Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Dokořán pro hudební divadlo (No. 3): Den třetí

    V Divadle Na Orlí zahájila další festivalový den jediná zahraniční produkce (nepočítám-li bratrské Slováky), komorní muzikál Láska až za hrob – jak přehlídka uvádí ve volném překladu název Buried, tedy doslovněji “Pohřbený”. Jde o produkci Cola Voce Theatre Company, které v roce 2015 založili v britském Sheffieldu dva čerství absolventi tamější univerzity, psycholog a spisovatel Tom Williams, autor libreta, s producentem Jackem Robertsonem. Příběh o náhodném setkání a milostném vzplanutí dvou sériových vrahů (!) začali psát Tom Williams se skladatelkou Cordelií O´Driscoll v posledním roce studií na sheffieldské univerzitě, v únoru 2017, s cílem proniknout na Edinburgh Fringe Festival. Což se jim povedlo nečekaně snadno, produkce zaznamenala velký zájem diváků a záhy získala ocenění NSDF Edinburgh a Stage Pick of Fringe 2017 a poté se stala vítězem Cameron Mackintosh Award 2018.

    Rose (Lindsay Manion) a Harry (Sebastian Belli) přišli na první rande toho druhého zabít – on si přinesl nůž, ona mu nasypala do vína jed
    Foto Městské divadlo Brno

    Autoři reagovali na oblíbené hororové romány, filmy a seriály, což může na první pohled, zvláště z naší kotlinky, působit morbidně, ne však v anglosaské kultuře. Ostatně v Ostravě uvedli před necelým měsícem (12. května) formálně velmi podobný muzikál Thrill Me… (Vzruš mě!) o dvou mladých gayích, kteří kvůli vzrušení brutálně zavraždili čtrnáctiletého chlapce, napsal ho podle skutečné události z roku 1924 Stephen Dolginoff a od prvního provedení v New Yorku v roce 2003 se docela proslavil i ve světě. Oba muzikály mají i analogickou stavbu, doprovod jen klavíru (Thrill Me) nebo malé kapely (Buried), dvojici hlavních postav – vrahů, v Buried v několika scénách vystupuje i Chorus (čtyřčlenná company). A nakonec je typově stejná i konstrukce vokálních partů, které by se daly charakterizovat snad jako “rocková deklamace”, v obou případech výrazně melodizovaná a víceméně monotematická. Hudba k Buried je první kompozicí Cordelie O´Driscoll, umožnila Williamsovi coby zároveň režisérovi vystavět jednoduchými prostředky hutně načrtnuté situace na skoro prázdné scéně.

    Rose (Lindsay Manion) a Chorus
    Foto Městské divadlo Brno

    Vhodná poetika pro poloprofesionální aktéry, překvapivě technicky disponované a hlavně osobité: v ústřední dvojici Rose a Harryho Lindsay Manion (výrazně dominuje) a Sebastian Belli, z Chorusu je nejvýraznější Rebecca Yau. Produkce je sice takříkajíc skoro studentská, ale interpretačně velmi vyspělá. Hodně dobře strávená půldruhahodina, jen škoda, že se veřejnost skoro nic ze zde uvedených informací nedozvěděla, možná i proto nebylo na výjimečnou událost přehlídky vyprodáno (hrálo se dvakrát). Po vývěsce alespoň s obsazením opět ani památky, natož po programové brožuře, ostatně jako ve většině hostujících inscenací.

    Tři aktéři Tick, Tick…BOOM Lucia Jagerčíková, Tomáš Vaněk a Peter Pecha
    Foto Městské divadlo Brno

    Na Činoherní scéně měla derniéru produkce dalšího komorního, už proslulého muzikálu Tick, Tick…BOOM z produkce pražského Divadla Na prádle. Nemám co dodat ke své recenzi v Divadelních novinách, snad jen že brněnskému provedení trochu uškodila brutální zvukařina (nebylo to poprvé, kdy zpívaná slova zanikají v doprovodu), a naopak bylo znát, že produkce končí v plné síle a je to podle mého soudu velká škoda. Z jeviště se řinula energie a chuť si ten krásný kus ještě jednou užít. Diváci, kteří jsou tu naučení na standing ovations, v tomto případě byli zjevně nadšení. Měl jsem z představení velkou radost. A zároveň jsem si říkal, jak bezpečně naše televize míjí podstatné věci a vyžívá se v podružnostech, protože tahle produkce se měla daleko víc mediálně vyzdvihnout. Pochybuji, že je profesionálně zaznamenaná, což by se, možná, ještě dalo dohnat, ale na dobrou vůli ČT art už moc nevěřím.

