Divadelní noviny Aktuální vydání 10/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

10/2024

ročník 33
14. 5. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy Festivaly

    Divadelní výlety Jana Grulicha (No. 13)

    Letos v polovině května se konal ve Zlíně dvacátý sedmý festival Setkání- Stretnutie. Prezentuje česká a slovenská divadla a vznikl trochu jako nostalgie za společným státem, který se v roce 1993 rozpadl. Zastoupena jsou jak divadla alternativní, tak tradiční.

    Středa 24. května

    Jako první se letos představilo mladistvé Divadlo na cucky z Olomouce. Přivezlo inscenaci Zkáza totalitního myšlení. Renomovaná slovenská režisérka a autorka scénáře Júlia Rázusová v ní zpracovává texty francouzské spisovatelky a filmové režisérky Marguerite Duras z její knihy z roku 1987 La vie materielle, které u nás vyšly v roce 1994 v překladu Anny Kareninové pod názvem Hmatatelný život. Autorka se ve čtyřiceti osmi zamyšlení dotýká různých témat, např. alkoholismu u žen, homosexuality u mužů, mluví obecně o ženách a podobně. Inscenace je však příliš postavená na textu a opakujících se výtvarných a hereckých postupech. Výpravě Markéty Plaché vévodí velká plocha z molitanu s vyříznutými otvory, v nichž se pohybovali, objevovali a zase mizeli, tři herci – Natalie Golovchenko, Táňa Malíková a Zdeněk Lambor. Koláž textů, jež v tématech a nahlížení na ně neobjevovaly nic nového, nebyla dostatečnou oporou pro jejich konání, takže výsledek byl obrazově fádní a celek zdlouhavý. Ne úplně šťastný začátek přehlídky…

    Ve stejný den v prostoru takzvané Dílny /tedy v divadelním klubu/ se prezentoval stand up komik Filip Teller spolu s hudebníkem Zdeňkem Králem. Ač nad touto klubovou produkcí měl režijní supervizi Michal Skočovský, šlo – aspoň z mého pohledu – o dost lacinou estrádu prokládanou jednoduchými písničkami. Postupy, které nemohou přinést nic víc, než opakování téhož, jen s jiným vtipem, jinou písní. Konečně titul vypovídá o mnohém: Možná to znáte

    Magická komedie o neobvyklých přípravách na svatbu… (Slovenské národné divadlo: Pohreb alebo svadba – čo skor?) Foto archiv SND

    Večer uvedla činohra Slovenského národního divadla svou starší (z roku 2019) inscenaci hry izraelského dramatika Chanocha Levina Pohreb alebo svadba – čo skor? v režii Ondreje Spišáka. Hru slovensští tvůrci uvádějí s podtitulem „magická komedie o neobvyklých přípravách na svatbu“, což ji poměrně přesně charakterizuje. Výchozí situace je vysoce groteskní: umřela stará žena a její syn /Luboš Kostolný/ jí obstarává pohřeb. Jeho teta a rozvětvená rodina ženicha však současně chystá svatbu. V jakési divadelní vizi je syn pronásleduje až do Tibetu, kam před ním svatebčané utekli. Bylo to všechno snové, chagallovské, objevil se dokonce anděl smrti /Jan Gallovič/.  A nakonec se koná svatba i pohřeb. Zčásti poetická groteska, ještě víc ale ztřeštěná černá komedie s poetikou již trochu vyšumělou. Tak by asi hru v sedmdesátých letech režíroval Juraj Jakubisko… Proč ne, ale byl jsem zvědav na modernější divadlo.

    Čtvrtek 25. května

    To přišlo hned v úvodu dalšího dne. Bratislavské Divadlo Ludus přivezlo slovutný Máchův Máj v jevištní adaptaci a režii divadelního polyhistora Ivana Achera. Ač šlo o slovenské divadlo, v představení hráli a česky mluvili brněnští herci z DHnP a NdB Hana Tomáš Briešťanská, Tereza Marečková a Dominik Teleky. Doplňovala je jen jediná slovenská aktérka Lenka Balleková, která – spolu s Acherem – byla zodpovědná i za výtvarnou koncepci. Ta je velmi výrazná. Na herce se promítají různé ornamenty, aktéři jsou často polonazí, vše se odehrává v jakémsi psychedelickém oparu. Zkrátka extravagantní sexy představení… Trvalo hodinu, což bylo na tak výstřední dílko akorát.

