Divadelní noviny Aktuální vydání 16/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

16/2024

ročník 33
1. 10. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Názory – Glosy

    CAMPQ: Český pavilon PQ 2019

    V červnu 2019 se po čtyřech letech v Praze opět odehraje událost unikátního charakteru: Pražské Quadriennale, mezinárodní výstava scénografie, divadelní architektury, prostoru, kostýmů a spřízněných projektů. Po dvanácti letech se ústřední soutěžní Výstava zemí a regionů (spolu s taktéž soutěžními Studentskou výstavou a Výstavou architektury a prostoru) vrací do Průmyslového paláce a dalších prostor na Výstavišti. Český pavilon se však letos rozklene nejen v područí vltavské nivy, Královské obory Stromovka, ale i na západním cípu ostrova Štvanice. V reportážním seriálu pro Divadelní noviny vás až do 6. června, kdy bude PQ slavnostně zahájeno, bude okolnostmi a událostmi vzniku projektu CAMPQ provázet kurátor české expozice, divadelní režisér, umělecký šéf souboru Tygr v tísni a ředitel VILY Štvanice Ivo Kristián Kubák.

    Kapitola první: Útočiště Evropa

    V dubnu 2016 se na dramaturgických schůzích ve VILE Štvanice poprvé začalo mluvit o tzv. Velkém mezinárodním projektu, který se měl zabývat problematikou evropské migrace. Ostatně tehdy to bylo nějaké téma. Imerzivní projekt se měl jmenovat Útočiště Evropa a plánovali jsme ho na září 2018 jako dvojkoprodukci mezi Divadlem LETÍ a divadlem Tygrem v tísni.

    Jenže tehdy v dubnu 2016 jsme před sebou měli teprve první Antickou Štvanici, Aischylovu Oresteiu, tedy první velkou štvanickou plenérovku, a o možnostech (našeho) ostrova jsme tušili pramálo. Ostatně, dnes je možno přiznat, že projekt Útočiště Evropa měl být zároveň třetím ročníkem Antické Štvanice, zároveň novou hrou Anny Saavedry i zmíněným Velkým mezinárodním projektem. Jak to ve skutečnosti v září 2018 dopadlo, ví jistě velmi dobře ctěná odborná i laická veřejnost. (Myslím, že to, že jsme splnili dva body ze tří, je na tak ambiciózní projekt pořád ještě úspěch.)

    Velký mezinárodní projekt se od Antické Štvanice začal štěpit zhruba o rok později, kdy se dostal do našich dramaturgických plánů (s důrazem na doslovný význam slova plánů). Tehdy se totiž na scéně objevila výzva k zaslání přihlášky do výběrového řízení na českou účast na Pražském Quadriennale 2019. A Velký mezinárodní projekt se jako platforma pro český pavilon hodil přímo báječně.

    Jenže samo o sobě je slovo platforma dosti prázdným pojmem. (Ostatně Velký mezinárodní projekt také nezní jako nejpromyšlenější marketingový tah.) A tak se v září a v říjnu zrodil ďábelský plán, jak propojit sílící trendy nezávislé divadelní scény s mezinárodní výstavou: otevřít prostor současné divadelní dramatice, nabídnout možnost realizace divadelním výtvarnicím a výtvarníkům spolupracujícím zejména s nezávislým sektorem a to celé propojit trendem nejdivadelnějším: postupy imerzivního divadla. Neboli učinit pasivního návštěvníka výstavy jejím aktivním účastníkem a pasivní výstavu scénografických kulis a kostýmů aktivní scénografií a kostýmy divadelní inscenace. A teď si předchozí věty přečtěte znovu a zkuste je bez použití teatrologických termínů rozepsat na dvacet stran projektové přihlášky tak, aby nezněly tak šroubovaně a namyšleně.

    Projekt takového záběru potřeboval především velmi kvalitně obsazený umělecký, produkční i manažerský tým. V březnu 2017 byla umělecká šéfka Divadla LETÍ, Martina Schlegelová, s ročním předstihem vybrána na pozici uměleckého šéfa činohry Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Netrvalo dlouho a o Velkém mezinárodním projektu se zmínila tamnímu řediteli, Lukáši Průdkovi, a své budoucí divadelní sídlo do tohoto monstrprojektu zatáhla. Dlužno podotknout, že Lukáš Průdek už v době svého nástupu do funkce (1. listopadu 2014) hovořil o tom, že jeho hlavním cílem je, aby za Jihočeské divadlo mluvily především jeho umělecké výsledky a vzdělávací a společenský přínos, který pro svůj region má. A projekt českého pavilonu se do jeho konceptu hodil (doufám) dokonale. Velký mezinárodní projekt tak do svého vedení získal třetí koprodukční subjekt: Jihočeské divadlo České Budějovice.

    Hezký nový rok přeje


    Komentáře k článku: CAMPQ: Český pavilon PQ 2019

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,