministerstvo vydalo oficální zprávu, tak na ní reagujeme.
        A jo, jistě „podávání grantů nejsou závody“ a měli bychom to žadatelům přát. Tak co kdybysme tak naložili se vším, v čem jsou nějaká předem daná pravidla. Co třeba si po půl roce zvopáknout volby, protože někdo nestihnul kandidovat. Nebo co hodinu po skončení fotbalu najednou rozjet znova zápas, protože si všichni nekopli do míče…

        06.11.2018 (13.33), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

        • Vladimír Hulec

          Vladimír Hulec

          Jakube,
          hodně mě zaujalo Tvé přirovnání jednání grantové komise k fotbalovému zápasu. Pokud si opravdu myslíš, že tam jde o souboj „kdo z koho“, že kope jeden proti druhému, pokud jsi tam „bojovník“ za nějaký tým, neměl bys v grantových komisích snad vůbec být. Vždy jsem měl dojem – a pokud jsem v nějaké grantové komisi byl či jsem, snažil jsem se prosazovat -, že jde o rozpravu nad danými projekty tak, aby se rozhodlo ve prospěch celého oboru, nikoli aby – jánevím – Plzeň porazila Spartu.
          Tvůj příměr se dá ale nahlédnout i jinak, a zde asi budu blíž Tvé výhradě, a to, zda odsunout začátek zápasu, když jeden z týmů či jeho člen není včas na místě. Kdokoli se pohybuje v oblasti sportu, to jistě zažil. Vždy pak záleží na rozhodčím. Ty – rozumím-li Ti dobře – prosazuješ začít děj se co děj, neb rozpis je rozpis, pravidla jsou pravidla. Já jsem vždycky jako rozhodčí – pokud mi to mé pravomoce dovolovaly – počkal. To bývalo křiku a vzteku od těch, co byli na místě a kteří se radovali, že měl vlak zpoždění či někdo zaspal a oni bez boje – či snadněji – zvítězí. Ale když se počkalo, hrál se kvalitnější mač (v mém případě malá kopaná nebo šachy). O to my vždycky šlo a i v tomto případě jde. V tom se asi lišíme.
          P. S. Že se odehraný zápas vrátit nedá a že každé čekání má také své hranice, o tom snad netřeba diskutovat. Tady ale komise přece ještě nerozhodovala.

          06.11.2018 (16.15), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

          • Jakub Škorpil

            já věděl, že si tim fotbalem zavařim, měl jsem ho škrtnout hned. Ale nakonec jsi pochopil o co mi opravdu šlo…
            No vidiš, já zas vyrůstal v prostředí (bohemka – klokánek – krátce i sokol), kde když turnaj začínal ve čtyři a jeden z týmu se na čas nedal dohromady, tak prostě prohrál kontumačně (čili: byl postižen za nedodržení základních pravidel)

            06.11.2018 (16.34), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

          • Vladimír Hulec

            Vladimír Hulec

            Jakube,
            já taky žil v tomto prostředí a kolikrát zápas vyhrál či prohrál jenom proto, že se někdo opozdil. Celkem jistě tento přístup stále převládá a samozřejmě často nejde jinak. Ale mluvíme-li o obecných pravidlech a přístupech, dávám vždy přednost kvalitě zápasu nad vítězstvím, byť třeba svého týmu. Tedy pokud jsem se dostal do dané situace, navrhl jsem jako kapitán rozhodčímu anebo jsem jako rozhodčí rozhodl, že do nějaké smysluplné doby počkáme. A to je to, co očekávám od grantových komisí.

            06.11.2018 (16.49), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Ondřej Škrabal

        Promiňte, Vladimíre,
        nejde nereagovat na Váš komentář.
        Jedním ze základních principů veřejné správy, potažmo právního státu, je princip předvídatelnosti postupu orgánů veřejné moci (právní jistoty). Ten tu byl porušen tak okatě („prodloužení“ lhůty měsíc po jejím uběhnutí), že ani relativizace v podobě „racionálního důvodu“ tomuto porušení nepomůže:)
        Hezký den, OŠ

        06.11.2018 (13.34), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Michal Zahálka

        Michal Zahálka

        Tu reakci
        — opravdu tak nepřípadně patetickou? — jsem inicioval já (byť předpokládám, že jsem byl jen nejrychlejší, jistě by to jinak udělal někdo jiný), mimo jiné i proto, že coby grantová komise léta usilujeme o co nejlepší pověst a profesionalitu celého procesu a takovéhle nesystémové kroky (bez ohledu na to, co za nimi stojí) jsou výsměchem nejen všem těm, kteří uzávěrku dodrželi (třeba za cenu proslulé fronty v Jindřišské), ale i téhle naší snaze. (S dovolením jsem zkopíroval část svého komentáře z facebooku.) A jinak plně souhlasím s Jakubem.

