Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Josef Herman: Otevřený dopis starého kritika

    Odboráři Opery Národního divadla

     

    na vědomí

    doc. Mgr. Antonín Staněk, PhD., ministr kultury ČR

    prof. MgA. Jan Burian, ředitel Národního divadla

     

     V Praze 28. června 2019

      

    Otevřený dopis starého kritika umělcům oper Národního divadla aneb Tucet komentářů k vašim otázkám a k vyhlášení stávkové pohotovosti

     

    Vážení operní umělci a odboráři,

    V květnu jste poslali řediteli Národního divadla Janu Burianovi jednatřicet otázek, a když je podle vašeho mínění dostatečně nezodpověděl, vyhlásili jste 26. června 2019 stávkovou pohotovost.

    Odvoláváte se na krizi, která však v Opeře ND trvá už nějaké desetiletí a nevznikla s příchodem Pera Boye Hansena, jak tvrdíte. Vytýkám už dlouho řediteli Janu Burianovi, že podmínky tvorby v Národním divadle nevyřešil a možná ani dobře neřešil. Hlavně sliboval restrukturalizovat provoz Národního divadla se vším, co s tím souvisí. Vytýkal jsem mu volbu operních ředitelů a dirigentů a odchody schopných lidí. V lecčems jsem se přitom shodl s odborářem Jakubem Hrubým, především v tom, že by Jan Burian měl vykázat výsledky svého prvního ředitelského období a svůj mandát obhajovat v řádně vypsaném výběrovém řízení. Nesouhlasil jsem s tím, že ministr Antonín Staněk před rokem Burianovi prodloužil mandát bez jakéhokoli hodnocení a jednání, má možnost tu věc znovu otevřít, ale nikoli tak, jak si asi představujete, to jest okamžitým odvoláním Buriana a spolu s designovaným ředitelem Opery Perem Boye Hansenem. Jeho angažmá považuji za první zásadní dobré Burianovo rozhodnutí vůči opeře, kterému se vy naopak bráníte zuby nehty. Proč?

