Čelákovické glosy (No. 23)
Projekt volně podle Josepha Rotha: Hotel Evropa aneb Antikrist / Hotel Europa oder Der Antikrist /1. prosince Divadlo na Vinohradech/
Odcházel jsem z představení skoro rozložen, uhranut (možná i kvůli dehydrataci a glykemické krizi, řečeno s mírnou nadsázkou – jinak nelze dvě a půl hodiny bez přestávky přečkat). Jistě mi kolega F. opět namítne, že on uhranut nebyl…
Velké panorama rozpadu Evropy, metaforicky hotelu, v němž přebývají různé víceméně pochybné existence, mezi nimi Antikrist, maskovaný jako (malo)měšťák, hotelu, kde postupně už nic není tak, jak to bývalo. Pozvolná expozice ukazuje věcnou architekturu hotelové haly (jen s jednou klubovkou, přidanou později) a v ní dvě dvojice portýrů (vždy muž a žena v unisexových uniformách a s nalepenými vousy). Velké kvantum textu jako prakticky vždy v německém divadle, náznak portýrské služby s pauzami na kávu (klid má zajistit „vídeňsky“ psaná cedule Prosím nerušit). Kaskáda klaunerií, převleků a scének (např. s imaginární hraběnkou představovanou travestovaným portýrem) se pomalu rozjíždí a inscenace nabírá na intenzitě. Typicky české nepatřičné smíchy jsou kupodivu jen ojedinělé, postupně utichají, přestávají – publikum je absorbováno tématem a brilantními hereckými výkony. Velký monolog/přednáška o uprchlících (s obrázky a grafy, tak má přece prezentace vypadat) sklidí potlesk na otevřené scéně – nejen díky tématu a přesvědčivé analýze problému, ale také zásluhou virtuozního podání (Michael Klammer).
Inscenace v působivém divadelním tvaru předpovídá, že Evropa se bude rozpadat vesele v ohňostroji brizantních nápadů, dovádění, imitace klasického baletu v travesty kostýmu, prostě se vší pompou, jak má úpadek – počínaje starým Římem – probíhat. Skoro jsem uvěřil, že to tak je/bude i v 21. století. Z toho pramenila moje neveselá nálada.
…
Poznámka na závěr
Letošní festival znovu připomenul, že něměckojazyčné divadlo pěstuje tradici uvádění angažovaných textů, které se chtějí vyslovit k současným problémům a otázkám. Přitom je ovšem třeba překonat jednu z překážek vzniku působivého divadelního tvaru, totiž zvládnout velké kvantum textu, dramaticky obtížně zpracovatelného. Režiséři jsou vystaveni těžkému úkolu tyto velké knihy (často jde v prvotní verzi o skutečně rozsáhlé literární texty) postavit na scénu v takovém tvaru, kdy před divákem nebudou defilovat jen „mluvící hlavy“, ale bude se i něco odehrávat – musejí prostě vytvořit příležitost k jednání postav. Samozřejmě základním předpokladem vzniku dobré inscenace je kvalita literární či filmové předlohy: letos se to prokázalo u Rainer Werner Fassbindera, Elfriede Jelinek, Josepha Rotha, méně už u Ilji Trojanowa, u které tvůrci nedokázali překročit rovinu dokumentárního vyprávění (jež českému divákovi přineslo poznatek, že mezi situací v Bulharsku a u náš není žádný rozdíl).
///
Předchozí autorovy díly o PDFNJ:
…
Festivalová zpravodajství:
…
Více o PDFNJ na i-DN:
PDFNJ začne zítra a propukne za týden
Komentáře k článku: Čelákovické glosy (No. 23)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
