Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 25
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Hvězdy nad Olomoucí (No. 4)

    S herci Divadla Andreja Bagara z Nitry Martinem Nahálkou, Alenou Pajtinkovou a dramaturgem Danielem Majlingem jsme se na schodech před Konviktem rozvykládali nejen o včerejších Potkanech, ale i o režisérovi inscenace Romanu Polákovi a dramaturgické volbě tématu. (A festivalově došlo nakonec i na pivo a tvarůžky.)

    Gerhart Hauptmann: Potkani (r. Roman Polák, prem. 31. 1. 2014, Divadlo Andreja Bagara Nitra). FOTO CTIBOR BACHRATÝ

    Gerhart Hauptmann: Potkani (r. Roman Polák, prem. 31. 1. 2014, Divadlo Andreja Bagara Nitra). FOTO CTIBOR BACHRATÝ

    Už jste někdy s Romanem Polákem spolupracovali?
    Alena Pajtinková: Já ano, na škole, hrála jsem u něj v Kupci benátském, tehdy ještě jako páťačka na konzervatoři. Jsem ráda, že jsem si teď v Potkanech v Romanově režii zahrála, hodně jsem se od něj naučila.

    Jak se vám pod jeho vedením hraje?
    AP: Velmi dobře, ale je to člověk, který budí takový respekt, že jsem někdy ve zkušebním procesu měla pocit, že jsem strnulá. Chtěla jsem mu tak moc vyhovět, až jsem se ho někdy bála. Skvělé je i to, že nám nechává prostor pro přínosy, dokonce je velmi vítá!
    Martin Nahálka: Já už jsem s ním dřív pracoval, a dokonce jsem si s ním i potykal! Je to divadelní mág, dokáže dělat zázraky s divadlem (AP: I s hercem!).

    Jak vám vyhovuje drobnokresebné pojetí herectví v Potkanech?
    MN: Je to nejlepší, nesnášíme divadlo, které je dělané jenom na formách; Roman je člověk, který divadlo dělá o pocitech, o vnitřku a o životě.
    AP: On dělá divadlo, které neklame.

    Setkali jste se při zkoušení s něčím pro vás úplně novým?
    MN: Vždycky se člověk setkává s něčím novým, je to dáno i tím, jaká témata se v našem divadle objevují.
    AP: Vždyť já jsem s ním vlastně měla už třetí projekt! Takže ve spolupráci s Romanem Polákem jsem služebně starší než můj kolega Martin. Romanovi jde vždy o pravdu na jevišti, vždy nás k ní nějak navrací.

    Jak Potkani zapadají do stylu divadla v Nitře? Jak na ně reagují „vaši“ diváci?
    MN: Reagují dobře. Divák se nedá oklamat. A Polák to ví. Jde po pravých emocích. Divák to přijímá, i když ví, že to není jako „chceme si v sobotu oddechnout, tak si zajdeme do divadla, nasmějeme se“; jde do divadla popřemýšlet o životě, popřemýšlet o sobě. My v Nitře máme velké štěstí na diváky… a i na režiséry a herce.
    Chtěli bychom ještě dodat, že jsme moc rádi, že jsme na tomto festivalu a že tu můžeme spát. Protože spousta festivalů končí tím, že člověk přijede, zahraje a jede pryč. Dneska máme šanci poznat naše olomoucké kamarády, dát si syrečky, dát si pivo a pokecat si.

    Jezdíte s touto inscenací často po festivalech?
    MN: U nás je to po dlouhých dvou nebo třech letech, kdy jsme na nějakém festivalu. Se hrou, které si vážíme.
    AP: Pptkany jsme ale vlastně hráli v Martině na festivalu Doteky a spojení minulou sezónu, ale opravdu s tím málo jezdíme, což je škoda.

