Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Hronovské dny a noci 2019 (No. 1)

    Největší a nejstarší festival amatérského divadla Jiráskův Hronov má letos vepsanou číslici 89. A 89 připomíná výročí, které letos vzpomínáme, tedy třicet let od Sametové revoluce 1989. A mnozí z těch, kdo jezdí na Hronov pravidelně už přes třicet let (a není jich málo), vzpomínají, jak se právě zde formovalo myšlení dnes už renomovaných divadelníků. Prostředí amatérského divadla bylo svobodnější než to profesionální, nebylo na ně tak vidět. Nepřekvapí tedy, že zde jako lektoři  v osmdesátých letech minulého století byli Miroslav Krobot, Karel Kříž, Jiří Fréhar či Ivan Rajmont, a že právě v Hronově vzniklo „hnízdo divadelnické svobody“, která se na sklonku roku 1989 přelila do celé společnosti.

    Na hronovském festivalu je až dojemné, že si dosud zachovává lehce obrozenecký styl ochotnického divadla, který obdivují především zahraniční účastníci. Tedy obřadné vyvěšování vlajek – festivalové, české i evropsko-unijní – a také každoroční scénky předávání a rozžehnutí jiráskovské lucerny (letos tu byly zdejšími amatérskými herci předvedeny před divadlem za dozoru samotného Jiráska hned tři variace scény, kdy mlynář doprovází kněžnu do lesního sídla: starodávná z roku 1905, socialistická se soudružkou kněžnou a novodobá s punkově experimentálním nátěrem a dialogem plným módních výrazů a zkratek.

    Pátečním předskokanem festivalu byla komedie Neila Simona Bosé nohy v parku, kterou přivezl Divadelní soubor Na tahu z Červeného Kostelce. Foto archiv souboru

    Pátečním předskokanem festivalu bylo dvouhodinové představení komedie Neila Simona Bosé nohy v parku, kterou přivezl Divadelní soubor Na tahu z Červeného Kostelce.

    Tento prolog festivalu byl spíše určen pro místní publikum. Pravý dravý proud rozmanitých žánrů z amatérských festivalů činoherního, loutkového, alternativního, tanečního, hudebního a dalšího divadla začal v sobotu po oficiálním zahájení. To se letos odehrálo tradičně na schodech Jiráskova divadla. Slavnostní hosté se ale tentokrát nepekli na žhavém slunci jako obvykle. Naopak, jen tak tak unikli před lijákem. Omlazený dechovkový soubor (nejmladšímu členovi je devět let!) hrál kromě lidovek i populární filmové melodie a dočkali jsme se i malých břišních tanečnic, performerů žonglujících s ohňovými pomůckami a také malého ohňostroje a barevného kouřostroje. Z delegace nejzajímavěji promluvila ředitelka IPOS-Artama Lenka Lázňovská, která zavzpomínala na několik předrevolučních protirežimních představení, která málem způsobila předčasné ukončení přehlídky.

    Kromě diváckého taháku, představení profesionálního brněnského BuranTeatru detektivní komedie 39 stupňů s populárním Michalem Isteníkem, se v sobotu představily celkem tři amatérské inscenace.

    Podstatou této produkce je tichý boj mezi „neviditelným“ režisérem a skupinou mladých herců… (Du verstehst mich, nicht wahr?) Foto Ivo Mičkal

    Mrož v krabici, soubor pod vedením Michala Stona, je známý tím, že většinou uvádí žánrově jen těžko zařaditelné kusy. Nejinak to bylo s inscenací Du verstehst mich, nicht wahr?, jen okrajově vycházející z Kafkovy Proměny a dalších jeho povídek. Podstatou této produkce je totiž jakýsi tichý boj mezi „neviditelným“ režisérem, jehož hlas slyšíme ze tmy, a skupinou mladých herců, kteří se marně snaží pochopit, co se po nich vlastně chce. Minimalisticky koncipovaná inscenace zajímavým způsobem ukazuje princip manipulace, je vyšperkována originálními „utajenými“ významy. Výkony  jednotlivých herců balancují mezi autenticitou, sofistikovanou groteskou a přesnou stylizací charakterů, takže si nemůžeme být nikdy zcela jisti, co vlastně převažuje.

    Miniatura Kdyby se ztratili… je poctou předčasně zemřelému malíři a sochaři Jindřichu Pevnému. Foto Ivo Mičkal

    Z Loutkářské Chrudimi přijela dvacetiminutová miniatura Kdyby se ztratili… souboru z Hradce Králové Mízou do dřeva, kombinující obrazy, živou animaci, hudbu a verše. Pavla Šefrnová Bútorová a Bára Jažáková jí uctili svého předčasně zemřelého kamaráda, malíře a sochaře Jindřicha Pevného, jehož obrazy se pro ně staly inspirací. Je to poetická hudebně-výtvarná divadelní kompozice plná půvabu, překvapení a něhy.

    Z úplně jiného soudku byla Havlova Audience… Foto Ivo Mičkal

    Z úplně jiného „soudku“ byla Havlova Audience v interpretaci nového souboru (vznikl v roce 2018) Viktorka Holešov. Roman Juráň jako Sládek  a Jakub Leška jako Vaněk přivedli v režii Konráda Popela na scénu bodrého moravského sládka a subtilního intelektuála, kteří vnesli do dobře známých postav dosud nevídané barvy. Byl posílen erotický moment Sládkovy touhy, kdy si mezi popíjením piva sní nad rozkošným portrétem Bohdalky svůj sen. Vaněk zase rafinovaně rozehrával své rozpaky i rozlévání piva do nejrůznějších nádob, které byly k dispozici. Předpůlnoční představení Audience se odehrálo v Sokolovně za plného hlediště a setkalo se s velmi živým ohlasem.

    Píšu to celé ještě v noci. Promiňte tedy krátké charakteristiky a rychlá spojení.

    Pokračování zítra.

    ///

    Více o festivalu Jiráskův Hronov na i-DN:

    Jiráskův Hronov


    Komentáře k článku: Hronovské dny a noci 2019 (No. 1)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,