Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2019

ročník 28
17. 9.–30. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Fragmenty z Hradce 2019 (No. 1)

    Obrovská energie a živelnost. Tato slova pro mě přesně vystihují první den festivalu Divadlo evropských regionů, který se každoročně odehrává na konci divadelní sezóny v Hradci Králové. Letos slaví čtvrt století od svého založení a během osmi dní nabídne více jak 200 různých produkcí.

    Mým prvním festivalovým zastavením bylo představení Isole známého novocirkusového souboru Cirk La Putyka. Hlavní roli v něm hraje hudba, v níž se tvůrci snažili nalézt různé novocirkusové přístupy. Svou roztříštěnou strukturou připomíná inscenace kabarety nebo cirkusové pořady, v nichž jednotliví umělci přicházejí na scénu, aby zde předvedli svá čísla.

    Atmosféra jednotlivých výstupů se od sebe značně lišila. Někdy byla velmi něžná, až křehká jako v případě scény, v níž Veronika Linhartová hrála na housle tak, že s nimi porůznu pohybovala po napnutých strunách, které mezi sebou natahovali dva mužští protagonisté a tančili s nimi po prostoru. Éterická houslistka jim učarovala. Možná byla jen výplodem jejich snů. Jakmile chtěla prostor opustit, muži si ji k sobě porůznu přitahovali. Zároveň se o ni ale přetahovali – dva muži v tanci zápasili o dámu. Houslistce se nakonec podařilo z prostoru ladně uniknout a sen se rozplynul.

    Jiné ze scén byly naproti tomu plné pohybových gagů, které aktéři doplňovali sarkastickým glosováním hereckého povolání. Anna Schmidtmajerová v upnutém korzetu, na prsou zdobeném rotujícími látkovými třásněmi, s čelenkou s obřími pavími pery se například divákům s nadsázkou v hlase svěřovala, jak člověka dokáže změnit kostým. V předešlé scéně byla totiž v roli matky dvou malých „nezbedníků“ navlečena do retro kytičkované blůzy a džínů, které ještě doplnila kudrnatá paruka a obří kulaté brýle. Její výstup byl tedy zábavně ironickým pohledem na svět hereček, jež se někdy odvolávají na to, že kostým „hraje“ za ně. Humor však po chvíli vyvážila velmi precizní sestava na zavěšené obruči, již Schmidtmajerová doplnila sugestivním zpěvem.

    K magicky podmanivé atmosféře produkce značně přispěl i komorní prostor Studia Beseda. Na hodinu jsem se ocitla ve stále překvapujícím, okouzlujícím světě plném hravého humoru, ale zároveň velmi sugestivních, dynamických scén, v nichž byla vizualita v harmonické syntéze s auditivní složkou.

    Ještě před návštěvou představení Faust jsem si odskočila na vlastní kůži vyzkoušet projekt s názvem Headspace, vytvořený holandskou skupinou Electric Circus. Nad prostranstvím před Divadlem DRAK byly zavěšeny tři obrovské hlavy. V každé z nich se odehrávalo jiné robotické mini divadlo, a to vždy pro jednoho diváka. Jakmile jste si umělou hlavu nasadili, produkce započala.

    Je zbytečné prozrazovat, co se v jednotlivých hlavách děje. Důležitější je, že se zde nepracuje s žádnými reprodukovanými záznamy, vše se odehrává live přímo před divákem. Headspace pro mě bylo příjemným, uklidňujícím pozastavením v čase, vytržením z chaotické reality a pobytem v realitě jiné, vizuálně daleko koncentrovanější.

    Podvečerní představení Fausta v šapitó loutkového Divadla DRAK pro mě poté bylo divadelním vrcholem celého dne. Inscenaci si soubor minulý rok nadělil k 60. výročí založení divadla. Její první část je více věrná jarmareční faustovské verzi Matěje Kopeckého, druhá je především příběhem známé hradecké loutkové scény.

    V první půli inscenace odkazuje především k jarmarečním kořenům DRAKu. Herci onu „jarmarečnost“ někdy ironicky glosují, a poukazují tak na její částečnou vyčpělost. Mezi jednotlivými výstupy například na scénu vstupoval vyvolavač, který nás vždy zpravil o tom, jaké postavy se za chvíli objeví na scéně. Vzápětí vám ale došlo, že scény by ani žádný úvod nepotřebovaly, jelikož po chvíli všichni pochopí, o koho v daném výjevu jde. V první půli představení se s nadhledem glosoval i laciný humor jarmarečních produkcí, jehož nositelem tu byla především loutka Kašpárka. K humorné nadsázce přispíval i andělský sbor na lávce nad jevištěm, který s patosem v hlase varoval Fausta před zatracením.

    Poté, co Faust odjel na vysněné zahraniční cesty, které si přál od Mefista, začalo na scéně šapitó divoké balábile o historii DRAKu. Loutky zmizely, hlavní slovo teď měli herci. Například jedna z hereček, která byla v Kabinetu múz oblečena do kostýmu gejši, divákům vysvětlila, že je to jen proto, že měl scénograf Petr Matásek v oblibě právě japonské ženy. Jiný z herců zase vzpomněl na slavného drakovského režiséra Josefa Kroftu, který by první polovinu představení určitě zkrátil a už by se šlo dávno domů.

    Jak to s Faustem po příjezdu z ciziny v této verzi nakonec dopadlo, nebudu prozrazovat. Co ale prozradit mohu, je to, že Faust z DRAKu je hravou, energickou a místy ironickou podívanou, jejíž první polovina osloví spíše malé diváky, zatímco ta druhá především ty starší.

    Cirk La Putyka, Praha – Maksim Komaro & kol.: Isole. Režie: Maksim Komaro, hudba: Jan Balcar, David Hlaváč, Veronika Linhartová a kolektiv, scéna: Pavla Kamanová, světelný design: Juho Rahijärvi, zvukový design: Jan Středa, kostýmy a make-up: Kristina Záveská. Hrají: Jan Balcar, Andrej Rády, David Hlaváč / Adam Novotný, Veronika Linhartová, Valentin Verdure, Zbyněk Šporc a Anna Schmidtmajerová. Premiéra 11. 2. 2019 v divadle UFFO, Trutnov. Psáno z představení 21. 6. 2019 ve Studiu Beseda v rámci festivalu Divadlo evropských regionů.

    Electric Circus, Amsterodam, Nizozemsko  Headspace. Koncept a výroba: Fred Abels, Mirjam Langemeijer a Rolf Meesters. Psáno z představení 21. 6. 2019 před Divadlem DRAK v rámci festivalu Divadlo evropských regionů.

    Divadlo DRAK, Hradec Králové Tomáš Jarkovský a Jakub Vašíček: Faust. Režie: Jakub Vašíček, dramaturgie: Tomáš Jarkovský. Scéna: Kamil Bělohlávek. Kostýmy: Tereza Venclová. Loutky: Jiří Bareš. Hudba: Daniel Čámský. Hrají: Jiří Vyšohlíd, Milan Žďárský, Jan Popela, Václav Poul, Ivana Bílková, Petra Cicáková, Pavla Lustyková, Jazmína Piktorová, Milan Hajn, Luděk Smadiš, Filip Huml, Dominik Linka a Pavel Černík. Premiéra 23. 6. 2018. Psáno z představení 21. 6. 2019 v rámci festivalu Divadlo evropských regionů.

    ///

    Více o inscenaci Isole na i-DN:

    Žádný člověk není ostrov

    Více o festivalu Divadlo evropských regionů na i-DN:

    Divadlo evropských regionů


    Komentáře k článku: Fragmenty z Hradce 2019 (No. 1)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,