Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Názory – Glosy

    Hledání nového autora

    Když Daniel Špinar předkládal na podzim 2015 koncept vedení Činohry Národního divadla, stálo v něm i toto: Česká hra je velké téma – dramaturgické lákadlo i divácká past. Neměli bychom rezignovat na úkol ND pracovat na nových textech a já chci tuto snahu aktivně podpořit. Chtěl bych ve svém dramaturgickém týmu soustavně podporovat tvorbu nových textů a práci na nich. Nepočítám (aspoň zprvu) s více než jednou původní hrou za dva roky, avšak rád bych, aby péčí mého týmu dospěla k realizaci – ať už na Nové scéně, nebo ve Stavovském divadle. Své předsevzetí dodržel: v prvních dvou sezonách pod jeho vedením uvedla Činohra dva nové texty vyvíjené pro Národní divadlo, a to hry Lenky Lagronové Jako břitva (Němcová) a Reného Levínského Dotkni se vesmíru a pokračuj.

    Ani ve čtvrté sezoně v ambici uvádět současné autory nepolevujeme. Jenže psaní her je nevyrovnaný běh na dlouhou trať; spousta pokusů skončí v koši jen proto, že začínající autor třeba nemá zkušenost s prostorem, pro nějž má psát. Navíc čím dál víc divadelních textů vzniká ne jako hry, ale jako scénáře. A byť sami iniciujeme různé projekty, které mají hledání nových her napomoct, pořádáme tvůrčí dílnu Markéty Bidlasové Piš hru!, spolupracujeme s agenturou Aura-Pont na Anonymní dramatické soutěži, nakonec se nám jako nejsmysluplnější jeví oslovit potenciální autory přímo.

    Před dvěma lety jsme proto kontaktovali šest autorů – dramatiků i spisovatelů. Poprosili jsme je o námět či synopsi hry, která by mohla být uvedena na Nové scéně, a vysvětlili jim, že toužíme zahájit tvůrčí proces, na jehož konci bude regulérní text. Základní podmínkou byla ochota pracovat na textu ve spolupráci s dramaturgií, v poslední instanci i s režisérem. Někteří odpadli hned, z oslovené šestice nakonec vydržel jediný tvůrce, a to spisovatel Emil Hakl. Ani on ale nevytvořil novou hru. Po počátečním oťukávání přinesl povídku Návštěva ze své sbírky Hovězí kostky. Společně jsme pak na její téma začali „vyvíjet“ hru – on, režisér Jan Frič a já. Nebyl to jednoduchý proces; nad konstrukcí scénáře jsme se neustále zasekávali, během tři čtvrtě roku vzniklo nepřeberné množství variant, sám autor v určité fázi propadal skepsi, zda je výsledný tvar ještě jeho dílem – najednou mu připadal zoufale cizí.

    Nechtěli jsme povídku dramatizovat ani převyprávět, nýbrž jsme chtěli vstoupit přímo do haklovského světa a zařídit, aby inscenace byla „pařbou s oblíbenými štamgasty“. Snažili jsme se vytvořit zážitkový projekt, který publikum přivede do útrob i na jeviště Nové scény a zprostředkuje jim vskutku neobyčejnou návštěvu. Většina našich diskusí se tak podobala chůzi v neprobádaném terénu – Emil Hakl nerozuměl, proč toužíme jeho povídku měnit a dekonstruovat, Jan Frič a já jsme na oplátku občas ironizovali autorovu touhu po přehlednosti i lineárnosti příběhu.

    Odlišnou zkušenost udělali kolegové Marta Ljubková, Jan Tošovský a Jan Mikulášek se spisovatelem Jáchymem Topolem při dramatizaci jeho románu Noční práce. Autor neskrýval, že je nápadem poctěn a nadšen, nicméně rovnou všechny tři vyzval, ať si dramatizaci udělají po svém. Ať mu nevolají, nepíšou, na nic se ho neptají. On že už má v hlavě cosi jiného a navíc raději píše v klidu sám, než aby se o jednom textu bavil pořád dokola.

    Na dílnu zaměřenou na rozvoj dramatického psaní jsme ale nezanevřeli. Letos jsme však lovili v ještě méně probádaných vodách a oslovili pět vesměs začínajících autorů, aby s námi společně dva roky pracovali na textu vhodném k uvedení ať už na scéně ND, nebo v jiném divadle. Součástí dílny budou pravidelné skupinové semináře, během nichž se bude o průběžně vznikajících textech diskutovat, formulovat jejich základní témata. Tentokrát tedy nejde o to, psát primárně pro Činohru ND, nýbrž pomoct autorům při práci na dramatickém textu. Výsledky uvedeme ve scénickém čtení a Národní divadlo má přednostní právo na jejich uvádění, avšak nikoli povinnost je uvést.

    Mimochodem, Jan Frič dal naší aktivitě poněkud kuriózní podtitul Šest zoufalých členů vedení Činohry Národního divadla hledá autora.


    Komentáře k článku: Hledání nového autora

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,