Hronovské dny a noci 2019 (No. 6)
Čtvrtečnímu dni na Hronově jednoznačně dominovala deprese a existenciální tíseň. Den plný Dürrenmatta, Bergmana, oratoria na smrt jen lehce vyvažovala optimistická pohádka Hrnečku, vař.
Stominutovou úpravu Dürrenmattovy Návštevy starej dámy přivezl Divadelní soubor HUGO z Pruského na Slovebsku (nedaleko od Trenčína). Soubor za inscenaci posbíral v loňském roce na Slovensku nejrůznější ceny až po nejvyšší celostátní Scénickou žatvu v Martině a Českým střediskem AITA/IATA byl nominován jako host Jiráskova Hronova. To byl také letošní jediný zahraniční host, protože na víc souborů ze zahraničí nebyly peníze.
![](https://www.divadelni-noviny.cz/wp-content/uploads/2019/08/Návštěva_dsc1043-1200-460x306.jpg)
Inscenace zaujala především výrazně žlutými rekvizitami na scéně. Foto archiv souboru
Soubor HUGO, který získal název od místního slavného rodáka literáta a barokního básníka Hugolína Gavloviče (na jehož počest zde pořádají i multikulturní festival) se vyvinul ze skupiny, která pod vedením místního kněze Petera Holbičky hrála pašijové hry po kostelích. Režisér Andrej Škvaro se stal po odchodu kněze v roce 2006 iniciátorem vzniku divadelního souboru a také jeho jediným režisérem. Soubor získal renomé především muzikálovou tvorbou (jeho Perinbabu dokonce natočila Slovenská televize), ale rozhodli se jít dál a vyzkoušet si nové žánry. Návšteva starej dámy, nastudovaná ve dvojí alternaci hlavní role, je jejich třetí činohrou. Dnes už mají za sebou další premiéru – inscenaci současné hry slovenské herečky a dramatičky Adriany Krúpové Mangalice o tunelování slovenských eurofondů. Za nastudování Návštevy starej dámy jim rozhodně patří obdiv. Ale spíše za odvahu než za samotné provedení. Problém s inscenováním Dürrenmatta mají i profesionální divadla a tato inscenace působila jako odpovědně provedená, ale ničím zvláště výrazná. Snad jen vizuálně působivým naznačením převlékání kabátů a hlavně bot a dalšími výrazně žlutými rekvizitami na scéně, od rakve po kožich.
![](https://www.divadelni-noviny.cz/wp-content/uploads/2019/08/Ze-života-loutek_2000_5c6014aaa1fe9-400x600.jpg)
Ze života loutek je zajímavá existenciální detektivka, chvílemi až nesnesitelně drásavá sonda do vztahu jedné manželské dvojice (na snímku Zuzana Černá Jiří Suchý z Tábora). Foto Michal Hančovský
Druhou depresivní existenciální inscenaci přivezla Činohra 16-20, soubor složený ze studentů DAMU, založený v roce 2018. Na Hronově uvedl adaptaci povídky Ingmara Bergmana, která vznikla v době oslav loňského bergmanovského výročí pro divadlo Kolowrat Ze života loutek. Jedná se o zajímavou existenciální detektivku, chvílemi až nesnesitelně drásavou sondu do vztahu jedné manželské dvojice, v níž přijdou na řadu nejrůznější formy psychického mučení partnerů a náznaky šílenství, či přinejmenším psychopatie mužské postavy hrané hostem souboru Jiřím Suchým z Tábora. Je to už druhá režie Štěpána Pácla, která se představila na letošním JH – po včerejším Schimmelpfenigově Zlatém draku z prostředí čínské restaurace v Německu v provedení souboru Hrobeso divadla Radar (inscenace byla jedním z kandidátů na Cenu Marka Ravenhilla za minulý rok).
![](https://www.divadelni-noviny.cz/wp-content/uploads/2019/08/DRED_cd022933-a252-11e9-8d9d-000c29a578f8-460x259.jpg)
Depresivní náladu dne stvrdila experimentální performance souboru D.R.E.D. Figura cum figuris. Foto archiv JH
Depresivní náladu dne stvrdila experimentální performance souboru D.R.E.D. (Náchodsko/Kladsko/Pražsko/Hronov) Figura cum figuris, charakterizovaná jako oratorium na smrt. Ovšem hlavní předběžná informace se týkala nahoty na jevišti. Kdoví, zda se jednalo o cílenou provokaci (a tedy propagaci), nebo to celé tvůrci brali vážně. Naháči na jevišti dnes už nejsou žádnou novinkou a v tomto případě šlo spíše o výzvu samotným hercům než divákům. Pro některé z nich – mě nevyjímaje – bylo sektářské přesvědčování diváků v hledišti především „noční ropuchou“. Jestliže vycházím z termínu Vladimíra Mikulky, bylo to divné divadlo. Se všemi atributy toho termínu včetně toho, že jsem se jen stěží dopracovávala k tomu, co tímto tvarem chtěl soubor říci. Existenciální intelektuální variace? Svědectví o nebezpečí sekt? Krutá groteska prověřující hranice snášenlivosti diváků? Či jen pouhá touha diváka šokovat? Kdoví. A k pochopení mi nepomohla ani zaumná anotace v programu.
![](https://www.divadelni-noviny.cz/wp-content/uploads/2019/08/Hrnečku-vař_MS24-460x306.jpg)
Ocitli jsme se v jednoduchých malovaných kulisách. Foto archiv souboru
Ještěže tuhle depresivní sérii přerušila jedna docela obyčejná, optimisticky laděná, barvami a naivní poetikou oplývající pohádka Hrnečku vař! brněnského Divadla Strom. Ocitli jsme se v jednoduchých malovaných kulisách, v nichž se dva herci Jan Říha a Martina Zitová proměňovali z vypravěčů příběhu v postavy příběhu. Koláček, který upekli z motivů pohádky K.J.Erbena a okořenili rozmanitými písničkami, gagy, ale i poučeními, chutnal příjemně. Jako uklidňující vzpomínka na dětství, kdy se i složité věci řešily jednoduše…
///
Více o festivalu Jiráskův Hronov na i-DN:
…
Komentáře k článku: Hronovské dny a noci 2019 (No. 6)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)