    Tématem byl ženský alkoholismus… Hana Tomáš Briešťanská, Filipina Cimrová a Ondřej Kokorský… Foto archiv Divadla Feste

    Odpoledne vystoupilo brněnské autorské divadlo Feste, které přivezlo inscenaci Ještě není tma, ale stmívá se v režii šéfa souboru Jiřího Honzírka. Tématem byl ženský alkoholismus. Ženy – jedna na mateřské dovolené, druhá pracuje s PC (Hana Tomáš Briešťanská, která chvíli předtím účinkovala v Acherově Máji (!), a Filipina Cimrová) – jsou samy doma a… pijí. Sedí v kruhu židlí s diváky, kteří jsou součástí skupinové psychoterapie, již vede terapeut (Ondřej Kokorský), a vyprávějí o svých životech (scénář a dramaturgie Katarína Kašpárková Koišová). Díky soustředěným, autenticky působícím výkonům je to inscenace, která se diváků silně dotkne. A hodně se o této problematice a možných přístupech k ní dozví.

    V roli umírající Boženy Němcové a dalších postav exceluje Lenka Schreiberová, důležitou roli ale má i o chór mladých „obyčejných“ dívek. Foto archiv HD Jihlava

    Dalším hostem zlínské přehlídky bylo Horácké divadlo z Jihlavy s inscenací Jakuba Čermáka Tajemství, šílenství, podivnost, láska /ženy Boženy Němcové/. Už jsem ji – v době covidu – viděl online, ale vidět ji živě je úplně jiný zážitek. Daleko víc vystoupí do popředí herecké výkony všech aktérek (a jednoho aktéra). V mnoha rolích učitelek, matek a nakonec dokonce umírající Boženy Němcové exceluje přední herečka souboru Lenka Schreiberová. Důležitou roli ale má i o chór mladých „obyčejných“ dívek – Alexandra Palatínusová, Svetlana Hruškociová, Sára Venclovská, Šárka Býčková, Stanislava Hajduková. A nakonec se objeví i jediný zástupce mužského pohlaví v podání Stanislava Gertnera, který na jeviště vnáší temnotu podvědomé erotiky. Režisér skloubil moderní divadelní postupy s krásným jazykem Němcové a jejích baladickch próz. Pro svou scénickou báseň vybral povídky Láska, Divá Bára, Karla a Viktorka. Vzniklo dílo, které se dotýká srdce.

    Večer ve Studiu Z vystoupilo pražské Švandovo divadlo s inscenací Happy End. Jedná se o studii dvou starých lidí, kteří spolu žijí v jednom bytě, v brilantním podání Luboše Veselého a Bohdany Pavlíkové. Text sepsal a režíroval ředitel divadla Daniel Hrbek. Propojuje realismus s naturalismem, ale nebojí se na jeviště přivést i symbolickou postavu Eskymáka, čímž inscenaci – vedle hořkých a bolestných – dodává i roviny romantické a poetické. Coby starší člověk všem doporučuju k návštěvě. Dozví se v ní o stáří hodně, přičemž nejde o žádnou krutou či věcně dokumentární sociologickou sondu, ale o výsostné divadlo.

    Pátek 26. května

    Letos se snad poprvé na festivalu – dosud výhradně činoherních divadel – objevilo i jedno baletní představení. Balet Národního divadla Brno 2 uvedl tři kratší choreografie – Uroboros, Na krásném modrém… a nakonec Dvořákova Vodníka. Šlo o moderní pohybové divadlo plné vysokých skoků, bohatých piruet a podobných baletních technik. Nejsem kompetentní se k němu kriticky vyjadřovat, a tak jen v rychlosti si troufnu napsat, že to bylo – zjednodušeně řečeno – mladé a krásné, oku lahodící divadlo propojující výtvarné působení, pohyb a velmi různorodou hudbu (od Antonína Dvořáka přes Johanna Strausse ml. po elektronickou modernu). Jelikož se hrálo od 10 hodin dopoledne, byl to velmi příjemný vstup do pátečního dne.

