Hein: Jdeme stále stejnou cestou

Milan Hein je majitel a provozovatel pražského Divadla Ungelt, které založil přesně před 25 lety. Komorní soukromé divadlo v centru města bylo původně areálem odpočinku pro kupce. Románské základy domu, v jehož sklepení se divadlo nachází, pocházejí z 11. století. Tyto pozůstatky lze spatřit v divadelním klubu. Hein pro Divadelní noviny bilancuje uplynulé čtvrt století prožité ve svém domovském divadle.

Principál Divadla Ungelt Milan Hein. Foto: Jan Malíř.

Divadlo Ungelt slaví čtvrt století. Jakou k němu máte navázanou první vzpomínku?

První vzpomínka? Prázdné sklepní prostory, které fungovaly jako skladiště hotelu nad námi… A běhaly tam myši…

Jak vás vůbec napadlo založit divadlo?

To mě napadlo už koncem listopadu 1989. Byl jsem reportérem pořadu Občanské fórum v tehdejší Československé televizi a říkal si, jestli ten režim padne, otevřu si vlastní malé divadlo. Jako herci mi totiž bylo nejlíp v Divadélku v klubu na Kladně a v pražské Redutě.

Divadlo vám otevřel Miloš Kopecký, jak na ono otevření vzpomínáte?

2.10.1995 byl krásný podvečer babího léta a slavnostní otevření se odehrálo na nádvoří před vstupem do divadla. Miloš Kopecký byl vůbec první člověk, kterému jsem záměr provozovat soukromé divadlo svěřil, fandil mi, chytře mi radil, a ten večer prožíval emotivně se mnou.

Miloš Kopecký a Milan Hein na archivním snímku. Foto: archiv Divadla Ungelt.

Na jakou hereckou osobnost, která vaším divadlem prošla nikdy nezapomenete? A proč?

První dáma mezi herečkami mého divadla je a zůstane Alena Vránová. Prvotřídní herecká profesionálka s darem originálního humoru, inteligentní lidská bytost a spolehlivý kamarád.

Divadlo jste zakládal s určitou vizí. Bylo nutné ji v průběhu 25 let revidovat?

Ne, jdeme stále stejnou cestou. Uvádíme komorní hry pro 2 – 3 postavy, které vypráví poutavé lidské příběhy. A hrají je herci, kterým diváci věří.

Co nejhorší divadlo Ungelt za čtvrtstoletí potkalo?

Jednoznačně od 12.3. tohoto roku dvouměsíční kolaps Ungeltu a současná hrozba, že se to zopakuje.

Slavné osobnosti vám do foyer darují židle. Na které z nich nejraději sedíte?

Na židli, kterou nám darovali manželé Dagmar a Václav Havlovi.

Divadelní klub, ve kterém jsou viditelné románské základy domu. Foto: archiv Divadla Ungelt.

Nedávno jste stanul na vlastním jevišti v inscenaci Housle. Jaký je pocit stát na své scéně?

Neprožívám, že hraji na své scéně. Soustředím se na roli a ta řídí mé myšlení a jednání na jevišti.

Housle režíruje Ladislav Smoček, který v Ungeltu jako jednu z prvních inscenací Ungeltu inscenoval Bouřlivé jaro. Proměnila se nějak jeho režijní práce za oněch 25 let?

Ladislav Smoček je stále stejný. V mých očích gigant mezi režiséry, nejlepší žijící český divadelní režisér. Nikdy s herci neřeší, jak mají hrát, ale důsledně je vede k tomu, aby pochopili o čem hra je, koho v ní hrají a proč říkají zrovna to, co říkají. A až tohle pochopíte, tedy to, co a proč na jevišti říkáte, to jak to řeknete, se zrodí samo.

Co byste popřál Ungeltu do dalších 25 let?

Aby mohl hrát a měl stále plno jako doposud.