Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Jan Burian: Jsme členové velké rodiny

    V aktuálních DN 16/2019 vyšel velký rozhovor s ředitelem Národního divadla Janem Burianem nazvaný Na Národní divadlo má každý Čech názor. Jak jsem v úvodu k němu psal, jelikož jsme se ještě před prázdninami scházeli často, mnoho z našeho setkání muselo z důvodů místa „padnout pod stůl“. A to dokonce i pasáže autorizované. Dovoluji si aspoň ty zde publikovat. Berte je však jen jako doplňující „bonus“. To podstatné je v publikovaném rozhovoru.

    Jan Burian v historické ředitelně Národního divadla. Foto Jakub Fulín

    Jan Burian: Jsme členové velké rodiny

    I když převážnou část našeho rozhovoru jsme vedli před prázdninami, vyšel až začátkem října. Během prázdnin se kolem vás – a vůbec v české kultuře – toho dělo možná až moc. Operní odboráři ND vyhlásili stávkovou pohotovost, složitě se měnil ministr kultury. Mohl byste na úvod našeho – jinak spíše bilančního setkání – letošní horké léto okomentovat? Co – jaké zkušenosti a poznatky – jste si z něj odnesl?

    Myslím, že na začátku všech těchto „letních událostí“ jsou rozhodnutí ministra, která neměla oporu v konzultacích s odbornou veřejností. Je to stále stejný problém. Kulturní instituce by měly být řízeny v rovnováze mezi legitimními politickými a legitimními odbornými zájmy. Pokud tomu tak není, vzniká nedůvěra, která padá především na politiky.

    Co s tím?

    Je třeba změnit systém komunikace a legislativy mezi existencí a podporou umění a politiky.

    A problémy v opeře ND?

    Stávková pohotovost se týká požadavků, které se objevily mnoho měsíců po oznámení jména nového uměleckého ředitele. Požadavky odborů nebyly ani součástí dopisu zaměstnanců Opery. Podle mne jde o požadavky nad rámec, kterému lze rozumět. Ale myslím, že to – obě strany – zvládneme tak, aby nebyl narušen chod divadla.

    Jaký z kroků, které by vedly k důstojnému vnímání divadla, potažmo kultury u nás považujete za nejdůležitější? Navýšení financí do tohoto sektoru na oněch pověstných 1% státního rozpočtu?

    Finance hrají jistě podstatnou roli, ale to první a nejdůležitější je vnímat se jako součást Evropy a evropské kultury. V rámci Evropské unie jsme poměrně velký stát, ale my máme stále dojem, že jsme malí. Významná část členů Evropské unie má menší počet obyvatel nebo stejný jako my, ale vůbec svou velikost a význam v rámci Evropy neřeší. My k cizině stále vzhlížíme a zároveň ji nechceme. Musíme pochopit, že kolem nás žijí a pracují naši kolegové, a dokonce kamarádi.

    A právě v tom může Národní divadlo sehrát významnou roli. I proto jsem – po pečlivých úvahách – přijal jako šéfa Baletu Poláka z Německa a v létě nastoupil do Opery Nor, který pracoval po celé Evropě. Jistě, že tady máme i české tvůrce a slovenské. V Národním pracují lidé ze zahraničí i od nás. Ti nejlepší, pokud možno. V Baletu a Opeře se to už děje standardně, v Činohře se k tomu také propracujeme. Bez ohledu na to, že jsme rozpočtem třiapůlkrát chudší než je podobné divadlo ve Vídni.

    Jasně, že kdybychom měli podporu alespoň poloviční, tak by to bylo snazší. Ale na druhou stranu už se musíme přestat vymlouvat, že to nejde. To se týká celého českého divadla. A možná i národa.

    Určil jste si v Národním divadle rok, kdy ve funkci ředitele skončíte?

    Je to rok 2025. Rok, kdy mi skončí můj současný mandát.

    ///

    Původní rozhovor najdete zde:

    Na Národní divadlo má každý Čech názor


    Komentáře k článku: Jan Burian: Jsme členové velké rodiny

    1. Josef Herman

      Josef Herman

      Tohle už nepatří do „životopisného“ rozhovoru,
      snažil jsem se Vladimírovi Hulcovi marně vysvětlit, ale mělo by to být součástí debaty o tom, co Jan Burian ve svém předchozím období v ND udělal a co neudělal. Jsem rád za šéfy, které přivedl, ale co se opravdu podařilo v restrukturalizaci divadla, jeho provozu, nakonec i v uměleckém směřování Opery, která minulou sezonu končila v kotrmelcích a tu současnou nijak dobře nezačala? To stále Garanční rada i Jan Burian přinejmenším odborné veřejnosti prostě dluží a nedá se nic dělat, měli by dluh splatit.
      Tím vůbec nezpochybňuji, co tu Jan Burian uvádí, souhlasím, ostatně jsou to mnohokrát konstatované samozřejmosti, ale na jejich řešení už měl Jan Burian šest let! Já vím, že jsem v těchto otázkách tvrdohlavý, ale jen proto, že něco dobrého do budoucna vznikne jen z věcné analýzy minulého.

      07.10.2019 (20.23), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,