        06.11.2018 (14.16), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Pánové,
      přeceňujete tzv. systémovost oproti smyslu toho, co v grantových komisích činíte (či se činí). Volby do státních orgánů či kamkoli, kde se pracuje dlouhodobě, je něco zcela jiného. Tady jde o maximální podporu uměleckých aktivit a to, že existuje systém, jak se to děje, je jen nezbytná forma, která tomu dává určitý řád. Jistě je dobře, že je, ale nechat se jím sešněrovat považuju za nesprávné, neb vede k byrokracii a podporuje jen ty, kteří se tzv. systémovosti/řádu přizpůsobují. Ale umění i lidé v něm jsou daleko pestřejší a myslím, že by každé komisi mělo jít o to právě tu barevnost, různorodost podporovat, a ne jim brzdit s odkazem na nepřekročitelnou systémovost. Vybavuju si, jak kdysi vypadl projekt Jirky Turka jen proto, že jej podal o den později, a kvůli tomu se zatípl velmi dobrý festival v Kolíně. Z vašeho pohledu to bylo jistě správně (a v komisi již tehdy – tedy cca před 20 lety – ten názor převládl), já to považuju za pitomé. Přednost v rozhodování kulturních komisí má mít vždy kultura, a ne úředníci. A pokud toto prodloužení – netuším, z jakých bylo důvodů – pomůže dobrému projektu, fandím tomu. Rozhodnutí o udělení grantu je tak jak tak na dané komisi.
      Daleko horší v tomto smyslu vidím volení jednotlivých zástupců do ní, jež je neprůhledné a mělo by být pod mnohem větší veřejnou kontrolou a rozhodnutí každého ze členů dohledatelné. O to se zasaďte.

      06.11.2018 (14.43), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Ondřej Škrabal

        Nevím,
        jestli do této reakce zahrnujete i mě. Já sice v žádné komisi nesedím, ale předvídatelnost státní správy by Vás měla docela chránit právě před tou byrokracií, kterou zmiňujete. Problém je: co tedy příští rok? Když dostanu jednu lhůtu, můžu se na ni vykašlat, protože přijde nová lhůta? Jak s tím nakládat do budoucna? To trošku nabourává právní jistotu, což teda neprospívá vůbec nikomu.

        06.11.2018 (15.04), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Vladimír Hulec

        Vladimír Hulec

        Ondřeji,
        vykašlat se na daná pravidla nemůžete, pokud chcete mít jistotu, že daný projekt bude přijat, a ani o tom ve svých komentářích nemluvím. Pokud nedodržíte nějaké pravidlo, vždy riskujete, že vám nebude vyhověno. Nicméně je podle mne dobré, že existuje (či „by existoval“, neb v tomto případě asi nejde o nějaké obecné/“systémové“ řešení) opravný mechanismus, který vám umožní žádat o výjimku. Tak vnímám současné rozhodnutí MK. Pokud má komise – či kdokoli – o něm pochybnosti stran nějakého nekorektního lobingu či vímjáproč (facebook nevyužívám, tak jsem se neúčastnil žádných jiných spekulací), měla by zjišťovat a napadat především důvody tohoto kroku, ne jej a priori odmítat. Zvláště v tomto případě, kdy komise není ve svém rozhodování nijak obcházena.

        06.11.2018 (15.45), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    4. Martin Valášek

      Již v loňském roce
      byl termín pro podávání žádostí přesunut z tradičního konce října na začátek října. V revue Souvislosti jsme se to dozvěděli kolem 15. října, tj. propásli jsme termín podání žádostí, psali jsme všem úředníkům i ministrovi (tehdy ještě Hermanovi), prosili, jestli nemůžeme podat žádost dodatečně, že jsme nevěděli o posunu termínu, že vycházíme 28 let atd. atd. Bylo nám sděleno, že to opravdu, ale opravdu nejde, takže jedeme celý rok 2018 za své vlastní soukromé peníze, bez koruny dotací. Nu a najednou čteme, že na podzim 2018 se nemožné stalo možným. Ach jo..