    Zlín předválečný, typická výstavba ve formě krabic a minilidí (Tygr v tísni: Zlín). Foto archiv Vila Štvanice

    Následovalo autorské loutkové představení Zlín v režii Marty Hermannové a v podání studentů KALD DAMU Davida Bolecha a Anny Datiashvili. Žánr je to vskutku neobvyklý – dokumentární loutkové divadlo o životě města Zlína v Baťově éře. Zlín předválečný, typická výstavba ve formě krabic a minilidí, běžný den ve Zlíně včetně tragického případu leteckého neštěstí Tomáše Bati a následného pohřbu… Diváci dostali dalekohled, aby se na „pimprlata“ – loutky to byly vskutku miniaturní – mohli dívat. Milé hračičkářství, tak charakteristické pro mnohé produkce KALDu. Opět příjemně strávený – tentokrát raně odpolední – čas.

    Další festivalovou akvizicí byla produkce nedalekého Slováckého divadla z Uherského Hradiště, které přivezlo inscenaci hry anglické autorky Morgan Lloyd Malcolm Vosa v režii Lukáše Kopeckého. Inscenace je velkou příležitostí pro dvě herečky, Petru Staňkovou a Terezu Novotnou. Nejdříve se postavy, které ztvárňují, setkávají v kavárně /hraje se v hledišti/, kde domlouvají vraždu, potom přecházejí na jeviště, kde se rozehrává divoký thriller – mučení, vyhrožování vraždou… Nejprve Staňkové Carla má zabít muže Heather (Novotná). Pak se to obrátí a na závěr Carla zabije v sebeobraně Heather. Ale samozřejmě to není tak jednoduché… Nezvyklý žánr divadelního thrilleru nedokázali Uherskohradišťší přetavit v potřebné vizuálně napínavé divadlo. Svou mnohomluvností a hereckou i jinou statičností inscenace dokonce chvílemi připomínala spíše rozhlasovou hru. Pro tato komorní dramata nemáme obávám se u nás příliš (divadelního) pochopení, což tato inscenace prokázala.

    Hrála velká část souboru (MD Zlín: koně se také střílejí)… Foto archiv MD Zlín

    Domácí scéna – Městské divadlo Zlín – uvedla v pátek večer inscenaci dramatizace slavného románu Horace McCoye z roku 1935 Koně se také střílejí, známějšího ovšem spíše z filmového zpracování z roku 1969 režisérem Sydney Pollackem. Režii měl Jakub Nvota, scénu vytvořil Tom Ciller, hrála velká část souboru – jednotlivé dvojice tanečního maratonu interpretují Marta Bačíková a Gustav Řezníček, Josef Koller a Marie Vojtěchová, Radoslav Šopík a Eva Daňková, Luděk Randár a Tamara Kotrbová, Radovan Král a Milana Gorská, Adam Kořán a Petra Králová. Další role ztvárnili Helena Čermáková, Pavel Vacek a Jana Tomečková. Má vůbec zlínský soubor víc herců?! Solidní inscenace byla dokladem herecké vyrovnanosti zlínského souboru. Přesto na závěr tempo představení začalo upadat a inscenace se mi jevila trochu natahovaná. Nicméně jde o respektuhodné divadelní dílo.

    Sobota 26. května

    Tento druh divadla je velmi specifický a myslím, že primárně není určený vnějšímu okruhu diváků. Foto Dodo Šamaj

    Další den začínal představením Divadla na rázcestí Akvabatolárium. Inscenaci má toto banskobystrické loutkové divadlo na repertoáru již jedenáct let. Jak napovídá název, jde o aktuální směr divadla určeného batolatům. Tentokrát šlo o divadlo pro jednu herečku (Mária Šamajová) v režii Moniky Kováčové za režijní spolupráce legendárního Mariána Pecka. Jeviště se proměnilo v jakousi vanu, uvnitř níž byly nafukovací bazény, mezi něž Šamajová pozvala přítomná batolata, aby se tam volně pohybovala, a sama přitom pro ně hrála s maňásky. Ale děti, které pozvala, její hru vůbec nevnímaly a lezly po celém jevišti jako divé. V závěru herečka napustila vanu vodou, odešla a děti do vany vlezly. Některé dokonce nahé (samozřejmě v součinnosti s rodiči, kteří byli u každého batolete přítomni). Tento druh divadla je velmi specifický a myslím, že primárně není určený vnějšímu okruhu diváků. Odcházel jsem naprosto rozpačitý s otázkou, jak vůbec takové počiny vnímat a hodnotit a zda mají vůbec divadelní smysl a jaký, zda nejde spíše o batolecí fantazii a tvořivost podporující výchovnou pedagogiku.

