Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Egon Tobiáš: Denně (Poníci slabosti)

    Egon Tobiáš: Denně (Poníci slabosti). Scéna a režie Jan Nebeský,
    Divadlo Na zábradlí Praha.

    Textově i herecky syrová, ztřeštěná komedie v rytmu coolness dramatiky, tak trochu kabaret hrající si se spoustou odkazů – mimo jiné i na starší Tobiášovy texty či vůbec moderní literaturu – která má šanci pobavit každého, od milovníka grotesek, westernů či kriminálek po nejzarytější intelektuály.

    • Autor:
    • Publikováno: 16. dubna 2012

    Komentáře k článku: Egon Tobiáš: Denně (Poníci slabosti)

    1. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Asi nejsem „najzarytěším intelektuálem“ ale včerejší /6. IV. 13/ představení mě nejenom nepobavilo, ale k smrti znudilo. Dřív se takovým dílům říkávalo cochcárna, dnes snad postmoderna. Nic jiného než odkazy na kde, co tam snad ani není (jejčastěji asi na něco televizního), ale snad ani jedonkrát za všer nenastala ona kýžená chvíle, kdy se zasměje naráz celé hlediště (tentokrát plné cca z 1/3).
      Všichni jsme poznali, že jde o parodii, ale v každém okamžiku pouze menbšina identifikovala předlohu. Taková parodie ovšem nemůže řádně fungovat a charakter smíchových reakcí to plně potvrzoval.
      Insenace se reprízuje už od 9. III. 12., kupodivu stále jdeště 2X do měsíce. Jako profesionál kvůli takovému ne-zážitku do DNz chodit nepřestavnu, ale jako prostého diváka by mě to dost odradilo. (A to jsem jinak spíš fanda Nebeského, líbil se mi např. i tolik diskutovanýLear!)
      Nejvíc vlastně nechápu Luii Ferenzovou, dramaturgyni. Přijít mi takovýto text na stůl s tím, že jej mám dramaturgicky připravit, rozpláču se.
      Herce jsem pak obdivoval, s jakým vnitřním přesvědčením, ať už přesvědčivě hraným nebo skutečným, dokázali tvořit. Publikum jim v tom moc nepomáhalo, jakkoli mělo zjevně dobrou vůli – bylo vstřícné, chtělo, aby se mu to líbilo!
      Nový ředitel je ve výhodě: každá změna může být jenom k lepšímu!

      07.04.2013 (6.39), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,