Divadelní noviny Aktuální vydání 7/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

7/2024

ročník 33
2. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly Reportáž

    GLOSA: Jdeš na Malou? (No. 18)

    Na představení obvykle míříme „v rolích“ diváků a divaček. Obvykle, ne výhradně. Jak se mohli někteří z nás přesvědčit na nedávno skončené Malé inventuře, občas jsou návštěvníci „hozeni do vody“ a vše musí pochopit, zorganizovat a odehrát sami.

    Anna Dobiášová a Anna Reisigová: Krajky a vrtačky. Foto FAMU

    Je středa 21. února a vršovický Vzlet má na programu Krajky a vrtačky – komorní projekt s velmi malou kapacitou. Jeho autorky Anna Dobiášová a Anna Reisigová ještě dokončují poslední úpravy a brzy nato se pětice příchozích (mezi nimi já a publicistka Jana Soprová) pomalu šourá do místnosti, ve které se nikdo „od divadla“ nenachází. Záhy mě napadne (ostatní účastnice se možná informovaly dříve), že nikdo ani nepřijde a dění zůstává na nás. Nalézáme vzkazy a batohy plné na první pohled nepříliš souvisejících předmětů. Začínáme budovat cosi, co připomíná skrýš ze záclon. Poté dojde i na vrtání. Díky zručnosti jedné ze spolutvůrkyň vzniká sice nedokonalá, ale přesto funkční polička. Později vaříme čaj, sedíme v kruhu a čteme si nahlas o ženě, která bydlela s dalšími na odlehlém místě. I my teď na chvilku „žijeme“ v takovém společenství. Zhruba hodinové milé setkání uplyne nečekaně rychle.

    Anna Datiashvili: Vzpomínání. Foto Tomás Laranjo

    Za několik dnů jedu do Letky v Praze 7 na Vzpomínání – další kus z ranku „zahraj si sám“. Tentokrát tuším, co mě čeká. Oproti Krajkám a vrtačkám nás do sálu vstupuje dvanáct. Inscenaci připravila Anna Datiashvili. Jádrem je její životní příběh, který začal v Gruzii a přesunul se do České republiky (umělkyně před koncem produkce sděluje fakta o uprchlících). Skoro všichni podle zadání staví věž z dřevěných kvádrů a (opět) v kruhu čtou jednotlivé věty či delší sdělení. Vyprávění plné strastí, ale i hezkých chvil v podání různorodých hlasů obsahuje velkou míru intimity. Působí příjemně. Tempo je pomalé a věž trochu křivá (jak jsem ale vyrozuměla, v porovnání s předchozí skupinou, která si vytvořila stavbu naprosto podle svých představ, jsme vlastně šprti a jedničkáři). V druhé části, spočívající hlavně v úklidu, sdílí většina přítomných své vzpomínky z dětství. Příhody mají nejrůznější charakter – od bolavého ucha a vyraženého dechu přes hnědou kombinézu po útržky o příbuzných nebo o tom, jak kdosi zjistil, že vleže se nedá pít, a jiný zas čural potmě.

    Při odchodu zaslechnu otázku: Bylo to divadlo? Domnívám se, že záleží na osobním rozhodnutí. Samozřejmě, že podobné akce nejsou pro každého. Získala jsem však pocit, že ti, kteří se na ně vydají, si je většinou užijí dokonale.

    Anna Dobiášová a Anna Reisigová: Krajky a vrtačky. Koncept, režie, dramaturgie, scénografie: Anna Dobiášová a Anna Reisigová. Premiéra na klauzurním festivalu KALD DAMU 30. ledna 2023 jako „work in progress“. Psáno z uvedení na Malé inventuře 21. února 2024 v Divadle Vzlet, Praha.

    ///

    Více o inscenaci Krajky a vrtačky na iDN:

    Jdeš na Malou? (No. 2)

    Více o inscenaci Vzpomínání na iDN:

    Jdeš na Malou? (No. 16)


    Komentáře k článku: GLOSA: Jdeš na Malou? (No. 18)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,