      06.11.2018 (15.11), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Vladimír Hulec

        Vladimír Hulec

        Takže předpokládám,
        že jste rádi, že něco, za co jste bojovali, se stalo. Tedy že před rokem nemožné se letos stalo možným. Snad nechcete, aby když vám umře koza, umřela i sousedovi, byť ho možná nesnášíte, ale aby se „systém“ (tedy lidé, kteří o daných věcech rozhodují) ze své chyby poučil. Byť se trochu obávám, že o žádné „poučení“ nejde a příště opět pojede v čele průvodu všech komisí byrokratický šiml. Ale to už je na jinou debatu.
        Váš příklad je samozřejmě varovný a v něm měly komise i ostatní lidé, kteří do toho mohou mluvit, včetně veřejnosti, být aktivní. Je nehorázné, že (jsme) vás nepodrželi.

        06.11.2018 (15.30), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    5. Josef Herman

      Josef Herman

      No jo.
      Vladimírovi nevysvětlíte potřebu pravidel, dost o tom vím. Ale Vladimíre, posunutí termínu byla zvůle ministerstva, úředníků, řečeno tvým způsobem, nikoli potřeba uchazečů o granty. Kopeš za nesprávnou stranu. Pozor na vlastní gól.

      06.11.2018 (15.58), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    6. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Tak se, Josefe,
      nic neděje. Nikdo si už o grant nepožádá a jede se dál močálem černým, kolem holých skal.
      Co se týká samotného rozhodnutí, předpokládám, že na tento krok má Mk právo. Tak je využilo. Když někdo udělá pitomost, tak ji ignoruju. Zvlášť když ta pitomost nikoho nepoškozuje, jedině možná někomu pomůže.
      A – stále zdůrazňuju – proč se nikdo neptáte na důvod tohoto kroku Mk? Nebo je na facebooku znám?!

      06.11.2018 (16.28), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Josef Herman

        Josef Herman

        Kolem bílých skal…
        No v tom je právě problém, proč se to stalo. Relevantní zdůvodnění neuvedeno.

        06.11.2018 (17.30), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Vladimír Hulec

        Vladimír Hulec


        A v smutném tichu jedou dál a dál
        močálem černým, kolem holých skal,
        a nežli měsíc na vlnách se skvěl,
        na sestru první jezdec zapomněl;
        a válečnou když píseň zapěli,
        i druhý jezdec čelo zveselí;
        a vrahů tábor hle již v plamenech,
        však třetí pořád samý pláč a vzdech;
        a nežli mlha klesla na trávy,
        již vybojován boj byl krvavý.

        /Jaroslav Vrchlický: Tři jezdci/

        06.11.2018 (17.47), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    7. Jana Bohutínská

      Milý Vladimíre,
      omlouvám se, že to formuluji takto příkře, ale tohle je taková obehraná písnička. Řadu let se mnoho lidí snaží, aby dotačnímu řízení na MK zajistili důvěryhodnost a transparentnost, členy a členky komisí v to počítaje. Pak přijde ministr, „vyjde vstříc“ a celou tu letitou snahu smete. Žehrat neustále jen na komise je pláč na špatném hrobě. Transparentnost a důvěryhodnost je komplexní věc a u jasných a dodržovaných pravidel, a to dokonce i ministrem, který jistě ledacos může, ale taky nemusí, to začíná. Včetně transparentní komunikace s oborem, což se neděje, transparentní komunikace s komisemi, což se neděje atd. Lidi v komisích nejsou tak hloupí, že je nenapadne ptát se, co se děje a z jakého konkrétního důvodu. Akorát nedostávají kloudné odpovědi. Proto ty „patetické“ otevřené dopisy a další snahy upozornit na to, že takový postup prostě není, při vší úctě k Tvému názoru, v pořádku. Navíc je třeba ho chápat i v kontextu „zásad“ celé vlády. Nehledě na to, že by žadatele mělo fakt zajímat, co to celé udělá s harmonogramem řízení.

      06.11.2018 (22.15), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    8. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Jano,
      souhlasím s Tebou. To nejpodstatnější pro finanční podporu umění a hlavní úkol pro grantové komise je komunikace s politiky a úředníky, v tomto případě s MK. Využili-li jste formu veřejného dopisu, měli jste právě tímto směrem cílit a ptát se po důvodech prodloužení termínu, nikoli je hned zpochybňovat. Pokud skutečně jde jen o termínovou formalitu, nemá cenu se tím takto dramaticky zabývat. Škoda střelného prachu. Jsem zvědav, kolik nových projektů přibyde a z jakých důvodů je žadatelé nedoručili včas. Zveřejníte to? Průhlednost jednání a rozhodování komisí a jejich členů je vedle jejich obsazování totiž také jeden z velkých problémů grantových řízení.