    Barbora Otáhalová (Eva Braunová) a Magdaléna Novotná (Clara Petacci) se v postavách a situacích neztratily. Foto archiv ZSVOŠU Zlín

    Následovala inscenace hry skotského dramatika Roberta McDonalda Summit odehrávající se v době  setkání (summitu) Hitlera s Musollinim, při němž jejich milenky jsou uzavřené v místnosti s vojákem Wehrmachtu. Hráli studenti – dvě dívky a jeden mladík – Zlínské soukromé vyšší odborné školy umění. A téma nebylo pro ně vůbec jednoduché – historicky ukotvené, známé postavy Evy Braunové (Barbora Otáhalová) a Clary Petacci (Magdaléna Novotná) se dostávaly k velmi osobním, silně erotickým, chvílemi až sadistickým situacím. Jelikož šlo pro všechny zúčastněné (vyjma dramaturga zlínského divadla Vladimíra Fekara) o první ohmatávání divadelního světa, nesluší se o výsledku kriticky rozepisovat. Technicky a herecky vyspělejší se mi jevil David Wimmer v roli Vojína, ale ani Barbora Otáhalová a Magdaléna Novotná se v postavách a situacích neztratily a věřím, že v budoucnu naše divadelní scény svým herectvím obohatí. Budu si jejich jména pamatovat.

    Herci byli skvělí (MD Zlín: Extrabuřt). Foto archiv MD Zlín

    I další inscenace, Extrabuřt, o problému korektnosti, odehrávající se v jednom německém tenisovém klubu, byla ze Zlína. Viděl jsem ji v lednu na Zarázu a už se o ní do Divadelních novin a na iDN psalo. Tak mohu jen potvrdit, že herci byli opět skvělí. Všichni – Radoslav Šopík, Zdeněk Lambor /ten zvláště/, Josef Koller, Radovan Král a Marie Vojtěchová.

    Padesátníka svým typicky lehce usměvavým poker face herectvím skvěle ztvárňuje Ivan Trojan (Dejvické divadlo: Fifty). Foto Hynek Glos

    Posledním představením přehlídky, které jsem zhlédl (v neděli, poslední den festivalu, jsem musel odjet) byla inscenace pražského Dejvického divadla Fifty. Hra českou divadelní kritikou vesměs velmi oslavovaná, dokonce její text, který napsal (a inscenaci režíroval) Petr Zelenka, byl v anketě časopisu Svět a divadlo vyhlášen za hru roku. Text i inscenace podle mne kloužou po hladkém povrchu efektní situace padesátníka toužícího po bizarním sexu, kterého svým typicky lehce usměvavým poker face herectvím skvěle ztvárňuje Ivan Trojan. Rozhodně je nevnímám jako divadelní démant. Navíc scéna – malá konstrukce hausbótu – se ztrácela ve zlínské ratejně jak krabička sirek v rukou obra Gargantuy. Hercům nebylo rozumět, velký prostor je válcoval. Z pitoreskní hříčky se tak čím dál víc stávala televizní estráda, z níž do hlediště dolétaly jen pokleslé (pikantní) slovní vtípky. Ovšem úspěch byl náramný. Lidé se smáli a smáli a smáli… Mají to Zelenka a Dejvičtí zapotřebí?!

    Ovšem to nic nemění na tom, že přehlídka svůj úkol splnila. Nabídla divácky pestrou, divadelně zajímavou česko-slovenskou koláž různých stylů, témat a přístupů. Přesto byly ročníky, které se do historie festivalu zapsaly výraznějšími divadelními počiny. Snad tedy příště.

    Léto 2023

    ///

    Více o letošním festivalu Setkání- Stretnutie na iDN:

    Milostné dopisy Zlínu (No. 1)

    Milostné dopisy Zlínu (No. 2)

    Milostné dopisy Zlínu (No. 3)

    Milostné dopisy Zlínu (No. 4)

    Milostné dopisy Zlínu (No. 5)


    Komentáře k článku: Divadelní výlety Jana Grulicha (No. 13)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,