Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Hronovské dny a noci 2019 (No. 2)

    Zdá se, že horké dny jsou za námi. Aspoň tady na Hronově. Když vycházíme z divadla, většinou nás čeká déšť nebo aspoň zamračené nebe.

    Pro představu uvádím, jak vypadá vzorový den účastníka festivalu: ráno rychlý kafe u kafekáry (leze to do peněz, ale výběr je skvělý!), dopoledne seminář, pak rychlý oběd a od 13 hodin neustálý proud představení. Kdo chce, může strávit čas až do půlnoci přebíháním mezi Jiráskovým divadlem, Sálem Josef Čapka, Myšárnou, Sokolovnou, případně Stanem za radnici a Letní scénou v parku Aloise Jiráska. Centrum je náměstí: pokud se chcete s někým setkat, určitě se vám to někdy během dne na náměstí podaří. Každodenně má pilný divák šanci vidět pět až sedm představení. Mně se v nedělním programu podařilo zhlédnout čtyři představení.

    Legenda o lesích a lidech Divadelního klubu Jirásek z České Lípy zaujala drsně poetickou vizí, přesně vykreslenými charaktery a dialogy. Foto archiv souboru

    Divadelní klub Jirásek z České Lípy uvedl jako vzpomínku na loni zemřelého Františka Zborníka, legendárního amatérského divadelníka, Legendu o lesích a lidech inspirovanou severským románem Tragve Gulbranssena Věčně zpívají lesy. Sága z drsného severu 19. století zabydlená téměř dvacítkou svérázných postav zaujala ve Zborníkově režii drsně poetickou vizí, přesně vykreslenými charaktery a dialogy.

    František Zborník s hlavou v rukách během zkoušek inscenace O 14 dní dříve aneb Svoboda nadvakrát píseckého Divadla Pod čarou. Foto Facebook souboru

    Vzpomínce na Františka Zborníka je na letošním Hronově věnováno ještě další představení, jeho hra o okolnostech vzniku republiky, jak byly viděny v městě Písku nazvaná O 14 dní dříve aneb Svoboda nadvakrát, kterou přiveze písecký spolek Pod čarou. Kromě toho je ve foyeru Jiráskova divadla k vidění výstava věnovaná životu a dílu tohoto charismatického divadelníka.

    Zvláštní druh poetického ztvárnění tématu přineslo hrabalovské téma Ostře sledovaných vlaků z produkce souboru Hrobeso pražského divadla Radar v režii Luďka Horkého. Foto Ivo Mičkal

    Zvláštní druh poetického ztvárnění tématu přineslo hrabalovské téma Ostře sledovaných vlaků z produkce souboru Hrobeso pražského Divadla Radar v režii Luďka Horkého. Zalidněná inscenace využívající textové úpravy Tomáše Jarkovského a Jakuba Vašíčka přivádí na scénu kromě známých protagonistů také postavy režimních zaprodanců (zajímavě pojaté postavy inspektora a inspektorského rady) a také samotného autora, Bohumila Hrabala v postavě nazvané Bogan. Důraz textu i inscenace je kladen především na proměnu kluka v muže, tedy osobní zrání Miloše Hrmy (Martin Holzknecht), především prostřednictvím jeho nešťastně šťastných sexuálních zkušeností. Na vtipně pojatou dvoupatrovou scénu se vejde celý svět, který je viděn a prožíván prostřednictvím mladičkého Hrmy.

    Vávra (Petr Matoušek) a Maryša (Tereza Juhaňáková) v představení Divadýlka na dlani z Mladé Boleslavi Vávra aneb Všechno, co jste chtěli vědět o Maryše a báli se Mrštíků zeptat. Foto Ivo Mičkal

    Jinou svéráznou adaptací je hra odvíjející se od klasické Maryši bratří Mrštíků Divadýlka na dlani z Mladé Boleslavi. Autorem, režisérem a také starým Vávrou je Petr Matoušek. Neobyčejně vtipná inscenace Vávra aneb Všechno, co jste chtěli vědět o Maryše a báli se Mrštíků zeptat předkládá alternativní  příběh  nešťastné děvčice, která v tomto případě vůbec nešťastná není. Proti intrice rodičů totiž společně s Vávrou vymyslí protiintriku, a tak nakonec všichni a všechno skončí happy-endem: Vávra v náručí ženy, která jej skutečně miluje, a Maryša jako partnerka jednoho z bratří Mrštíků. Lehce ironicky folklórně laděná inscenace, která má překvapivé zvraty a gagy, groteskní ztvárnění vesnických furiantů a drben a až cimrmanovská konfrontace „skutečnosti“ a „špílu bratří Mrštíků“ chytře baví a těší schopnostmi pohrát si s příběhem, situacemi a slovy, aniž to působí neuctivě vůči originálu.

    Inscenace No Time for Losers vznikla na JAMU jako magisterská práce režiséra Martina Mohra. Foto Ivo Mičkal

    Soubor JAMkA – drumka je parta mladých divadelníků ze Svitav, kteří ale studují Brně (vesměs studenti JAMU – jamka, džamka a drumka – dramka proto, že někteří působí v Ateliéru divadelní dramatické výchovy).  Jsou to většinou lidi, kteří se na festivalech v různých seskupeních objevují pravidelně, ale občas se někteří rozhodnou dát dohromady novou skupinu. Tak jako v tomto případě. Inscenace No Time for Losers (odkazující ke slavné písni skupiny Queen We Are the Champions) vlastně vznikla na JAMU jako magisterská práce režiséra Martina Mohra. Vychází z pár let starého textu kultovního spisovatele, loutkoherce a kolážisty Miloslava Vojtíška (nar. 1970) publikujícího pod pseudonymem S.d.Ch. Univerzální toaleta. Svou absurdností je (ne)překvapivě velmi aktuální. Zvláště, když původní autorův text průběžně doznává rozmanitých, byť drobných aktualizací. Odehrává se na zlatých hradních toaletách v době předávání univerzálních cen. Ale – jak se zdá – nejzásadnější věci se dějí a řeší v zákulisí… Trojice interpretů si ku pomoci vzala rozmanité předměty (WC štětky, konzervu, otvírák,  kýčovitého ozdobného pejska, plyšového krtečka apod.), které pomáhají oživovat jednotlivé situace a gagy a v některých momentech velmi přesně diagnostikují dnešní politickou a společenskou situaci.

    ///

    Více o festivalu Jiráskův Hronov na i-DN:

    Jiráskův Hronov


    Komentáře k článku: Hronovské dny a noci 2019 (No. 2)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,