Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2023

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2023

ročník 32
19. 9. 2023
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Hostina o sedmi chodech

    Divadlo LETÍ soustavně podporuje současnou českou i zahraniční dramatiku, a projevuje se to nejen na jeho repertoáru, sestaveném výhradně z inscenací současných textů, ale i v jeho mnoha dalších iniciativách.

    Přípitek na úvod druhé Večeře s novou hrou pronesla kmenová dramaturgyně Divadla LETÍ Marie Špalová. Foto FB LETÍ

    LETÍ zřídilo Centrum současné dramatiky, v jehož gesci je organizace autorských rezidencí či udělování Ceny Marka Ravenhilla za nejinspirativnější českou inscenaci nového textu. Také spolupracuje s mezinárodním projektem Fabulamundi, cílícím na podporu vzniku nových her a zajištění jejich čilého jevištního života napříč evropskými státy.

    Vůbec nejoriginálnějším a v českém kontextu naprosto ojedinělým projektem Divadla LETÍ jsou Večeře s novou hrou organizované ve spolupráci s agenturou Dilia. Letos v létě se konaly hned dvě, a sice v útulném vnitrobloku na adrese Za Poříčskou branou 7, jehož prostory nyní nesou název Bar/ák (v minulosti se tam hrála například inscenace Pomezí stejnojmenného spolku).

    Letos v létě se Večeře s novou hrou konaly hned dvě, a sice v útulném vnitrobloku na adrese Za Poříčskou branou 7, jehož prostory nyní nesou název Bar/ák. Foto FB LETÍ

    Na současné (a navrch domácí) drama se v Česku mimo nejzapálenější kulturní bublinu příliš nechodí, snad s výjimkou děl pár autorů známých také z filmu či televize. Zeď diváckého nezájmu se proráží těžko. Někdy pomůže přitažlivé či kontroverzní téma kusu, jindy zabodují známá herecká jména v obsazení. To jsou nicméně pouze jednorázová řešení. Na propagaci současné dramatiky a zvyšování povědomí o jejích autorech je potřeba pracovat konstantně.

    To si LETÍ uvědomuje a v podobě Večeří s novou hrou vyvinulo důvtipný prostředek, který by mohl probudit chuť na české drama i u lidí s vlažným vztahem k divadlu. Jak známo, Češi opravdu rádi jedí – proč jim tedy nenaservírovat dramatické texty v kombinaci s gurmánským zážitkem?

    Večeře No. 2

    Režisérka Barbora Chovancová vzala do hry prostorové dispozice vnitrobloku. Čtení Druhého místa se například z větší části odehrávalo na ochozech nad hlavami diváků (na snímku zleva Pavlína Balner a Milada Vyhnálková). Foto FB LETÍ

    Já v srpnu zavítala na v pořadí druhou letní Večeři, během níž byly představeny čtyři krátké hry (spíš jedno-obrazovky než jednoaktovky) na téma dospívání, rodina, rodičovství. Kulturně-gastronomickou degustaci o sedmi položkách odstartoval přípitek, následovala jednotlivá scénická čtení, ne delší než čtvrt hodiny, vždy proložená jedním ze tří chodů. Organizátoři se museli popasovat i s nepřízní počasí. Jedlo se tedy nakonec vevnitř, divadlo zůstalo na dvorku, ale pršet naštěstí přestalo už během prvního čtení.

    Se spolužačkami na Teorii a kritice jsme často žertovaly, že bychom se měly přeorientovat na food-kritičky. Nyní si přání mohu splnit a těší mě to tím spíš, že jsem si z hostiny odnesla veskrze pozitivní dojmy. Šéfkuchaři Renata Břecková, Lenka Košťáková a Miroslav Petr připravili jak masovou, tak vegetariánskou variantu pokrmů skrývajících se pod poetickými názvy Slabikář na lžíci, Zálusk na Karkulku a Jablíčko, které usnulo na peci. Vítězem se pro mě stal jednoznačně dezert, z něhož se vyklubala žemlovka. Mé chuťové pohárky ale potěšila i netradiční variace na rajskou omáčku s vegetariánským masem.

