Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly

    Hronovské dny a noci 2019 (No. 6)

    Čtvrtečnímu dni na Hronově jednoznačně dominovala deprese a existenciální tíseň. Den plný Dürrenmatta, Bergmana, oratoria na smrt jen lehce vyvažovala optimistická pohádka Hrnečku, vař.

    Stominutovou úpravu Dürrenmattovy Návštevy starej dámy přivezl Divadelní soubor HUGO z Pruského na Slovebsku (nedaleko od Trenčína). Soubor za inscenaci posbíral v loňském roce na Slovensku nejrůznější ceny až po nejvyšší celostátní Scénickou žatvu v Martině a Českým střediskem AITA/IATA byl nominován jako host Jiráskova Hronova. To byl také letošní jediný zahraniční host, protože na víc souborů ze zahraničí nebyly peníze.

    Inscenace zaujala především výrazně žlutými rekvizitami na scéně. Foto archiv souboru

    Soubor HUGO, který získal název od místního slavného rodáka literáta a barokního básníka Hugolína Gavloviče (na jehož počest zde pořádají i multikulturní festival) se vyvinul ze skupiny, která pod vedením místního kněze Petera Holbičky hrála pašijové hry po kostelích. Režisér Andrej Škvaro se stal po odchodu kněze v roce 2006 iniciátorem vzniku divadelního souboru a také jeho jediným režisérem. Soubor získal renomé především muzikálovou tvorbou (jeho Perinbabu dokonce natočila Slovenská televize), ale rozhodli se jít dál a vyzkoušet si nové žánry. Návšteva starej dámy, nastudovaná ve dvojí alternaci hlavní role, je jejich třetí činohrou. Dnes už mají za sebou další premiéru – inscenaci současné hry slovenské herečky a dramatičky Adriany Krúpové Mangalice o tunelování slovenských eurofondů. Za nastudování Návštevy starej dámy jim rozhodně patří obdiv. Ale spíše za odvahu než za samotné provedení. Problém s inscenováním Dürrenmatta mají i profesionální divadla a tato inscenace působila jako odpovědně provedená, ale ničím zvláště výrazná. Snad jen vizuálně působivým naznačením převlékání kabátů a hlavně bot a dalšími výrazně žlutými rekvizitami na scéně, od rakve po kožich.

    Ze života loutek je zajímavá existenciální detektivka, chvílemi až nesnesitelně drásavá sonda do vztahu jedné manželské dvojice (na snímku Zuzana Černá Jiří Suchý z Tábora). Foto Michal Hančovský

    Druhou depresivní existenciální inscenaci přivezla Činohra 16-20, soubor složený ze studentů DAMU, založený v roce 2018. Na Hronově uvedl adaptaci povídky Ingmara Bergmana, která vznikla v době oslav loňského bergmanovského výročí pro divadlo Kolowrat Ze života loutek. Jedná se o  zajímavou existenciální detektivku, chvílemi až nesnesitelně drásavou sondu do vztahu jedné manželské dvojice, v níž přijdou na řadu nejrůznější formy psychického mučení partnerů a náznaky šílenství, či přinejmenším psychopatie mužské postavy hrané hostem souboru Jiřím Suchým z Tábora. Je to už druhá režie Štěpána Pácla, která se představila na letošním JH – po včerejším Schimmelpfenigově Zlatém draku z prostředí čínské restaurace v Německu v provedení souboru Hrobeso divadla Radar (inscenace byla jedním z kandidátů na Cenu Marka Ravenhilla za minulý rok).

    Depresivní náladu dne stvrdila experimentální performance souboru D.R.E.D. Figura cum figuris. Foto archiv JH

    Depresivní náladu dne stvrdila experimentální performance souboru D.R.E.D. (Náchodsko/Kladsko/Pražsko/Hronov) Figura cum figuris, charakterizovaná jako oratorium na smrt. Ovšem hlavní předběžná informace se týkala nahoty na jevišti. Kdoví, zda se jednalo o cílenou provokaci (a tedy propagaci), nebo to celé tvůrci brali vážně. Naháči na jevišti dnes už nejsou žádnou novinkou a v tomto případě šlo spíše o výzvu samotným hercům než divákům. Pro některé z nich – mě nevyjímaje – bylo sektářské přesvědčování diváků v hledišti především „noční ropuchou“. Jestliže vycházím z termínu Vladimíra Mikulky, bylo to divné divadlo. Se všemi atributy toho termínu včetně toho, že jsem se jen stěží dopracovávala k tomu, co tímto tvarem chtěl soubor říci. Existenciální intelektuální variace? Svědectví o nebezpečí sekt? Krutá groteska prověřující hranice snášenlivosti diváků? Či jen pouhá touha diváka šokovat? Kdoví. A k pochopení mi nepomohla ani zaumná anotace v programu.

    Ocitli jsme se v jednoduchých malovaných kulisách. Foto archiv souboru

    Ještěže tuhle depresivní sérii přerušila jedna docela obyčejná, optimisticky laděná, barvami a naivní poetikou oplývající pohádka Hrnečku vař! brněnského Divadla Strom. Ocitli jsme se v jednoduchých malovaných kulisách, v nichž se dva herci Jan Říha a Martina Zitová proměňovali z vypravěčů příběhu v postavy příběhu. Koláček, který upekli z motivů pohádky K.J.Erbena a okořenili rozmanitými písničkami, gagy, ale i poučeními, chutnal příjemně. Jako uklidňující vzpomínka na dětství, kdy se i složité věci řešily jednoduše…

    ///

    Více o festivalu Jiráskův Hronov na i-DN:

    Jiráskův Hronov


    Komentáře k článku: Hronovské dny a noci 2019 (No. 6)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,