      07.11.2018 (5.01), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Jana Bohutínská

        Vladimíre,
        úkoly komisí jsou zcela jiné. Myslím, že od toho tu jsou také novináři, aby se na tohle všechno ministerstva důsledně ptali.

        07.11.2018 (8.25), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Michal Zahálka

        Michal Zahálka

        Nevím,
        jestli se dozvíme, které projekty byly doručeny v tomto jedenapůltém kole (snad by se to dalo odvodit z data ve formuláři žádosti, ale to lze bez problémů antidatovat), nevím, jak bychom se asi měli dozvědět, proč nebyly odevzdány včas (to si představuješ, že součástí projektu bude omluva, že někdo nemohl najít poštovní známky?), a myslím, že ani jedno z toho bychom nemohli zveřejnit vzhledem k mlčenlivosti, kterou jsme vázaní. Myslím ale, že řešíš něco zcela nepodstatného, nejde přece o případné nové žadatele (těm budiž samo sebou přáno), ale o bezprecedentní chování instituce, které je — znovu opakuji — nefér k těm, kdo uzávěrku dodrželi. Dokonce si umím docela klidně představit, že by někdo z nich mohl (právem) řízení napadnout s tím, že nebyly rovné podmínky: více než měsíc rozdílu může hrát výraznou roli i v tom, jak konkrétními slovy lze projekt představit, například.

        07.11.2018 (8.27), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    9. Ondřej Škrabal

      Tak nevím.
      Buďto se shodneme na tom, že fungování právního státu je klíčové, bez ohledu na to, jestli se pohybujeme v kultuře (ostatně proč by kultura v tomto směru neměla respektovat právní stát?), anebo Vladimíre tvrdíte, že si můžeme s ústavními a zákonnými pravidly každý dělat, co chceme. To mi přijde nebezpečné.

      07.11.2018 (10.18), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    10. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Asi už nemá cenu
      dál v tomto tématu pokračovat. Mě nepřesvědčíte a já nikoho z diskutujících taky ne (mrzí mě, že se někdo aspoň trochu nepřidal na mou stranu). Já zkrátka vždy upřednostňuju a budu smysl konání nad dodržováním formy a řádu, zajímá mě a sleduju kontext, do jakého je problém vklíněn, a zda je třeba pravidlo za každou cenu vyžadovat, neb se jinak systém sesype, anebo je to blbost, která lpěním na pravidlu vylévá z vany i dítě. Tak vnímám současnou při kolem termínu grantů. Jde mi – stejně jako vám – o podporu kvalitních projektů. V tom se shodnem a to je podstatné.
      Když budu na přechodu, bude červená a nepojede žádné auto, přejdu. Samozřejmě riskuju, že mě něco přejede, ale pokud ne, budu v cíli dřív. Vy budete na přechodu stát, dokud nebude zelená, neb je to pravidlo, jehož porušením byste narušili obecný řád, ergo – podle vás – fungování právního státu. Co kdyby všichni jezdili na červenou? Co kdyby mě ti, co zůstali stát, udali policii? Rozumím a mávám vám. Anebo možná už ležím někde rozpláclej v márnici.
      V DN 19 vyjde rozhovor s Irvinem Welshem. I o tom se v něm bavíme. Anarchie vers. totalita. Ve společnosti, v politice, v nás. Kde je hranice a dá se zobecnit? Těžko. Podle mě je třeba na věci hledět případ od případu a odpovědnost nést v sobě. Hrabal to nazýval Punkvou do Dněprostroje. Takoví jsou umělci a jeden ze smyslů umění. Podle mě velmi zdravý postoj, který pochopitelně nelze používat v každé situaci. A tato je…
      A jsme na začátku.
      🙂

      07.11.2018 (14.02), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    11. Kata Zagorski

