Divadelní noviny Aktuální vydání 9/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

9/2024

ročník 33
30. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Názory – Glosy

    Breptej, potvoro!

    Manuál pro nedivadelníky

    Údovem – promiňte! – úvodem bych měl asi vysvětlit název svého pojednání. Ten slogan je totiž součástí herecké hantýrky při předpremiérovém rituálu. Známější je určitě ono zlom vaz!, poplivání tfuj, tfuj, tfuj!, které provází nakopnutí kolegy či kolegyně do hýždě. Ale někdy se přidává i to breptej, potvoro! Až na výjimky kolegů, kterým dotyčná či dotyčný uzmuli neprávem hauptroli, jde o přání ve skutečnosti opačné – ať se vše povede, vaz se nezlomí a nazkoušený text se nikde nezadrhne, nedojde k breptu. A o tom bude právě řeč.

    Autor jako Célestin z Mam’zelle Nitouche (ND Brno, 1998) FOTO TOMÁŠ GALLE

    Naše mateřština je krásná, bohatá, šťavnatá, schopná rozlišit i ty nejjemnější rozdíly. Ale také těžká a záludná. Nechápu, jak ji někteří cizinci dokážou bravurně zvládnout. (Záměnou čárky, háčku či slabik dokáže totiž čeština změnit význam slova, někdy i věty.) Přeřeknutí v běžné konverzaci není nic neobvyklého. Mozek dá „mluvidlům“ své příkazy příliš překotně a v dutině ústní nastane tlačenice. Hlásky či slabiky si stoupnou do fronty v chybném pořadí a již je zkomolené slovo katapultováno do světa. Buď mluvíme dál, nebo se opravíme. Nic se nestalo…

    Na jevišti se ovšem hercovo přeřeknutí mění v „brept“, profesionální klopýtnutí, faul vůči dramatickému textu. Jsem ovšem přesvědčen, že většinu breptů by divák při představení snad ani nezaregistroval, kdyby: a) kolega mluvící po autorovi breptu tento ochotně a s potěšením nezopakoval, b) ostatní kolegové se okamžitě „neodbourali“, tj. nereagovali špatně tajeným chechtotem, c) kdyby nešťastník nechtěl svůj výplod opravit. Velmi často následuje totiž brept horší předešlého.

    V každém divadelním ansámblu se většinou najde přeborník, který vyniká nejen kvantitou, ale i kvalitou svých breptů. Je vážen a ctěn, jeho brepty jsou ústním podáním ještě vylepšovány a přikrášlovány. A leckdy přežijí svého autora. Nejlepší brepty pak znárodní, jejich původci jsou zapomenuti. Autoři humorných knížek ze zákulisí je připisují hned tomu, hned onomu slavnému bardovi českých jevišť.

    Upozorňuji, že zabreptat se nemusí pouze herec. Slyšte volání našeho inspicienta, který jednoho rána zahájil zkoušku památným hlášením do šatnového rozhlasu: Je dobré jitro, přeji vám devět hodin! A teď další příklady přímo z jeviště.

    Brept jednoduchý se tu vyskytne docela často. V jednom slově dojde k záměně hlásek či slabik, význam věty lze však pochopit, například: vyspal se do růvoža. Někdy se vloudí slabika navíc. Pak je slečna rázem plnoteletá. I brept jednoduchý může aspirovat na brept měsíce. To když se podaří zbreptat poslední důležité slovo finále druhého dějství Polské krve – představitel Bola jednou odpověděl na Wandino pohrdavé hodnocení Heleny jenom služka zvoláním: Ale jaká šluska! Padající opona naštěstí zakryla mnohé…

    Brept dvojitý vzniká záměnou dvou slabik ve slovech po sobě jdoucích a významově spojených, například kvěšík s kotinami nebo v bibli najdeš to, v oránu kono. Brept gramatický je na světě, zamění-li řečník větné členy, a to i při nezkomolení použitých slov. Uslyšíme pak: Co máte mysli na princi? Nebo: S kým si mluvíte, že myslíte? Dá se sem zařadit i brept: Vždyť se na ni podobnej, jak je ti podivná! Brept významový (byť třeba jen jednoduchý) dává větě jiný, značně zamlžující význam: Ta ženská se nám tady vytřela! Skvostně zní otázka: Ještě jednu pannu, kávové?

    Brept kaskádovitý vznikne při úplné ztrátě kontroly nad mluvidly. Věta doufám, že vyjadřuji mínění vás všech se mění k nepoznání: doufám, že vydražuji všechnání vás míň!

    A nakonec brept, který musíme zařadit do kategorie brept peprný. Můj byvší kolega, autor většiny uváděných skvostů, objížděl školy s pásmem půvabných vodnických pohádek Karla Čapka. Vystoupení končil příběhem vodníka, který si své revma vyléčil, tedy vykurýroval, v teplých pramenech. Velice se omlouvám, ale to důležité slovo vytečkovat nelze. Jak asi vyděsil učitele, žáky a spoluúčinkující, když jednou zbreptal závěrečnou větu takto: A to kurva si tu vyrevíroval!

    (1939), emeritní sólista a dlouholetý šéf bývalé brněnské operety, autor knížek a muzikálů pro děti


    Komentáře k článku: Breptej, potvoro!

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,