    V hlavní roli bylo slovo. Foto FB LETÍ

    A jak mi zachutnalo menu divadelní? Režie Barbory Chovancové zbytečně neexhibovala. Obešla se téměř zcela bez scénografie, neboť důvtipně využívala nejrůznější zákoutí dvora, hrálo se například i na ochozech vnitrobloku. V hlavní roli skutečně bylo slovo, tím spíš, že největší kvality čtveřice miniher spočívaly spíše v rovině řeči, včetně originální práce s jazykem. Většina autorů pracovala s izolovanými textovými plochami, které se vrstvily a vzájemně doplňovaly a nasvěcovaly tak ústřední téma z různých úhlů pohledu. Dramatický či divadelní potenciál, vybízející tvůrce k rozehrání nonverbální jevištní akce, byl v textech spíše potlačen, což se odrazilo i v upozadění dialogické formy.

    Druhé místo

    Nositelem základní situace – narození nového sourozence a z toho vyplývající narušení řádu a pokřivení vztahů v rodině – jsou promluvy Prvorozené (respektive Prvorozeného) a Druhorozeného. Na snímku Jan Grundman coby Prvorozený. Foto FB Letí

    Modelovým příkladem je hned první položka divadelního menu, scénické čtení textu Terezy Agelové Druhé místo. Hra vychází ze starozákonního příběhu Kaina a Ábela a její téma by se snad dalo pojmenovat jako sourozenecká rivalita. Autorka pracuje s několika textovými vrstvami. Nositelem základní situace – narození nového sourozence a z toho vyplývající narušení řádu a pokřivení vztahů v rodině – jsou promluvy Prvorozené (respektive Prvorozeného) a Druhorozeného, v nichž se vyjadřují k nejrůznějším aspektům svého soužití. Chybějící interpunkce vytváří dojem, že slyšíme necenzurovaný tok jejich myšlenek.

    Tuto rovinu rozvíjejí také dvě krátké dialogické pasáže, zachycující rozhovor Prvorozené s Otcem, respektive Druhorozeného s Matkou, přičemž v obou případech je patrná neschopnost rodičů vcítit se do obav a frustrací svých dětí spjatých s druhým sourozencem. Těmto hlasům ze současnosti dávají jakýsi archetypální oblouk promluvy Moudré knihy a Chóru, v nichž je nejprve předestřen příběh Kaina a Ábela, aby byl posléze relativizován podivnými interpretacemi, v nichž se mísí biblické uvažování se současným.

    Text Druhého místa by klidně obstál jako hra rozhlasová… (zleva Milada Vyhnálková, Jan Grundman, Pavlína Balner a Saša Stankov). Foto FB LETÍ

    Například:

    CHÓR

    bratři a sestry
    nedá se říct že je to o tom
    kdo dělal jaké zaměstnání
    nemáme přesný překlad
    navíc
    bratři a sestry
    vůbec ne
    i když dá se říct
    že zemědělec na tom dnes bude asi lépe
    než pastýř ovcí
    asi
    z dnešního pohledu to nemá pastýř ovcí jednoduché
    pravděpodobně si bude muset šéfovat daně sám
    zemědělec může být šéf různých agro
    tím to nekončí
    i když dá se říct
    taky
    všechno se vším souvisí
    bratři a sestry

    Text Druhého místa by klidně obstál jako hra rozhlasová. Ostatně i na dvoře Bar/áku jsem měla tendenci naslouchat pětici herců (Pavlína Balner, Sára Märcová, Milada Vyhnálková, Jan Grundman a Saša Stankov) se zavřenýma očima, neboť smysl byl často skryt i v těch nejdrobnějších jazykových nuancích.

    Holka do nepohody, kapřík

    Text Holka do nepohody, kapřík herci interpretovali jednoduše do mikrofonu bez pomoci dalších scénických ozvláštnění (zleva Pavlína Balner, Jan Grundman, Milada Vyhnálková, Sára Märc a Saša Stankov). Foto FB LETÍ

