Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2019

ročník 28
17. 9.–30. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Dodatek k dopisu ministryni

    Jan Kolář Zástupci kulturních časopisů zaslali dopis ministryni kultury Aleně Hanákové. Varují v něm před bezmála stomilionovým snížením dotace na podporu živé kultury oproti beztak chudičkému loňskému rozpočtu, který ovšem kupř. právě kulturním periodikům umožnil jenom živořit. Divadelní noviny se nepřipojily k této výzvě, protože nebyly přizvány k její formulaci. Obavy ze zahnání živé kultury na úplný okraj českého společenského života a zaškrcení kulturní diskuse – která je bez těchto časopisů nemyslitelná – však sdílejí. A dovolují si nabídnout paní ministryni tři jednoduché teze k přemýšlení.


    Teze první. Je těch sto milionů opravdu fatální částka, která ohrozí hospodaření ministerstva kultury? A to právě v tomto roce, kdy ministerstvo financí nejenže nezkrátilo oproti loňsku „kulturní rozpočet“, nýbrž jej o pět procent navýšilo? Lze pochopit, že proud státních peněz teče především do obnovy památek, ale dokážeme si vzpomenout, že bez tehdejší „živé kultury“ by tu dnes ani jedna nestála? Už méně lze přijmout, že během našich dvaceti svobodných let nebylo ministerstvo kultury s to reformovat relikt socialismu – příspěvkové organizace a musí je financovat takřka stoprocentně.

    Teze druhá. Uvědomujeme si, že bulvarizace české společnosti pokračuje mílovými kroky, že v situaci – jen namátkou dva křiklavé příklady – v níž veřejnoprávní televize nevysílá seriály o Baťovi, Masarykovi či Husovi, nýbrž umělecko-historický paskvil Vyprávěj a kulturní rubrika nejčtenějšího seriozního deníku se proměnila v tržiště pop-senzací, že v této situaci je živá kultura vedle jazyka posledním záchytným bodem naší národní identity?

    S tím souvisí i teze třetí: máme spoustu národovců (i ve vládě), kteří se (pošetilci, či snad přímo bobo-škůdci) vymezují vůči Evropské unii a zaklínají se národními zájmy a státní suverenitou, a přitom podpora české kultury je jim – s prominutím – šumafuk. Copak opravdu nevědí, anebo nechtějí vědět, že v globalizovaném světě jedině kultura rozhoduje o „samozřejmosti či nesamozřejmosti“ malého národa? Že s jejím úpadkem a ztrátou vlivu tu místo rezistentního kulturního společenství (vznikne) jakési snadno ovladatelné obyvatelstvo, jemuž vládnout by bylo i pro cizince pravým požitkem? Tato přes čtyřicet let stará slova adresoval Ludvík Vaculík na IV. sjezdu československých spisovatelů tehdejším totalitním vládcům. Že budou palčivě aktuální i ve svobodné společnosti, ho sotva tehdy mohlo napadnout.

    Ještě douška: paní ministryně jistě ví, že ministerský grant je pouze předpokladem pro existenci kulturního časopisu a zhruba čtyřicet procent rozpočtu si jeho redaktoři musejí opatřit ze soukromých zdrojů. Patrně ale neví, že žádosti o sponzoring odrážejí podnikatelé většinou s úžasem, co si to dovolujete? Kultura si přece na sebe musí vydělat a už to, že užírá z našich poctivě zaplacených daní, je nepatřičné. Taková je alespoň zkušenost Divadelních novin.


    Komentáře k článku: Dodatek k dopisu ministryni

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,