    Jaroslav Krejčí (Kovář) s Václavem Bahníkem (Tomáš Záhoř) v Božích mlýnech
    Foto Městské divadlo Brno

    Nad zařazením dramatizace prózy Jana Vrby Boží mlýny z produkce činohry Moravského divadla v Olomouci jsem ovšem opět znejistěl. Má sice podtitul “drama s písněmi Jarka Nohavici”, a dá se mluvit o významovém přesahu Nohavicových písniček do moralistního příběhu o prokletí, které potká sedláka Tomáše Záhoře (perfektní Václav Bahník!), když zalže při přísaze samotnému Bohu. Na mě je sice ta konstrukce až moc církevní, ale hra o tom, že lež se nemůže vyplatit a prominout je v naší současnosti nadmíru potřebná. I když si myslím, že si v takovém demaskování lží těch druhých libují, natvrdo řečeno, voliči Babiše a Zemana stejně jako jejich odpůrci. Protože v příběhu je pravda neoddiskutovatelná: sedlák křivě přísahal, že vrátil třista zlatých zemřelému otci mladého sedláka, jenže v životě je to s poznáním a prosazením pravdy hodně obtížné. Je to vlastně typická hra a la teze a inscenace mohla a měla skončit rodinnou tragédií coby trestem a prozřením provinilce. Jenže až příliš názorně tu musel provinilci ještě vyhořet grunt, a já si říkal, že by ho snad mělo postihnout i zemětřesení – a v ten moment se jevištní stavba i s podlahou rozlétla na kusy. Končit zrovna písní Pravda a lež mi přišlo vnějškové, jakož i použití některých dalších, navíc hraných vlastně cimbálovou muzikou v naprosto nepatřičném stylu. Nicméně inscenace je působivá, kopíruje vytříbenou poetiku vesnických dramat typu Rok na vsi a důležité je, že herci své postavy vesměs přesně osobitě uhrají, dobrý soubor! I dobře zpívají, umějí mluvit na velkém jevišti – to dnes vůbec není samozřejmé. Ale málo platné, podle mého vymezení je to činohra se zpěvy, nikoli hudební divadlo.

    Colla Voce Theatre Company Sheffield – Tom Williams, Cordelia O’Driscoll: Láska až za hrob (Buried). Režie Tom Williams, produkce Jack Robertson, Rose – Lindsay Manion, Harry – Sebastian Belli, Chorus – Rebecca Yau, Alexander Cosgriff, Niamh Finan, Laurence Hunt. Premiéra v roce 2017.

    Divadlo Na Prádle, Praha – Jonathan Larson: Tick Tick… Boom! Překlad Michal Zahálka a Jan Šotkovský, režie Martin Vokoun, dramaturgie Ondřej Doubrava, hudební nastudování Kristina Brachtlová, scéna a kostýmy Aleš Valášek, pohybová spolupráce Steve Josephson. Česká premiéra 15. února 2018.

    Moravské divadlo Olomouc – Jan Vrba: Boží mlýny. Drama s písněmi Jarka Nohavici. Dramatizace a režie Roman Vencl, scéna Miroslav Král, kostýmy Lucie Halgašová, choreografie Eva Vajsová, pohybová spolupráce Daniel Bodlák, písně Jaroslav Nohavica, aranžmá písní Filip Tailor, dramaturgie Miroslav Ondra. Premiéra 11. května 2018.


    Komentáře k článku: Dokořán pro hudební divadlo (No. 3): Den třetí

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,