Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Jubilejní pirátská Flora (No. 1)

    Somálský pirát a norská předehra – koncepce slavnostního zahájení XX. ročníku festivalu Divadelní Flora Olomouc naznačila, kam se původně regionální projekt pro prezentaci několika inscenací moravských vícesouborových divadel vyprofiloval. Ani tuzemský lidový akcent však nezanikl. Během formálního úvodního slova zástupkyň produkčního týmu na potemnělém jevišti Moravského divadla se dolaďovalo svícení a komunikace mezi jevištěm, hledištěm a technikou pobavila přítomné. 

    flora 2016

    Syrová úvodní znělka festivalu v podání Stefanie Reinsperger, která za svůj výkon ve Směšné temnotě získala hned dvě ocenění německé divadelní kritiky, připomněla jeden z hlavních taháků, tedy vídeňské inscenace režiséra Dušana D. Pařízka včetně oceněného titulu. Poté zaplavila scénu první skandinávská vlna severské převážně tanečně-pohybové a hudební tvorby, dalšího tématu letošního ročníku. Ingun Bjørnsgaard připravila choregografii mimo jiné i pro slavnostní otevření budovy Opery v Oslu Norským baletem a otvírání Divadelní Flory inscenací Praeambulum svého souboru Ingun Bjørnsgaard Prosjekt byla osobně přítomna.

    Termín preambule je běžně chápán jako úvod, který stanovuje záměr, význam či smysl následujícího obsahu. Inscenace Praeambulum svým názvem směřuje k otázce genderu a partnerských vztahů, předehře ve smyslu sebeprezentace, namlouvání i fyzického kontaktu. Víme ale vůbec, co vlastně chceme deklarovat? Co je tím obsahem? Jaká je vlastně moje úloha? Hledání správné formulace je kombinací fyzického zkoumání, podmiňování a vzájemné konfrontace čtyř tanečnic, tří tanečníků a doprovodné hudby.

    FOTO ERIK BERG

    Inscenace Praeambulum svým názvem směřuje k otázce genderu a partnerských vztahů, předehře ve smyslu sebeprezentace, namlouvání i fyzického kontaktu FOTO ERIK BERG

    Scéna je vepředu a vzadu částečně vymezena obrysy unifikovaného bytu. Náznak obývákové stěny, okna a balkonu tvoří příčky z přírodního dřeva a spolu s jednoduchými sedátky a křesílky nápadně připomínají styl Ikea. Choreografie si s prvky břevna ve smyslu břemene, přikládání vlastního polínka do ohně či snah o budování hnízda občas pohrává, většinou jde ale o nenápadné akce na pozadí. Protagonisté přísně geometrický prostor svými pohyby zkoumají a napodobují, těla a končetiny se prudce lámou do ostrých úhlů, ale hlavy se nakonec ze sevření loktů vymaňují, jako by se snažily udělat si více místa. Ze synchronizovaných společných výstupů až sportovního rázu se oddělují skupinky a jednotlivci, aby odehráli vztahové situace. Je tu klasická sebeprezentace dokonalosti, střídání a boj o určování rolí ve vztahu, poměřování sil a upoutávání pozornosti vybraného objektu. Duch a tělesnost do sebe narážejí ve smyslu obrazném i fyzickém. Otevírání situací a ladnost pohybů narušuje agresivita. Až primitivně fyzické zápolení těl, údery o zem i o sebe navzájem, nebo neurčitý zvířecí zvuk, který vydává představitelka silné individuality, dodávají vlastní melodii hudební partituře.

    FOTO ERIK BERG

    Duch a tělesnost do sebe v Praeambulum narážejí ve smyslu obrazném i fyzickém FOTO ERIK BERG

    Hudba a tanec tvoří propletený celek, jedno akcentuje druhé a místy to vypadá, jakoby tanečníci svým projevem dovytvářeli melodickou linku, určovali pauzu nebo tón, který nezazněl. Skladatel Henrik Hellstenius použil fragmenty z páté části Bachova Partia pro cembalo a jejich dokonalou kompozici rozpouští ve vlastním elektronickém podkladu. Pozdně barokní melodie se rozpadá na tóny a akordy a mizí ve vesmíru neurčitých syntetických zvuků a ozvěn, vracejících se k představám o hudbě sfér. Kostýmy jsou laděny do odtažité bílé. U mužů jde o typické formální i domácí oblečení, tanečnice v dlouhých košilích připomínají ozdoby ložnice i kuchyně, dokáží se ale proměnit také v divoké rivalky, nebo vyvolat magickou sílu ženské komunity.

    Téma staré jako lidstvo samo zdánlivě nemůže přinést nic nového a inscenace se jím zabývá poměrně dlouze. Ale právě díky detailně propracované společné kompozici pohybu, tance a hudby dokáže Praeambulum fascinovat.

    Ingun Bjørnsgaard Prosjekt, Oslo – Praeambulum. Choreografie Ingun Bjørnsgaard, hudba Henrik Hellstenius, scéna Thomas Bjőrk, kostýmy Ane Aasheim, světelný design Hans Skogen. Premiéra 31. ledna 2013. (Psáno z reprízy 13. května 2016 v Moravském divadle Olomouc.)


    Komentáře k článku: Jubilejní pirátská Flora (No. 1)

    1. Petr Dvořák

      Profilový obrázek

      Předchozí uvedení
      olomouckých představení projektu Nordspirace se dle mého soudu organizátorům vydařila o dost lépe než poslední zařazený titul na začátku festivalu. Zasazením právě na jeviště Moravského divadla se „podařilo“ Praeambulum utopit prostorově i světelně. Jakkoliv skvělá daná choreografie je, z šesté divácké řady bylo její uvedení na hranici sledovatelnosti, a to jsem si představoval, jak to asi vypadá z řad zadních (reakce kolegy sedícího vzadu hlediště byla po představení rovněž hodně rozpačitá). V kombinaci s technickými lapsy a nekonečně vlekoucím se mluveným úvodem šlo o zahájení téměř k nevydržení. Nyní doufám, že nepůjde o průvodní jevy celého probíhajícího ročníku.
      Tak či tak, už jsem zažil zdařilejší starty Flory.

      15.05.2016 (0.25), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,