Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 25
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Havel, šachy, papír a čas aneb Zahradní slavnost s nádechem Orientu

    Jsem upřímně nadšena z úspěchu naší Zahradní slavnosti v Číně, která zde měla premiéru v létě, a je šance, že se bude hrát i dál. Uvést zde totiž takovou hru není jednoduché a už vůbec ne samozřejmé. Vyžadovalo to dlouhá jednání a přípravu.

    Nejdůležitější pro nás byly tři elementy: šachy, papír a čas FOTO ARCHIV AUTORKY

    Živě si pamatuji na své první setkání s režisérem Chang Lai, který je jedním ze zakladatelů profesionálního divadla Home ve městě Changsa v provincii Hunan, kde na místní univerzitě vyučuji angličtinu. Mluvili jsme o inscenacích Miřenky Čechové, Radima Vizváryho, Vladimíra Morávka a spousty dalších – nejen českých – divadelníků. Překvapilo mne, jakým způsobem jsme si rozuměli a obdivovali podobné divadelní styly.

    Možnost spolupráce na inscenaci české divadelní hry se mi při jejím vyslovení začátkem loňského akademického roku zdála dalekým cílem. Po premiéře koncem června tohoto roku mi bušilo srdce jak málokdy v životě. Byla jsem hrdá, že jsme to dokázali. Inscenaci jsme odehráli třikrát v malém divadle o kapacitě 123 míst. První dva dny bylo plno, v neděli se na všechny ani nedostalo. Hra byla uvedena v čínštině (dle jediného překladu Havla do čínštiny od tchajwanského překladatele Yi-Wei Kenga) s čínskými a anglickými titulky. Plus Hugův závěrečný monolog v angličtině (změní se natolik, že hovoří i jiným jazykem a sám sebe nepoznává) a pasáže Petra ve francouzštině (jediný, který chce říkat pravdu a své názory… ostatní mu ale rozumět nechtějí).

    Jak to začalo

    Někdy v lednu jsme uspořádali v divadle casting herců. Byla jsem ten, kdo měl rozhodovat. Na místě jsem vybrala tři muže, ale žádná herečka mne nezaujala. Do mých představ zapadala pouze bývalá herečka z našeho inscenačního týmu, která je dnes ale spíše režisérkou a herectví se věnovat nechce. Režisér byl také zprvu proti, především kvůli její vytíženosti… Ale nakonec jsem si prosadila svou a náš herecký tým byl na světě.

    Začali jsme zkoušet v březnu, tedy dva a půl měsíce před premiérou. Přesto, že jsou všichni herci studenti, trénovali tvrdě do pozdních nočních hodin.

    Já jako produkční a jediná Češka v týmu jsem měla k ruce asistentku, která mi pomáhala s překlady. Byla jsem nadšená, když jsem sama sehnala peníze na naši scénu (přece jen potřebuji na čínštině ještě pracovat). K nastolení atmosféry jsem pro představení objednala i české pivo. Krakonoš k dostání nebyl, ale značka Primátor, slivovice Jelínek a becherovka jej, myslím, dobře nahradily.

    Scénu jsme přizpůsobili čínskému prostředí, naše šachovnice je pro čínské šachy FOTO ARCHIV AUTORKY

    Premiéra

    Před každou divadelní premiérou se v Číně koná rituál, který vychází z buddhismu. Každý jsme dostali tři vonné tyčinky, zapálili a podle pokynů režiséra obcházeli divadlo, klaněli se na různé strany a poté nechali dohořet přímo před divadlem. Věří, že kouřem se dostane naše informace k bohům a divadlo bude úspěšné.

    Nejdůležitější pro nás byly tři elementy: šachy, papír a čas. Scénu jsme přizpůsobili čínskému prostředí, naše šachovnice je pro čínské šachy. Podle slov režiséra jsou to nejtěžší šachy na světě, a tedy lépe zapadá do Havlovy hry, jelikož život je též to nejtěžší.

    Život jako šachy. Jednou prohrajeme, podruhé vyhrajeme. Hugo se snaží udržet stále ve hře. Nápad režiséra, že strana, která má navrch, učí ostatní hrát šachy, funguje skvěle – podle situace hry a postavení ve společnosti. Ten, kdo ví, jak šachy hrát, se dostává ve společenském žebříčku výš.

    Tento způsob symbolického, velice obrazivého činoherního divadla není v Číně běžný a lidé si k němu teprve cestu hledají. Nemůžeme zde však inscenovat tak svobodně jako u nás. To, že současná čínská společnost je podobná té u nás za doby, kdy byla hra napsána, nemůže být sděleno přímo. O to více, doufáme, má – snad ještě bude mít – větší dopad a dovede diváky k živým reakcím a zamyšlení.

    Doufám, že třemi inscenacemi v Číně naše pouť nekončí. Rádi bychom navíc přivezli tuto čínskou Zahradní slavnost do Česka, případně do dalších koutů Evropy.

    ///

    Více na i-DN:

    Chang Lai: Má volba nemohla být jiná

    Chang Lai: Respektuji konstrukci Havlovy hry

    Co si myslí naši herci?


    Komentáře k článku: Havel, šachy, papír a čas aneb Zahradní slavnost s nádechem Orientu

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,