Hvězdy nad Olomoucí (No. 2)
Je to hollywoodské
Po premiéře inscenace Emma Moravského divadla jsem zastihl režiséra, dramaturga a překladatele Šimona Dominika na scéně v popremiérovém bujaří a bourání scény. Mezi vrtačkami, sbíječkami a ťukání kladívkem jsme hovořili o jinak docela jemných věcech, třeba o Hollywoodu v Olomouci.
Šimon Dominik FOTO ARCHIV
Co říkáte na to, že na počest premiéry vaší inscenace Emma roztáhli před Moravským divadlem koberec?
To jsem ještě nezažil.
Má to pro vás symbolický význam?
Veliký, protože to připomíná ty největší hollywoodské hvězdy. Sice jsme v Olomouci, ale člověk se tomu pocitu – že je v Hollywoodu – prostě neubrání a to je dobré.
Přijde vám na tom všem hollywoodské i to, že vaše inscenace zahájila prestižní festival Divadelní Flora?
To je nejvíc hollywoodské! Já jsem sice do včerejška nevěděl, že Emmou Divadelní Floru zahajujeme, ale popravdě jsem svojí režií ještě festival neotevíral. Mám z toho pochopitelně velkou radost.
Fascinuje vás Anglie doby, ve které žila Jane Austenová?
Mě dost fascinuje Anglie jako taková, takže asi i téhle doby. Já jsem známý anglofil a anglických her jsem režíroval celkem dost, navíc jsem jich několik i přeložil. Teď se to celé tak pěkně propojilo. Moje nejoblíbenější hra je Arkádie od Toma Stopparda, koneckonců jsem ji taky inscenoval. Odehrává se v roce 1812 a Emma je z roku 1816 a pro mě osobně to byl příjemný návrat do tohoto „historického“ světa.
Kdybyste měl jako režisér porovnat Austenovou a Stopparda…
To se nedá srovnávat. Stoppard píše těžce intelektuální komedie a Austenová je orientovaná na romanťárny. Přesto si myslím, že oba póly anglické literatury mají něco do sebe, a bavilo mě dělat oboje. Samozřejmě je mi bližší Stoppard ironickým humorem, ale není problém ho najít i v Austenové. Takže v něčem to od sebe zas tak moc vzdálené není.
Proč je vám bližší právě ironie?
Sám se za ironika s odstupem považuji. To mi hodně konvenuje, a i proto jsme se do inscenace Emma tu ironii a odstup snažili přenést. Když ve Velké Británii adaptují do filmu nebo na televizní obrazovku Austenovou, tak si z toho dělají legraci, protože se to dneska opravdu nedá brát vážně a doslova. Nějaký nadhled to potřebuje a ten jsme se snažili přenést i my.
Přišlo mi, že jste s určitou naivitou v inscenaci pracoval vědomě.
Tento aspekt se nedá pominout, protože je to vrostlé do samotné látky i příběhu. Je to věc, se kterou se musí počítat, a je potřeba ji přiznat a hrát s ní. Snažit se to popřít je nesmysl.
Současné publikum se ovšem tomu sentimentu spíš směje, než aby je to chytalo za srdce.
To já v podstatě nevím, jak to bude fungovat. Dneska jsem na premiéře viděl plačící divačky, takže to funguje, i ta romantická linka. Diváků, co to vezmou s nadhledem, bude asi víc, ale evidentně to působí i na city. Jsem zvědavý, kdo bude tvořit majoritu.
Nepřijde vám, že se motiv prostředí, které žije z drbů, objevuje i v divadelním světě? Pracujete s tím nějak?
Zní to zajímavě, ale v případě Emmy jsem s tím nepracoval. Když jsem si nakonec spojil to, jak se někteří herci chovají, jsou v tom určité vzorce, ale jak říkám, do Emmy jsem je nezapojil.
Říkal jste, že je vám bližší ironie.
Publikum v globálu reaguje víc úlevně než dojatě, ale kdo ví.
(Rozhovor vyšel ve festivalovém zpravodaji. Více textů z Divadelní Flory čtěte na http://www.divadelniflora.cz/2015/)
///
Předchozí díl zpravodajství z letošní Divadelní Flory:
Komentáře k článku: Hvězdy nad Olomoucí (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