    V Potkanech je tolik témat, která jsou dnes aktuální. FOTO CTIBOR BACHRATÝ

    V Potkanech je tolik témat, která jsou dnes aktuální. FOTO CTIBOR BACHRATÝ

    Co vás, inscenační tým, vedlo k volbě tohoto tématu?
    Daniel Majling: Hledali jsme text z dramatiky 19., 20. století, chtěli jsme v divadle vnést do repertoáru nějakého Ibsena, Strindberga, ale když jsme si to četli a já si dělal výzkum, zdálo se mi, že Hauptmann je (alespoň pro mě) na vyšším levelu. Zdálo se nám, že co se týká odhalování a analýzy sociálních příčin, tak nemá žádnou agendu – na rozdíl od těch ostatních.
    Když jsme pak dělali výběr čistě z jeho dramatiky, líbilo se nám asi pět jeho her. Konkrétně Potkany chtěl Polák inscenovat už dvacet let, ale vždy, když už byl připravený je začít dělat, se nějak změnila situace.
    V Potkanech je tolik témat, která jsou dnes aktuální. Už vůbec to odložené mateřství. Je spousta třicátnic a starších, které s tím mají problém.
    Jde tam ale i o zvláštní vznik něčeho pravicového, šíleného, ještě ve stádiu, kdy to není zformované, což nás na tom taky bavilo.

    S jakým překladem jste pracovali?
    DM: Nebyl to nový překlad. On je totiž vůbec problém Potkany přeložit, protože Hauptmann použil pro každou sociální skupinu jiný jazyk, objevuje se tam i hodně polských slov, berlínský argot atd. Problém je, že ve slovenštině nemáme takový městský jazyk, který by byl zajímavý, a nechtělo se nám zacházet do nářečí, to by zase bylo směšné. Je to tedy starý, ale věrný překlad, zmodernizovaný do současné slovenštiny (se zachováním některých nejspecifičtějších prvků, hlavně co se týká stylistiky a stavby vět).

    Jak jste hledali inscenační klíč?
    DM: Dnes jste viděli trochu scénograficky okleštěnou verzi, ale režisér Polák měl od začátku zkoušení víceméně jasnou představu, jak Potkany inscenovat. Která témata akcentovat, která potlačit. Důležitou rovinou pro nás byl příběh středostavovské rodiny. Hauptmann je velice lidský, protože píše o rodině, která si myslí, že se vypracuje, ale pak zjistí, že to tak vůbec není. Že v domě, kde žijí, jsou zvláštní existence. A nakonec přijdou na to, že se celý jejich sen o maloměšťáckém ráji sesype, když nemají dítě.

    Barbora Chovancová

    ///

    Martin Nahálka. FOTO archiv DAB

    Martin Nahálka. FOTO archiv DAB

    Martin Nahálka
    Čtyřiatřicetiletý herec Divadla Andreja Bagara v Nitře je vyučený kuchař-číšník a absolvent VŠMU. V Hauptmannových Potkanech ztvárnil postavu Johna, diváci Divadelní Flory jej ale mohou znát i z mnoha filmů (např. Tobruk).

    Alena Pajtinková. FOTO archiv DAB

    Alena Pajtinková. FOTO archiv DAB

    Alena Pajtinková
    Stálá členka souboru DAB v Nitře vystudovala hudebně-dramatický obor na konzervatoři v Bratislavě, mimo divadla hraje i v televizi, dabuje (seriál Nezvěstní) a zpívá v kapele Bijouterrier.

    Daniel Majling. FOTO ALENA KLENKOVÁ

    Daniel Majling. FOTO ALENA KLENKOVÁ

    Daniel Majling
    Jako dramaturg nastoupil do DAB v Nitře hned po dokončení studií na VŠMU; pracuje tu už jedenáctým rokem. Mimo působení v divadle je ale i autorem knihy Rudo plné nekorektního černého humoru.

    ///

    Předchozí díly denních zpravodajství z letošní Divadelní Flory:

    Hvězdy nad Olomoucí (No. 1)

    Hvězdy nad Olomoucí (No. 2)

    Hvězdy nad Olomoucí (No. 3)


    Komentáře k článku: Hvězdy nad Olomoucí (No. 4)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,