Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Karlovy a KlariNovy Vary (No. 5)
Čas se již povážlivě nachýlil a před námi je poslední reportážně-recenzní várka z letošních filmových Karlových Varů. A v závěru se dočkáte i dávky mystéria a decentního bulváru. Leč pěkně popořádku. Minulé vydání končilo ukázkovým cliffhangerem, na nějž je záhodno navázat.
Film Přišla v noci, za nímž autorsky stojí režijní tandem Jan Vejnar a Tomáš Pavlíček, je v tuzemsku zřídkakdy viděným žánrovým crossoverem černé komedie a home invasion thrilleru, jehož nepřehlédnutelnou dominantou je heroicky výkon Simony Pekové v hlavní záporné roli. Jedna z vévodkyň brněnského Hadivadla, o níž kamera naposledy výrazněji zavadila před více než dvaceti lety v pozapomenuté rodinné sci-fi Kryštofa Hanzlíka Do nebíčka, se do hry navrací způsobem, z nějž padají čelisti, a oční bulvy hrozí hromadným praskotem. Její maminka na zabití je fascinující kreaturou, v níž se ve vyrovnaném poměru střetávají rysy animální i lidské. Je unikátním kombem vetřelčí královny, jezinky a legendární comeback queen kolie Lassie. Peková výtečně pracuje s napětím, i sklonem své postavy neustále mystifikovat, a i když je logickým středem vynikajícího snímku, nikdy nezapomíná ukázkově partneřit. Vedle ní tak přirozeně vyniknou i neméně působivé výkony Annette Nesvadbové a Jiřího Rendla. Úderným postwesternovým charismatem se pak v dalším silném partu zaskví Vladimír Kratina coby antagonista Kocour. Scénář spojil elementy děsivé i komediální s elegancí i fortelem a z přímých předchůdců se mu vyrovná snad jen Herzova adaptace Fuchsova Spalovače mrtvol. Režie pak v úzké spolupráci s autorkou výpravy Zuzanou Mazáčovou zdatně smazává rozpočtové limity a výtečně nakládá s dynamikou prostoru, i postupně dávkovanými informacemi o jednotlivých hrdinech pekelně gradujícího souboje. Pokud se anketní filmové nominace pro letošní rok neponesou ve znamení duelu Peková – Křenková, budu pobouřen. Co dodat více? Mazejte do kina!
Pozornost si zcela jistě zaslouží nový film režiséra Brandona Cronenberga Infinity Pool (Kanada/Chorvatsko/Maďarsko). Syn slavného otce (a jablko zjevně jen nedaleko spadlé) tentokrát přichází s náležitě vyostřenou společenskou satirou, jež vyhlíží jako osvěžující hybrid Kubrickova Eyes Wide Shut, Palm Springs a Homolky a tobolky. Režie v ústřední roli ironicky nakládá s alfa samec statutem holywoodského elegána Alexandera Skarsgärda, jehož slabošský a umělecky i komerčně neúspěšný spisovatel James se stává zdánlivě nevinnou obětí bizarní smyčky událostí. Hédonismus působivě proměněný v noční můru, její neohroženou vládkyní se pochopitelně stává aktuální hororová ikona Mia Goth. Brilantní završení letošní půlnoční sekce.
Iránská Temná hmota (Maade tarik, 2023) uvedená v soutěžní sekci Proxima, je svěží rebelantskou poctou Francouzské Nové vlně. Energický a opojně atmosférický film záměrně ignoruje pravidla cenzury a skládá osobitý, formálně i herecky neokázalý hold svobodě, přátelství a lásce k filmování. Zážitkem byla i diskuse s přítomnými tvůrci, která okamžitě zvedla vlnu solidarity s těžce zkoušeným národem. Festival radostný i spojující. Nádhera.
Minout jsem samozřejmě nemohl ani klasiku z nejmilovanějších, jež byla uvedena coby pocta hereckému géniu Robin Wright, která v závěru letošního ročníku obdržela Cenu prezidenta festivalu. Reinerova Princezna Nevěsta (The Princess Bride, USA, 1987) není sice v našem Hobitíně příliš provařená, v zámoří se ovšem už po několik generací těší setrvalé oblibě. A nutno říct že právem, protože její rozmarné pohrávání si s pohádkovými stereotypy vzdoruje času, a navíc prošlapalo stezku řadě nástupců s vynikajícím Gaimanovým a Vaughnovým Hvězdným prachem (Stardust, Velká Británie/USA/ Island, 2007) v čele. Projekce na velkém plátně, navíc mimořádně promítaná z 35mm kopie byla jednou z nejlahodnějších delikates letošního karlovarského finiše. Frenetický potlesk mi budiž důkazem.
A to nejlepší na konec: Francouzské Umění jíst a milovat (La passion de Dodin Bouffant, 2023), za které jeho režisér Tran Anh Hung získal v Cannes vavříny za Nejlepší režii, mi poskytlo vskutku ambivalentní zkušenost. Pocítil jsem totiž totální závrať z dokonalé filmařiny, která virtuózně vypráví příběh nevšední milostné romance mezi vyhlášeným gurmánem a jeho věrnou kuchařkou, jenž je zároveň osudovým duelem mezi touhou a nezávislostí, i oslavou gastronomie v mnoha jejích podobách. Na projekci jsem se ale bohužel vydal nepřipraven, to znamená hladov. A právě proto se elegantně Jonathanem Ricquebourgem nasnímané scény z přípravy a následné konzumace rozličných oku lahodících pokrmů, které tvoří dominantní součást 134 minut dlouhého snímku, staly zdrojem mého nekonečného utrpení, jež zaplašila až předpůlnoční pizza v populární restauraci Mamma mia. Kino rozhodně navštivte, ideálně v páru a po večeři. Překrásná inspirace do kuchyní i ložnic!
Má osobní kolekce pro 57. ročník MFF Karlovy Vary se tímto pomalu uzavírá, následovat bude již jen epilog s nutným resumé a vyhlášením cen. Leč zapomenout nelze ani na sliby, vyslovené v úvodu dnešního dílu. Nuže tedy:
- Mystérium: během závěrečného festivalu se začaly množit zprávy o obřím plujícím lidském exkrementu, jenž se zabydlel v luxusním, a široké veřejnosti přístupném bazénu hotelu Thermal, provozovaném společností Saunia. Ostraha koupaliště prý upozornění na jeho existenci lakonicky glosovala takto: Vždyť už tam plave od rána! Asi bylo celebritní. Za šest stovek za osobu na den vskutku zajímavý bonus…
- Definitivně nejpůvabnějším párem na letošním červeném koberci tímto prohlašuji herce Roberta Mikluše a jeho maminku, kteří svým charismatem i vzájemnou náklonností ozdobili světovou premiéru filmu Hadí plyn.
Epilog příště!
///
Karlovy a KlariNovy Vary (No. 1)
Karlovy a KlariNovy Vary (No. 2)
Karlovy a KlariNovy Vary (No. 3)
Karlovy a KlariNovy Vary (No. 4)
Komentáře k článku: Karlovy a KlariNovy Vary (No. 5)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
