Divadelní noviny > Názory – Glosy
Číslo S, faktor strachu
Po vypuknutí pandemie COVID-19 se do popředí mediálního zájmu dostalo tajemně znějící číslo R ukazující, jakou rychlostí se nemoc šíří. Čím větší je reprodukční úroveň, tím se populace nakazí rychleji. Při poklesu nákazy musí být úroveň menší než jedna. Každá desetinka tohoto čísla může na dlouhou dobu změnit život velkému počtu lidí zasažených následnými restrikcemi a omezeními potlačujícími šíření epidemie. K pochopení čísla R není potřeba vědět, jak se číslo vypočítává, nehledě na to, že je docela možné, že ti, kdo o omezeních rozhodují, nedisponují znalostmi daného výpočtu. V konečném důsledku rozhodují politici, kteří si vše účelově interpretují vzhledem k budoucím preferencím.
Nahlédneme-li na divadlo, je nutné upřít pozornost na jiný fenomén, a to na číslo S, v posledních letech pozvolna a kontinuálně rostoucí. S koronavirovou pandemií raketově vystřelilo v nezadržitelném exponenciálním růstu. Řeč je o strachu, který svírá společnost jako ve svěrací kazajce. Po strachu z cizího připlouvajícího k nám na člunech z afrických zemí, po strachu z následků ekologické katastrofy způsobené neuchopitelným globálním oteplováním se dostavuje strach par excellence, obava stávat se tvorem společenským, to znamená tvorem politickým, který v kontaktu s druhým spolurozhoduje o světě, ve kterém žije. Divadlo jako jeden z prostorů symbolizujících vytváření společného prožitku je tímto v současné době na listině ohrožených druhů.
Důsledky jsou a ještě budou zdrcující. Celý divadelní provoz se ocitl v situaci, kdy kvůli strachu dochází k uzavření hranic a přerušení mezinárodních kontaktů budovaných desetiletí. V současné době nikdo nedokáže predikovat, zda se navázaná partnerství obnoví v dostatečné míře a ve stejné kvalitě. O tom by mohl promluvit nejeden ředitel mezinárodního festivalu. Paralýza z možného nakažení způsobuje devastující ekonomické ztráty, protože prodeje vstupenek bezprecedentně padají na příslovečné dno. Člověk nemusí být nadaný matematik, aby si dokázal spočítat, že když obsazenost hlediště bude průměrně třetinová, na konci roku se divadla budou nacházet ve finančních problémech. A do třetice ve spojení s ekonomickými ukazateli se jistě dostaví ztráta kupní síly a společnost bude méně náchylná investovat do umění.
Strach nás prozatím přemohl, a proto divadla napříč žánry zachvátila panika a chaos, jež jsou balancovány nekonečnou improvizací zachraňující torza divadelních programů. Jako ředitel multifunkčního prostoru Paláce Akropolis mohu dosvědčit, že po zveřejněných informacích ohledně růstu nakažených, predikaci vytíženosti nemocničních postelí a počtu zemřelých se prodeje dostaly na úroveň deseti procent oproti minulému roku. V čase, kdy píšu tyto řádky, jsou to pouhé jednotky procent, jelikož velkou částí programu je hudba, to znamená žánr, kde se zpívá. Věřím, že zpěv bude znovu povolen, že to bude pouze krátká absurdní epizoda, jenomže strach v našich hlavách nezanikne vyhláškou ministerstva zdravotnictví povolující, co předtím bylo zakázané. Myslím si, že hudební provoz nebude ve smysluplném provozu před červnem příštího roku. A co divadlo?
Strach je symptomem krize. Jedná se pouze o můj předpoklad, ale krizový stav bude vleklý a ubíjející. Mnoho lidí bude postaveno před životní rozhodnutí. Mnoho ředitelů divadel a kulturních organizací bude nuceno přizpůsobit provoz tak, aby v rovnici o několika neznámých zachovali ideje, které reprezentují, a s tím i udrželi finance ve vyrovnaném rozpočtu, za nějž jsou odpovědní. A asi budou muset dělat nepopulární věci. Na druhou stranu každá krize je evolučním zrychlovačem, revolučním spouštěčem. Podle Miroslava Petříčka v krizi dochází k destrukci domněle neotřesitelné reality. Jan Grossman ji pojímá jako mezní situaci, v níž díky protikladům dochází k intenzivním, složitým a nepřehledným konfliktům. Krize je příležitostí, jak na pozadí trosek dosavadních zaběhnutých schémat objevit nové estetické, provozní, ekonomické, ideové funkční modely. Na jednu stranu by bylo skvělé, kdyby se divadelní nebo hudební provozy vrátily do starých zajetých kolejí. Na stranu druhou by to byla promarněná příležitost začít vést dialog o tom, v jaké situaci se divadelní provoz nachází bez ohledu na to, jedná-li se o nezávislý, soukromý nebo zřizovaný sektor divadel.
V každé krizi se vynořuje jeden typ otázky: Proč? Zní to jednoduše: Proč divadlo? Přiznám se, že nemám tak jednoznačnou odpověď jako před touto pandemickou krizí. Moje číslo strachu je na vzestupu.
Komentáře k článku: Číslo S, faktor strachu
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
