Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Drahý Marku

    Drahý Marku,

    dobře se pamatuji, jak jsme si notovali v názoru, že o mrtvých jen pravdu, a ne „o mrtvých jen dobré“. Zkusím to. Myslím, a také jsi mi to dokonce i řekl pár týdnů před smrtí, že jsem byl tvým blízkým člověkem, kterému jsi důvěřoval. Konec konců, nebude nadsazené říci, že jsme spolu strávili tisíce hodin zkoušení a z toho stovky důvěrným rozhovorem, ať o našem soukromí či divadelních a televizních rolích.

    Marek Ronec (16. 2. 1965 Sokolov – 9. 12. 2013 Praha). FOTO VIKTOR KRONBAUER

    Marek Ronec (16. 2. 1965 Sokolov – 9. 12. 2013 Praha). FOTO VIKTOR KRONBAUER

    Jednou jedinkrát jsi mi souvisle vyprávěl, co navždy určilo tvůj osud. Nikdy ses nesmířil, že krátce po sobě ti v patnácti letech umřel tatínek i maminka. Neměl bys lehkou pubertu tak jako tak. Od leckterých z mých blízkých vím, že když jim umře maminka, je to jizva, která se celý život nezacelí.

    Pak jsi zažil léta bídy. Měl jsi sice velký byt po otci vojákovi, ale nebylo co jíst. Tak sis na zimu koupil pytel cibule a tu jsi jedl s chlebem. Neumím si to představit.

    Nebylo asi moc lidí, co tě vidělo s očima plnýma slz. Bylo to někde u Mladé Boleslavi, kdy já jel s nově koupenou chalupou (jel jsi se mnou jako ochranka, protože jsem s sebou vezl půl miliónu korun) a bylo ti to líto potolikráte, že nemáš maminky a že já mám všechno. Ale nebyla v tom závist, jen bezmezný stesk.

    Pohřeb se konal ve Strašnickém krematoriu 20. prosince. FOTO PAVEL MACHAN

    Pohřeb se konal ve Strašnickém krematoriu 20. prosince. U řečnického pultu se s hercem loučí Zdeněk Potužil. FOTO PAVEL MACHAN

    Minulé Vánoce jsi mi poslal esemesku: Kurva, to budu do smrti pykat za to, že mi umřela tak brzo maminka? Ano, pykal jsi.

    Ale něco veselého. Nebyl jsi vůbec bručoun, jak by se mohlo zdát. Naopak, byl jsi velký milovník žen, jak jsi jednou řekl. Nehledal jsi sex, jak se mohlo zdát, ale lásku. Také jsi měl rád pivo a někdy až moc vodku. Ne tedy víno a ženy, ale láska a vodka.

    A pak ovšem, miloval jsi divadlo. Pro ně jsi byl ochoten udělat skoro všechno. Tak jsem tě aspoň znal. Asi jsi jím zaplňoval díry ve své duši, vím, drahý Marku.

    V roli tatínka (vpravo) se Zdeňkem Dušlem, Miroslavem Pánkem a Alenou Mihulovou v kolektivní improvizaci na motivy Ivana Bílého & Bronislava Smolíka Náš tatínek má vždycky pravdu (r. Zdeněk Potužil , Divadlo na Okraji, prem. 22. 1. 2013). FOTO archiv DNO

    V roli tatínka (vpravo) se Zdeňkem Duškem, Miroslavem Pánkem a Alenou Mihulovou v kolektivní improvizaci na motivy Ivana Bílého & Bronislava Smolíka Náš tatínek má vždycky pravdu (r. Zdeněk Potužil , Divadlo na Okraji, prem. 22. 1. 2013 v Divadle v Řeznické v Praze). FOTO archiv DNO

    Musím říci věc nejdůležitější. S nikým se mi nezkoušelo tak úžasně jako s tebou. Nevím, jak jsi to dokázal, když jsi noci upíjel se svými neřestmi. Ale ráno jsi chodil načas, nabitý energií a hlavně s přesnou studií role, kterou jsme zkoušeli. Prostě jsi ráno přišel a udělal na jevišti stojku. Bylo to přesně na místě, kde to bylo na místě. Velkou většinu tvých hereckých emocí a nápadů jsem bral. Není nic horšího, než když si režisér na herce vymyslí stojku, a ten řekne: Proč? Ty jsi nikdy neřekl proč. Rovnou jsi udělal, co bylo třeba.

    Hodně jsi mi polichotil, když jsi jednou Luňákovi řekl: S Potužilem, to není moc těžké zkoušení. Řekne, hraj to žlutě, tak to musíš zahrát červeně, a bude to přesné.

    Byl jsi mistrem záporné postavy. Bez problémů jsi hrál vraha Garyho Gilmora v Mailerově Katově písni. Jak jsi zkoušel, bylo fascinující. Alternoval s tebou Mirek Dlouhý. Ten ale nezkoušel, seděl ve třetí řadě, pil svá piva a pak ti v dlouhých nocích radil do všech detailů. Víme, jak byl ve všem perfektní. A teď divadelní zázrak. Při třetí repríze Mirek řekl, dnes budu hrát já. A bez zkoušení zahrál Garyho stejně dobře jako ty, Marku. Ty a Mirek, to bylo přátelství na doraz.

    Ne přátelství, to byla láska.

    Pak jsme spolu zkoušeli Genetova Querella z Brestu. Jak říkám Bibli buzeranství. Querelle na jevišti chlapa nejdříve vášnivě políbil, a pak mu to jednoduše udělal a zabil ho. Vůbec to nepasovalo k tvé něze, ale hrál jsi to pravdivě, až mrazilo.

    Ale abych nepřeháněl. Všechno jsi na jevišti neuměl. Nosit kravatu, gradovat gag, artikulovat při zkouškách (vymlouval ses, že to je proto, že nemáš DAMU), humor na jevišti také nebyla tvá silná parketa. I když ti možná křivdím, něžný humor, ten ti šel, jak jsi dokázal v Klaunovi Kohoutova a Polesného Augusta. Pro někoho jsi byl impozantní herec, někoho jsi neoslovil.

    Uprostřed markův sedmiletý syn Prokop. FOTO

    Uprostřed Markův sedmiletý syn Prokop. FOTO PAVEL MACHAN

    Konec tvého života: Bylo nás pár, kteří jsme tušili, že nechceš žít. Konec konců jsi vlastně spáchal svojí vůlí sebevraždu. A nám, kteří jsme u toho byli, nepomůže říci: Pozdě bycha honit.

    Konec tvého života byl ve znamení skepse a nihilismu. Netěšil jsem se na tebe jako dřív. Beznaděj, která z tebe čišela, byla ale plná bezradnosti. Bez práce, bez bytu, na hranici bezdomovce, tak jsi skončil.

    Když jsi byl naposledy v Dejvicích, řekl sis o čtyři brambory…

    Kdyby ti mocní dali práci a nenechali tě ve štychu, kdyby tví blízcí ti byli o trochu blíž, nemusel jsi zemřít a utopit se ve vlastní samotě.

    Dík patří tvému bratrovi Michalovi, který ti byl blízkým v dobrém i špatném do poslední chvíle, a Daniele, tvé první ženě, která tak úžasně pochopila tvůj osud. Prokůpka, svého druhého syna jsi bezmezně miloval. Co k tomu dodat…

    Ať je ti zem lehčí, než byl tvůj těžký osud. Čest tvé památce.


    Komentáře k článku: Drahý Marku

    1. Pavel Mareček

      Profilový obrázek

      Krásný lidský text.
      Marka jsem měl rád jako úžasného člověka.

      25.03.2016 (22.36), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,