    1. Voláte po transparentním jednání, ale vykonáváte nátlak na ministra kultury prostřednictvím prezidenta republiky. Nazývám to politikařením, které nepatří do občanské společnosti a pořád se mi nechce věřit, že byste jako umělci Národního divadla byli něčeho takového schopni. Doufám, že ministr kultury vašim tlakům odolá.
    2. Voláte po transparentním výběrovém řízení na místo ředitele Opery ND. V prestižních domech se taková místa neobsazují vypsáním otevřeného konkursu, neboť ti opravdu dobří se do něho nepřihlásí. Ti se musí v předstihu let (mají plný diář) vyhledat a oslovit a rozhoduje se pak na základě důkladného jednání s nimi ne jen posouzením „papírové“ koncepce na pět let na dvou rukopisných stranách, ale celé dosavadní kariéry a skutečných výsledků kandidáta. Ředitel Jan Burian stejně postupoval i v případě dalších souborů ND, je to jen v jeho kompetenci. Otevřený konkurs je populistická vějička nastražená veřejnému mínění.
    3. Nevěřím, že mluvíte za všechny členy a zaměstnance operních souborů. Že by se mezi umělci Národního divadla nenašel někdo, kdo s těmito praktikami nesouhlasí.
    4. Stejně jako vám mi vadí, že se Jan Burian i Garanční rada poněkud arogantně nebaví s veřejností, i s odbornou. I to je papalášství a u těchto lidí mě velmi nepříjemně překvapilo. Nicméně vymáháte i dokumenty, třeba z průběhu výběrového řízení, které nemusely vzniknout a které nemusejí být určeny veřejnosti. Které opravdu nemáte právo kontrolovat.
    5. Máte obavu z “tvrdého” ředitele Hansena, protože byste chtěli nadále spoluvládnout, jak jste si navykli. Jenže v kvalitních operních domech má každý svou práci a zodpovědnost za její provedení: pěvci za zpěv, instrumentalisté za hraní v orchestru, technikáři za stavbu, a tak dál. Šéf za koncepční i praktické vedení opery, ředitel za fungování celého divadla. Ředitele kontroluje zřizovatel, šéfa kontroluje ředitel, vás šéf, vy odboráři si hlídáte pracovní podmínky. Co je na tom k nepochopení? Platí to i v případě, že ministři ředitele Národního divadla myslím moc nekontrolovali, on nekontroloval své šéfy, přinejmenším operní. A to už vůbec ne v tom nejpodstatnějším, to jest v kvalitě umění, které Národní divadlo produkuje a kvůli kterému to všechno stojí přes miliardu korun ročně! Problémy jste pomohli odhalit, díky vám za to. Přesto nemáte právo ptát se agresivně na věci, do nichž vám opravdu nic není, protože za ně nemáte zodpovědnost, chybí vám pro ně kvalifikace (jakkoli si myslíte, že rozumíte všemu) a protože nepatří do vaší kompetence. Nejste spoluřediteli, spoludramaturgy, spolurežiséry, nemáte co mluvit do obsazení. A tak dále. Prostě nejste revizoři svých nadřízených. Překračujete prostor odborářské činnosti vymezený Zákoníkem práce.
    6. Předchozí platí také o lobbistech, které vysíláte za mocnými ochránci. O Evě Urbanové, dlouhá léta skvělé sopranistce, která však nemá kvalifikaci vyjadřovat se k řízení operního domu. Je to jen nastrčená známá tvář a je mi z ní, i z těch, co ji nastrčili, smutno. Kdybyste opravdu chtěli politiky informovat, jak to chodí v tvrdých zahraničních poměrech z pohledu pěvců, víc by jistě řekli namátkou Štefan Margita, Dagmar Pecková, Gabriela Beňačková, Aleš Briscein, Ivan Kusnjer a další. Doufám, že se ministr kultury informuje i jinde a že si pozve k vysvětlení situace přímo Pera Boye Hansena.
    7. Na Hansena jste vytáhli rozvrat opery v Oslo. Ano, prohrál tam konflikt, ale nikde nenajdete analýzu, jestli právem nebo neprávem. Zamlčujete ale, že z divadla nebyl okamžitě vyhozen, ale pracoval tu ještě dva roky do konce své smlouvy. Také zamlčujete, že je jedním z několika tvůrců velké éry Komische Oper v Berlíně, spolu s Andreasem Homokim. Sledoval jsem zdejší vzestup přes deset let a pravidelně o něm psal. Dnes špičkový operní dům! A Hansen je špičkový operní manažer, doporučovaný nespornými osobnostmi světové opery. Vaše úvahy o na něj navázaných “mafiích” jsou úsměvné – v každém divadle vznikají umělecká společenství, jsou i v současné Opeře Národního divadla. Hansen nabízí špičková jména, chápu, že je vnímáte jako nebezpečnou konkurenci. Ale není fér kvůli tomu šířit falešnou poplašnou zprávu, že Hansenem přivedení „cizáci“ vezmou zdejším umělcům práci.
    8. Eva Urbanová, přestože ví, jak to ve světě chodí, na tiskovce prohlásila, že by jí vadilo mluvit s ředitelem české národní opery anglicky nebo německy. Což jsou běžné “jednací” jazyky prakticky ve všech významných operních domech po celém světě! Navíc Opera ND zahrnuje i tradici Nového německého divadla, ve světě ji uznávají víc než české regionální Národní divadlo. Je to neuvěřitelně xenofobní vyjádření v oboru, který je od svého vzniku před čtyřmi stoletími přirozeně mezinárodní. Chcete uchovat “národní”, do naší kotlinky uzavřenou operu v postavení nejlépe placeného oblastního divadla, protože máte strach vstoupit do mezinárodní konkurence, kam Praha už dávno patřila. Předstihla vás brněnská Janáčkova opera, kde v rámci Janáčkova festivalu hostují špičkové evropské soubory a nebojí se tu mezinárodních koprodukcí. To je totiž v současném operním divadle běžné.
    9. Per Boye Hansen podle vás neposkytl koncepci řízení. Poskytl, vlastně tu nejjednodušší, a sice vrátit se do předlistopadové praxe dvou domů pod jedním vedením s cílenou dramaturgií každého z nich. Podle Zdeňka Nejedlého z roku 1949, není nejlepší, ale fungovala a jako základ dalšího vývoje by obstát mohla. Je praktická, včetně dalšího, co Hansen nabízí: posílit soubory, nasměrovat do Prahy nikoli marketingová jména, ale umělce v plné síle i ty, kteří tu mohou nastartovat velkou kariéru. Tedy by asi nepozval za velké peníze a ke gaudiu celé operní Evropy Plácida Dominga dirigovat Dona Giovanniho. Chce začít s nezbytnou proměnou produkčního modelu, zejména nahrazovat repertoárový provoz seriálovým tam, kde to jde – běžný způsob, jak ve světě udržují kvalitu repríz, a víte, jak to s tou kvalitou u vás je. Nedělám Hansenovi tlumočníka, ani obhájce, píšu, co jsem z jeho plánů vyčetl a co je i podle mého to nejpodstatnější k řešení. Ergo nabízí věci potřebné a rozumné.
    10. A vytýkám před závorku: Hansen samozřejmě chce pohnout se zdejší jevištní poetikou a hodlá přivést i špičky světové operní režie. Calixto Bieito, z něhož jste evidentně zděšeni, patří k režisérům kontroverzním, leč renomovaným a úspěšným – není čas naučit se toleranci k různým pohledům na operní divadlo?
    11. Garanční rada Národního divadla vznikla na podporu ředitele Buriana, pracuje pro něj a nemůže proto ministerstvu kultury podat nezávislé posouzení jeho činnosti. Nezbytnou evaluaci stavu své instituce však potřebuje každý řádný zřizovatel a nemohou mu jí dodat ani odboráři! Pokud chce ministr kultury rozhodovat o Národním divadle opravdu věcně a koncepčně, musí si najít způsob, jak získat opravdu nezávislé relevantní informace. Takové rozhodování o Národním divadle se zanedbává dlouhá léta!
    12. Podstata všech problémů ovšem leží jinde: změňme už konečně nomenklaturní institut jmenování ředitele na demokratický institut smluvní! Uvažovalo se o tom už na jaře 1990. Zvýší to zodpovědnost ředitele za jeho činy, za případné ekonomické i umělecké škody i úspěchy, ale také to zvýší jeho suverenitu, bez níž se nic dobře řídit nedá. Jenže právě to zatím vadilo a vadí odborářům i politikům. Nechcete změnit názor?

