Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2018

ročník 25
11. 12.–24. 12. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Čelákovické glosy (No. 40)

    Pod heslem Schluss mit lustig neboli Konec legrace začala každoroční stálice pražského divadelního podzimu, přehlídka německojazyčného divadla. Úvodní představení vídeňského Volkstheatru v Divadle Na Vinohradech 18. 11. přineslo inscenaci Desatero přikázání na námět cyklu původně televizních filmů polského režiséra Stefana Kieślowského Dekalog. V průběhu prvního festivalového týdne jsem zhlédl také off-programové představení To Téma/Das Thema a autorské čtení Judith Hermann.

    Scénografii inscenace Desatero přikázání dominuje kabina tiráku na pojízdné plošině. Foto © www.lupispuma.com / Volkstheater

    Problém převodu Dekalogu do divadelního tvaru řešili režisér Stephan Kimmig a dramaturg Roland Koberg důrazem na text – povrchní divák mohl mít proto dojem, že na představení Desatero přikázání/Die Zehn Gebote sleduje rozhlasovou hru. Síla příběhů z reálného života, ilustrujících jednotlivá přikázání Desatera (jako jsou nepřiznaný nevlastní otec či rodičovské únosy dětí), je velká. Ačkoli lze o nich často číst a slyšet, scénickou prezentací získávají na naléhavosti a intenzitě. První polovina večera byla mimořádně působivá, po přestávce jsem však měl pocit poklesu napětí, možná i proto, že postupy zdivadelnění se opakovaly a byly očekávatelné (při práci s rekvizitou či kostýmem se mé „očekávání“ asi dvakrát naplnilo i v první půli).

    Hrálo se v minimalistické dekoraci: plastikové závěsy imitovaly panelové sídliště, kde se Kiešlowského filmy odehrávají; proč byla však v pozadí scény kabina tiráku na pojízdné plošině, to věru nevím. Pokud zrovna nevystupovali v některé z mnoha rolí, posedávali herci na plastikových židlích po obou stranách jeviště. Nebyla mi jasná úloha ženské postavy v dlouhé bílé róbě (později i s bílými dlouhými glazé rukavicemi), která na začátku jako by uvedla kus a poté se stáhla do kabiny tiráku, kde bez většího podílu na akci „přečkala“ prakticky celý večer.

    Inscenace měla jisté znaky revue – jednak útržkovitostí příběhů, jednak přítomností tanečních vložek. Jeden ze starých divadelnických axiomů, „děti a zvířata na jeviště nepatří,“ v tomto případě neplatil. Obě děti byly obdivuhodné, a to především v hudebním projevu (hoch hrál na housle, děvče na flétnu). Hudba vůbec byla jedním z důležitých elementů: repetitivní, minimalistická a velmi tichá; celé dění se tak dostávalo do jakéhosi vytržení, odloučení. O přestávce jsem nechtěně odposlechl dialog, klasifikující celou produkci jako druholigovou, ve mně však rezonovala celou cestu domů. Možná i proto, že když jsem při návratu čekal na vlak na Hlavním nádraží, kdosi hrál na pianino podobnou hudbu – jako by divadlo pokračovalo…

    Sympaticky ochotnicky působící představení To téma vrcholí příchodem tří trpaslíků, ozdobených vatovými TGM bradkami a příznačnými placatými čepicemi. Foto Tomáš Rubín

    V rámci off-programu se 19. 11. v Eliadově knihovně Divadla Na zábradlí představil česko-německý kabaret To Téma/Das Thema. Kromě hledání identity emigrantů (a jejich rodinných historií) jsou tématem také různá letošní jubilea, počínaje Kristovým zrozením (které prý připadá na rok 18 před naším letopočtem), dále pak letos pilně slavené sté výročí vzniku už 25 let neexistujícího státu i oblíbené české mýty (třeba blaničtí rytíři). Sympaticky ochotnicky působící představení vrcholí příchodem tří trpaslíků (ozdobených vatovými TGM bradkami a příznačnými placatými čepicemi), kteří vtipně destruují kultovní píseň Ach synku, synku.  Tvůrci ironického večera jsou dvě odrostlé české děti, rodiči zavlečené v útlém věku do Německa, dnes už ovšem navrátilé, a jeden skutečný Švýcar (nyní žijící v Praze), který jako jediný mluví správně německou češtinou.

    Svou novou knihu Lettipark představila v autorském čtení Judith Hermann. Foto © Gaby Gerster

    Pravidelnou součástí festivalu bývá také čtení – letos přijela Judith Hermann s výběrem povídek z nové knihy Lettipark, která vyjde brzy česky. Autor překladu Petr Štědroň provázel 21. 11. večerem v rozhlasovém Studiu 1. Spíše krátké texty, zachycující situaci, náladu, prožitek, působily v autorčině podání velmi intenzivně.

    Volkstheater, Vídeň – Krzysztof Kieślowski: Desatero přikázáníRežie: Stephan Kimmig, dramatizace: Stephan Kimmig a Roland Koberg, dramaturgie: Roland Koberg, scénografie: Oliver Helf, kostýmy: Anja Rabes, hudba: Michael Verhovec, light-design: Paul Grilj. Hrají: Gábor Biedermann, Peter Fasching, Anja Herden, Lukas Holzhausen, Nadine Quittner, Seyneb Saleh, Jutta Schwarz, Jan Thümer, Leonhard Baumgartner, Johanna Baumgartner. Premiéra 15. 12. 2017. Psáno z představení 18. 11. 2018 v Divadle na Vinohradech v rámci Pražského divadelního festivalu německého jazyka.

    Česko-německý nabroušený kabaret – To témaÚčinkují Roman Horák, Philipp Schenker a Markéta Richterová jako host. Premiéra 26. 4. 2018. Psáno z představení 19. 11. 2018 v Eliadově knihovně Divadla Na zábradlí v rámci Pražského divadelního festivalu německého jazyka.

    Judith Herman – Lettipark. Autorské čtení z nové knihy povídek bylo uvedeno 21. 11. 2018 ve Studiu 1 Českého rozhlasu v rámci Pražského divadelního festivalu německého jazyka.

    • Autor:
    • Publikováno: 23. listopadu 2018

    Komentáře k článku: Čelákovické glosy (No. 40)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,