      Zaujímavá debata
      plná farebných názorov a poézie. Páči sa mi, ako sa v Česku v kultúre zaujímate o veci verejné. Z môjho pohľadu sa nikto nepridal na stranu pána Hulca, lebo zamieňa právo na osobnú (právo prejsť na červenú) či umeleckú (zo svojej podstaty anarchickú) slobodu za právo občianskej spoločnosti na spravodlivosť (systémové nastavenie rovné pre všetkých). Chápem to tak, že každý má právo vymyslieť si slobodný, umelecký projekt, aký len chce, ale ak ho chce prihlásiť do hry o grant, musí ešte aj splniť podmienky grantového nastavenia, ktoré musí byť pre všetkých rovnaké a transparentné, ide o rozdeľovanie peňazí daňových poplatníkov. Keď sa tie podmienky nedodržia alebo zmenia počas hry, hra stráca zmysel, niekto z toho bude profitovať, niekoho to poškodí, hráči sa búria, preto reakcia na krok ministerstva. Ako to urobiť lepšie? Existuje jedna dobrá, jednoduchá, transparentná a spravodlivá hra – ruleta. 🙂

      08.11.2018 (10.59), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Vladimír Hulec

        Vladimír Hulec

        Kuriózní je,
        že právě to – konkrétně národní loterii pro obsazování politických funkcí – nabízí Irvine Welsh v již zde zmiňovaném rozhovoru, který vyjde v nejbližších DN 19/2018…

        08.11.2018 (17.44), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    12. Libor Kasík

      Vážení,
      dovolím si také trošku přispět… Rovněž nejsem příznivcem okázalých gest a otevřených dopisů. Ale tady jsem udělal výjimku a podepsal, dokonce se i výrazně podílel na formulaci textu dopisu za taneční komisi. Možná právě proto, že se léta pohybuji jak v umění, tak ve veřejné správě.
      Možná jste si, Vladimíre, všiml, že prvním uvedeným důvodem nespokojenosti taneční komise byla právě absence odůvodnění. Respektive akceptovatelného odůvodnění. Napsat, že jde o snahu vyjít vstříc opozdilcům, nemohu za relevantní důvod považovat. Ano, pohybujeme se ve sféře umění, ale rozdělují se tady veřejné peníze. A tam, kde se rozdělují veřejné prostředky, se pravidlům nevyhneme. Naopak, tam je potřeba je maximálně ctít už proto, že jejich nerespektování vede vždy zákonitě ke konfliktům plynoucím z oprávněného pocitu diskriminace jedněch na úkor jiných. Ano, umění není ping pong ani fotbal, ale marná sláva, žadatelé se utkávají o jeden balík veřejných peněz, přičemž není výjimkou, že úspěch či neúspěch je pro ně zásadní až existenční, přičemž někteří uspějí a jiní nikoli. Čili nebojme se říct, že jsou si konkurencí, a to jak uvnitř jednotlivých oborů, tak coby obory mezi sebou.
      Vždy se snažím dívat se na věci s co největším odstupem, a proto často mívám pocit, že se malí psi rvou o žvanec a velkým psům je to tak nějak jedno. Tím narážím na celkový objem onoho balíku, který je spolu se systémem rozdělení tím nejdůležitějším faktorem celého procesu. Že by ten balík mohl být větší, na tom se asi většina z nás shodne. Ale to by byla jiná, dlouhá debata. No a ten systém… Jistě není ideální, ale ani tragický. Leckdo by si jistě dovedl představit jeho změny, já dokonce poměrně velké. A třeba ty změny nastanou. Nikdy však (pokud se budou rozdělovat veřejné peníze do umění) nebude dokonale objektivní. Ale nyní je jaký je, a to, co jej drží při životě, je právě respekt k jeho pravidlům. Ta byla hodně rozkolísána a uklidnit hladinu nebude lehké. Jednu cestu však vidím. Pan ministr může vzít své rozhodnutí zpět, a cítí-li opravdovou potřebu někomu pomoct, jistě najde jiný způsob.
      Chyby dělá každý a umět si to přiznat není výraz slabosti.

      08.11.2018 (16.40), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    13. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Souhlas,
      snad jen s připomínkou (na které se asi shodnem), že je třeba vždy maximálně eliminovat vzájemnou konkurenčnost. A to nejen uvnitř jednotlivých oborů a oborů mezi sebou, ale i uvnitř komisí, a to jak mezi jednotlivými členy, tak v rámci skupin či oborů, které zastupují. V umění – aspoň tom „artovém“ – jde o jiné hodnoty a přístupy. Proto jsem vždy v oboru umění byl (a stále jsem) benevolentní vůči nestandardním krokům kohokoli. V rámci umění podle mě nesmí být prvotní systém rozhodování (jeho existenci ani potřebu řádu, v kterém funguje, nijak nezpochybňuju), ale obsah a kvalita projektu, osobnost tvůrce.
      To už se ale opakuju. 🙂

      08.11.2018 (18.02), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,