    V úctě

    PhDr. Josef Herman, CSc.

    divadelní kritik a historik, šéfredaktor Divadelních novin, hermanjosef@seznam.cz

    Dopis v pdf: otevreny_dopis-opera_ND-Josef Herman-Phtext20190628


    Komentáře k článku: Josef Herman: Otevřený dopis starého kritika

    1. Eva Kohutová

      Profilový obrázek

      Pane Hermane,
      velmi mne potěšilo, do jaké míry se s vaším pohledem na situaci v ND shoduji, protože jsem naprostý laik. Ve stejném duchu jsem před pár dny odpovídala kolegyni, která mi (aniž by věděla, že problematiku trochu sleduji) přeposlala otevřený dopis a odpovědi na něj p. Buriana. Právě jako laik se však necítím kompetentní se někde k věci vyjadřovat v diskusích, jak se stalo takřka národním folklórem – všichni mají na všechno názor, nic skoro o tématu nevědí, ale vyjádřit se k němu musí, ještě lépe se pohádat, popř. pozurážet ostatní. Děkuji Vám.

      28.06.2019 (19.07), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Josef Herman

        Josef Herman

        Děkuji,
        a s těmi veřejnými diskusemi máte bohužel naprostou pravdu. Proto se u nás tak snadno může mystifikovat a účelově lhát.
        Přeji vše dobré.

        29.06.2019 (10.37), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Oldřich Kříž

      Profilový obrázek

      Velký souhlas!

      28.06.2019 (23.25), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Ing. Vladimír Soldán, Ph.D.

      Profilový obrázek

      Zcela souhlasím!

