Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Názory – Glosy

    Drama pro jedno použití

    René Levínský na této stránce reaguje na úvahu Pavla Kohouta o laťce, kterou mu nastavili Topol, Hrubín a další, ale ne dnešní hry na jedno použití, které prý píšou dramaturgie samy.

    Jenže nebylo to s prvotinou Františka Hrubína pro Národní divadlo stejné? Je to dnes, myslím, už obecně známý školský případ naprosto určujícího vlivu dramaturgů na autora. Karel Kraus s Otomarem Krejčou tehdy vyzvali Hrubína (a další možné autory), aby pro ně napsal hru. Hrubín načrtl nejspíš moderní symbolistickou pohádku, v níž vystupovaly pohádkové postavy, třeba vodník. K definitivnímu tvaru hry o jedné srpnové neděli u rybníka v Chlumu u Třeboně Hrubína přivedli Krejča s Krausem v logice svého uměleckého programu činohry Národního divadla, jímž reagovali, zjednodušeně řečeno, na doznívající socrealistické agitky. Nebyla to také hra na jedno konkrétní použití?

    Říkalo se tomu tehdy obdivovanému způsobu práce s autory „dramaturgická dílna“. Tou Krausovou a Krejčovou prošla, mimo jiné, i hra Josefa Topola Jejich den, a nebylo to nekonfliktní. Princip „dramaturgické dílny“ ovšem vznikl v Déčku E. F. Buriana, který u nás vůbec poprvé přišel s tezí, že pro inscenaci je rozhodující téma a způsob jeho sdělení, že inscenace je umělecká tvorba specifickými prostředky a materiály, a text je jen jedním z nich. V inscenaci Hamlet III. aneb Trůny dobré na dřevo spojil Burian několik textů, aby mohl vyjádřit odpor k sovětským čistkám plným mrtvol. Například.

    Našli bychom další a další doklady vlivu konkrétního divadla, jeho dramaturgie, lépe řečeno uměleckého programu a jevištní estetiky, na podobu dramatických textů i těch největších autorů. Všechny jsou nejprve na jedno použití, až pak se ukáže, jestli i na druhé či třetí, ba dokonce jestli se text stane klasikou. Stejně normální je, že se mění estetika divadla, ergo i divadelních her. Historie divadla je plná polemik o krizi dramatu, které jsou ve skutečnosti polemikami o jeho vývoji. Debaty kolem poslední hry Pavla Kohouta nejsou ničím jiným.


    Komentáře k článku: Drama pro jedno použití

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,