    Režisérka Janka Ryšánek Schmiedtová napsala pro událost monolog dospívající dívky Holka do nepohody, kapřík s výmluvným podtitulem Malý osobní úvod do sexuální výchovy a genderové rovnosti ženy z generace Z. Při sledování scénického čtení si nešlo nevzpomenout na Malého Budžese. Humor hry je taktéž založen na konfrontaci zajetých pravidel světa dospělých s ještě stále dětským, ale už se emancipujícím uvažováním, jež jakoby bezděčně odhaluje pokrytectví a absurditu některých vzorců fungování společnosti, zejména těch spjatých s ženstvím. Chybu přitom autorka, potažmo její dramatické alter-ego, vidí zejména v tom, že starší generace se odmítají vzdát určitých stereotypů a snaží se své potomky vychovávat v souladu s nimi i za cenu lži a přetvářky. Jediné řešení? Oprostit se od tlaku okolí, otevřít ten kufřík s třešinkami plný křivd a strachu, že nesplním očekávání ostatních, a pořádně ho provětrat. A najednou – já zase dýchám. / Pomalu a zhluboka.

    Dospělost (prolog)

    Scénografický náznak koupelny korespondoval s opakujícím se motivem ranní rutiny v textu Dospělost. Foto FB LETÍ

    Problematice dospívání a roli žen ve společnosti se věnuje také text Dospělost (prolog) Michaely Zakuťanské. Téma je opět uchopeno z čistě ženské perspektivy. Dialogy v podstatě absentují, textové plochy zachycují izolované promluvy či možná spíše myšlenky tří žen – matky a jejích dvou dcer. Ačkoli každá přistupuje k otázkám dospívání a mateřství trochu jinak, nakonec všechny sdílejí pocit životní nenaplněnosti, i vlivem ztráty manžela/otce. Autorka volí v oněch promluvách druhou osobu jednotného čísla, čímž ještě podtrhuje odcizenost mluvčích od sebe samých. Určitým refrénem a symbolem zvětralé každodennosti se stává popis ranní rutiny. Podobně jako ve Druhém místu se slova vznášejí v jakémsi abstraktním bezčasí, jako by shrnovala archetypální zkušenosti, jež se vážou k ženské existenci v moderním, ale ještě ne zcela emancipovaném světě.

    Baby Boom

    Zleva Jan Grundman a Saša Stankov coby dvě načuřená minima vystresovaná strašlivým postcovidovým baby boomem. Foto FB LETÍ

    Podobně jako v jídelní sekci mě nejvíce potěšila sladká tečka na závěr: David Košťák se inspiroval prognózami markantního postcovidového zvýšení porodnosti a napsal komický dialog dvou kojenců s přiléhavým názvem Baby Boom.

    Saša Stankov a Jan Grundman v růžových mikinách byli skutečně rozkošní coby dvě načuřená mimina holdující dudlání. Košťák tentokrát popustil uzdu především své schopnosti napsat vypointované dialogy plné povedených vtipů, zároveň však neztratil ze zřetele podstatná společenská témata, která nenápadně probublávala absurdním dialogem. A tak mimina debatovala nejen o kojení na veřejnosti, matkách na homeofficu či nebezpečných svobodných třicítkách, ale také o své ekologické zátěži či strachu z budoucnosti. Protože, jak praví jedno z mimin: Jak mám růst ve světě, ve kterym pro mě není místo!

    Druhá Večeře s novu hrou potvrdila stále sílící trend odklonu autorů od tradiční dialogické dramatické formy. Aby současní dramatici mohli účinně reflektovat svou žitou zkušenost, hledají nové možnosti výrazu, jež jako by často byly inspirovány spíš prózou či poezií. Poslední bod srpnového programu ovšem potvrdil, že dobře napsaného dialogu je na divadle potřeba jako soli a tvůrčí kuchyně se bez něj neobejde.

    Divadlo LETÍ, PrahaVečeře s novou hrou (letní edice). Tereza Agelová: Druhé místo; Janka Ryšánek Schmiedtová: Holka do nepohody, kapřík; Michaela Zakuťanská: Dospělost (prolog); David Košťák: Baby Boom. Režie Barbora Chovancová, dramaturgie Marie Špalová, scénografie Anna Chrtková. Menu připravili šéfkuchaři Renata Břecková, Lenka Košťáková, Miroslav Petr. Bar/ák, 22. srpna 2021.

    ///

    Projekt vydávání letních úvah, glos, reportáží a recenzí na webu www.divadelni-noviny.cz byl podpořen grantem SFK. Další reflexe letních produkcí najdete pod štítkem Letní kritika 2021.


    Komentáře k článku: Hostina o sedmi chodech

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,