Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Jan Holec: Hledám silné příběhy

    Režisér Jan Holec má za sebou studium práv a režie a na kontě na dvacet inscenací v nejrůznějších divadlech po celé republice. Nyní se stal uměleckým šéfem Divadla Petra Bezruče v Ostravě. I když tato sezona ještě není zcela v jeho „režii“, plánů má spoustu.

    Začínal jste po škole jako režisér na volné noze a měl jste možnost – kromě vlastního souboru Spektákl – režírovat v několika divadlech.

    Vstoupil jsem do praxe v přívětivé době a měl štěstí. Mnohým režisérům, kteří jsou o generaci starší, se podařilo v krátkém období nastálo usadit v pražských či brněnských divadlech, čímž se pro mou generaci otevřely možnosti hostování na oblastech. Dostával jsem tak nabídky po celé republice. Od Činoherního studia Ústí nad Labem přes Jihočeské divadlo České Budějovice, Klicperovo divadlo Hradec Králové, Národní divadlo Brno až po pražská divadla jako A studio Rubín, Masopust, Divadlo LETÍ.

    Repertoár, který jste až dosud režíroval, je výrazně zaměřený na adaptace literárních děl.

    Je to tak. Mnohdy si dělám adaptace sám nebo společně s dramaturgem. Mou první „bezručáckou“ režií bude Frankenstein Mary Shelleyové, jehož adaptaci připravuji také já. Text se od původní předlohy vzdaluje. Zajímám se o vztah otce a syna i odpovědnost z takového vztahu pramenící, o kontrast ošklivosti vnitřní a vnější či o osobní ambici, která nás dokáže ovládnout.

    Proč vás lákají zrovna literární předlohy?

    Hledám silné příběhy a témata, která ve mně rezonují a lze je vztáhnout k dnešnímu stavu světa. Zároveň mě přetváření prózy v dramatický tvar nějakým způsobem baví. V rámci přípravy adaptace si totiž rovnou připravuji i režijní koncepci.

    Nyní jste se v Ostravě „zaháčkoval“ více, než jste asi původně předpokládal – od září jste uměleckým šéfem Divadla Petra Bezruče.

    V době, kdy jsme hostování domlouvali, jsem opravdu netušil, že tuto nabídku dostanu. Seběhlo se to všechno velmi rychle. V současnosti jsme s divadlem i souborem ve fázi vzájemného poznávání.

    Vaše předchůdkyně Janka Ryšánek Schmiedtová zanechala divadlo ve velmi dobrém stavu, inscenace z minulých sezon zaujaly v oborových anketách a mají úspěch i u diváků. Je to výhoda, nastupovat do divadla, které je úspěšné?

    Určitě! To, že jsem vstoupil do divadla, které je na dobré kvalitativní úrovni, mi svým způsobem uvolňuje ruce. Na druhou stranu cítím jako závazek v této tendenci pokračovat. Devízou divadla je jeho silný herecký soubor, který budu muset doplnit, neboť na konci sezony divadlo opustili dva herci.

    Kdo konkrétně přichází?

    Od nové sezony nastoupil Jáchym Kučera, který okamžitě naskočil do zkoušení Zdravého ne/mocného v režii Vladimíra Morávka. A na jaře přijde ještě jeden nový člen pánské šatny.

    Dramaturgický plán na tuto sezonu už neovlivníte, ale určitě můžete říci, jakým směrem by se divadlo mělo nadále ubírat.

    Ono to vychází hlavně z toho, jak vnímám Divadlo Petra Bezruče jako takové. Existuje už dosti staré přízvisko „divadlo pro mladé“, ale podle skladby diváků myslím, že stále platí. Určitě by to mělo být divadlo, které mluví moderním současným jazykem, vyjadřuje se moderními prostředky. Proto si myslím, že řada těch adaptací, dramatizací klasických děl světové literatury, k tomu patří. Zároveň si myslím, že divadlo má podporovat novou dramatiku, včetně české, a tomu bych rozhodně rád věnoval pozornost a dával prostor. Pak se k tomu přidávají různé provozní požadavky, které člověk musí naplnit. Celkově tuto scénu vnímám jako divadlo hereckých osobností. Ne celebrit, ale výrazných hereckých typů, které tvoří gros souboru. Byl bych rád, aby se k Bezručům i nadále chodilo na skvělé herce. Takže jako jeden z největších úkolů beru práci se souborem, rovnoměrné obsazování, doplnění a rozvoj toho souboru. To pro mě ostatně byla hlavní motivace, proč jsem vstoupil do angažmá. Chtěl jsem si vyzkoušet pracovat kontinuálně, jednak pro svůj osobní rozvoj, jednak pro možnost budovat herecký soubor v delší perspektivě.

    Pocházíte z Valašska, takže to pro vás znamená návrat do rodného kraje.

    Já jsem to tak přesně pojmenoval. Z mého rodného Vsetína je to do Ostravy hodina. Moravská mentalita je mi blízká. Na Prahu, kde jsem žil jedenáct let, jsem si dlouho zvykal. Samozřejmě rozhodování nebylo snadné, trochu jsem se změny obával. Ale stačilo pár návštěv Ostravy a rozhodl jsem se. A doufám, že správně. To se však uvidí až za nějaký čas.

    Ostravské divadlo přitahovalo i tím, že se zaměřovalo na regionální témata. Počítáte i s nimi?

    V plánu to určitě mám, ať už se to týká dramatické soutěže, nebo rezidence pro nové autory. Varovali mě, že Ostrava už všechna regionální témata vyčerpala, ale myslím, že vždycky je možné najít něco nového, něco překvapivého, co publikum zaujme. Když člověk staví na silném tématu, dokáže se to dostat pod kůži jak mladým, tak starším divákům.


    Komentáře k článku: Jan Holec: Hledám silné příběhy

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,