      01.07.2019 (23.07), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    4. Dr. Gerhard Brunner

      Profilový obrázek

      Vorweg bitte ich um freundliche Nachsicht,
      meine Anmerkungen nicht auf Tschechisch schreiben zu können:

      Ich bin sehr dankbar für das Plädoyer von Dr. Herman, einem Menschen eine Chance zu geben, den zum Kreis der besten europäischen Administratoren gehört. Er bringt alle Voraussetzungen mit, die Opernstadt Prag wieder dorthin zurückzuführen, wo sie seit langem nicht war, jedoch hingehört: ins Zentrum Europas.
      Als junger Journalist und Kritiker im – östlich – benachbarten Wien habe ich viele Opernhäuser der damaligen Tschechoslowakei besucht, um das grosse Repertoire der tschechischen Oper kennenzulernen, von den „Braniboři v Čechách“ bis zu „Počátek románu“. Manche Wege dahin haben mir zwei Menschen gewiesen, die ich später auch Freunde nennen durfte: Zdeněk Košler und Dr. Eva Hermannová. Sie hat mich eines unvergeßlichen Tages auch nach Terezín geführt.
      Später habe ich im Theater die Seiten gewechselt und in der Folge die Ehre gehabt, 38 Jahre lang in administrativen Führungspositionen tätig zu sein, zunächst als Ballettdirektor der Wiener Staatsoper und Gründer der Wiener TANZ-Biennalen, dann als Intendant der Bühnen in Graz, zuletzt als Gründungsdirektor eines Post Graduate-Programms an der Universität Zürich, „Executive Master in Arts Administration“.
      Per Boye Hansen habe ich aus diesen Blickwinkeln wenigstens 15 Jahre lang sehr aufmerksam beobachtet, nicht zuletzt als Juror und Experte in zahlreichen Findungskommissionen führender Opernhäuser. Mein Urteil, ihn zu den besten der Zunft zu zählen, ist also nicht beiläufig hingesagt, weil ich recht genau weiss und miterlebt habe, was er in Berlin und Oslo geleistet hat.
      Zugleich versage ich mir allerdings gute Ratschläge an eine Stadt, deren kulturelle Traditionen zu bedeutend sind, als dass sie weiterhin der Selbstgenügsamkeit und Selbstgewissheit überlassen bleiben dürfen. Ich appelliere lediglich dafür, Per Boye Hansen eine faire Chance zu geben.
      Er verdient sie – und Prag verdient sie auch.
      Gerhard Brunner

      /PŘEKLAD (Übersetzung):/
      Nejprve prosím o shovívavost,
      neboť následující komentář neumím napsat v češtině:

      Jsem velice vděčný panu doktoru Hermanovi za jeho obhajobu, kterou se snaží dát šanci člověku z okruhu nejlepších evropských kulturních manažerů. Per Boye Hansen má všechny předpoklady pro to, aby přivedl operní město Prahu opět tam, odkud se už před časem vytratila, ačkoliv tam patří: do centra Evropy. Jako začínající novinář a kritik působící – východně od vás – v sousední Vídni jsem navštívil mnoho operních domů v tehdejším Československu, abych se seznámil s bohatým repertoárem české opery, od „Braniborů v Čechách“ po „Počátek románu“. Na cestách mě mnohokrát správně nasměrovali dva lidé, kteří se později stali mými přáteli: Zdeněk Košler a dr. Eva Hermannová. Právě ona mě jednoho nezapomenutelného dne zavedla i do Terezína.
      Později jsem se ocitl na druhé straně divadelní barikády a měl jsem tu čest 38 let působit v řídících administrativních funkcích, nejprve jako ředitel baletního souboru Státní opery ve Vídni a zakladatel Vídeňských tanečních bienále (Wiener TANZ-Biennalen), poté jako intendant Městských divadel v Grazu (Bühnen Graz) a nakonec jako zakladatel a ředitel postgraduálního programu „Executive Master in Arts Administration“ na Univerzitě v Curychu.
      Pera Boye Hansena jsem z této perspektivy nejméně 15 let pozorně sledoval, zejména jako člen a poradní expert v mnoha důležitých výběrových komisích při operních domech. Když tedy panu Hansenovi předpovídám budoucnost mezi těmi nejlepšími, nejde o nahodilé hodnocení, protože dobře vím – byl jsem u toho -, co dokázal v Berlíně a v Oslu.
      Zdržím se všech dobře míněných rad městu, jehož kulturní tradice je příliš významná na to, aby směla být nadále nechána napospas samolibosti a přehnané sebejistotě. Pouze bych chtěl apelovat na to, aby Per Boye Hansen dostal férovou šanci.
      Zasluhuje si ji – stejně jako Praha.
      Gerhard Brunner.

      04.07.2019 (11.28), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,