Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Jak se přihodí událost

    Jak se stane, že si prestižní Bavorská státní opera objedná nové dílo u čtyřicetiletého českého operního skladatele, a jak se její autor stane skoro na měsíc středobodem mnichovského kulturního života?

    Chce to „jen“ velký talent a píli, kvalitního libretistu (Tom Holloway), v zádech silného hudebního nakladatele (Bärenreiter), smělého a ctižádostivého operního intendanta (Nikolaus Bachler) a zvědavé publikum (šest vyprodaných představení, každé s kapacitou 2100 míst)…

    Nutno ovšem dodat, že premiéře „dvojopery“ (líčí dva paralelní příběhy) South Pole (Jižní pól) Miroslava Srnky v Bavorské státní opeře v neděli 31. ledna předcházelo v roce 2011 uvedení prvního Srnkova operního opusu Make No Noise (Nedělej hluk) v rámci prestižního Mnichovského operního festivalu. Také na objednávku mnichovské opery. Ještě téhož roku začíná Srnka spolu se svým australským libretistou pracovat na novém operním projektu. Když po dvou letech hledání námětu narazí na soupeření Amundsena a Scotta o prvenství v dosažení jižního pólu Země, okamžitě je mu jasné, že našel, co hledal: silný příběh, silné postavy a navíc celý děj působí do té míry cize, že ho tolik neohrožuje operní stylizace. Následují tři roky společné intenzivní práce, kdy Holloway píše libreto a Srnka škrtá a kondenzuje. A skládá: Komponování je nejpomalejší ze všech uměleckých disciplín. Když byl dobrý den, zvládl jsem několik vteřin orchestrální hudby, ne víc.

    South Pole se stal hlavní operní událostí letošní sezony Bavorské státní opery a ideálním naplněním jejího jednoslovného motta: Vermessen (změřit, vyměřit, ale také troufnout si, resp. opovážlivý, smělý). Pět doprovodných přednášek Institutu Maxe Plancka např. na téma polárního výzkumu, klimatologie či psychologie doprovázely koncerty komorní hudby, s velkým zastoupením Srnkovým. Webový blog informoval o průběhu zkoušek, operní časopis přinesl Villazónovu vášnivou debatu s jedním polárním cestovatelem, Hampsonovu analýzu Amundsenovy osobnosti, ale i eseje o tom, jak Inuité nikdy nepřistoupili na evropský způsob vyměřování půdy (tedy ledu) či jak pokračují závody v dobývání, tedy vyměřování vesmíru. Umně a inteligentně dokáže bavorská operní dramaturgie postavit současnou operu do středu společenského diskurzu.

    Dojetí Miroslava Srnky na premiérové děkovačce se nelze divit. Očekávání byla velká, psychický tlak obrovský. U premiérového publika měla inscenace jednoznačný úspěch, kritikou je většinou hodnocena s jistými výhradami, ale velkým respektem. Autor těchto řádků oceňuje integritu inscenačního celku, kde „sněhově“ čistý koncept Hanse Neuenfelse skvěle hraje s uhrančivou Srnkovou hudbou, dále pěvecké (a herecké!) výkony hvězdné čtveřice obou polárníků a jejich partnerek a v neposlední řadě dirigentskou virtuozitu Kirilla Petrenka.

    P. S. Miroslav Srnka na svém facebooku zveřejnil odkaz, z něhož je možné stáhnout kompletní partituru opery. Nakladatelství Bärenreiter ji touto cestou poskytuje zdarma. Dobrý způsob, jak novince pomoci do světa.

    Ondřej Černý


    Komentáře k článku: Jak se přihodí událost

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,