Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Avignonské utopie 2013 (No. 1)

    V aktuálních DN 14/2013 vyšla obsáhlá reportáž z letošního Avignonského festivalu. Nabízíme části, které se do tištěných novin nedostaly.

    avignon-du-5-au-26-juillet-2013-poster

    Na hranicích jevištního projevu

    Chcete se v divadle nudit? Hledáte argumenty pro vaše pochyby o smyslu „In“? Pak navštivte toto představení. Uvidíte Robina Stusse hladit vycpaného jelena. Uvidíte naddimensionálního krtka a jiné blbosti. Takové nesmysly jste dodnes sotva kdy viděli.

    Vizuální upoutávka Vivarium Studia na performanci Swamp Club. Repro archiv skupiny

    Uvidíte Robina Stusse hladit vycpaného jelena. Uvidíte naddimensionálního krtka a jiné blbostii. Repro archiv Vivarium Studio

    Toť oficiální, nefalšovaná upoutávka na homepage avignonského festivalu na inscenaci Swamp Club pařížské výtvarně-performanční divadelní skupiny Philippa Quesneho Vivarium Studio. Úmyslem odcházející ředitelské dvojice bylo zřejmě uvést produkci, která dochází až na samé hranice jevištního projevu, resp. se je pokouší nalézt. To se týká především performancí a recitálů. Některé skupiny byly v Avignonu poprvé, ale byly tu i „oblíbenci“, kteří během let, co do Avignonu jezdí, evidentně vyspěli. Jinými slovy: Důvěra do nich řediteli (a to nejen řediteli festivalu v Avignonu, letos uvedená produkce se hrála předtím na Wiener Festwochen) vložená se vyplatila.

    FOTO archiv

    Šlo o volný sled scének z jakéhosi alternativního rekreačního zařízení. FOTO MARTIN ARGYROGLO

    Tak jako mne před několika lety instalace Philippa Quesneho Big Bang (Vivarium Studio Paříž – v Avignonu 2010) vysloveně nudila (ostatně nejen mne, i když se hrálo odpoledne, několik sousedů spalo, jiní odcházeli) a dodnes pokládám tuto instalaci za nedokvašenou, bez jakéhokoliv možná chtěného společenského dosahu, tak mne jeho Swamp Club letos hodně zaujal. Šlo v něm o volný sled scének z jakéhosi alternativního rekreačního zařízení, které není příliš vzdálené od obdobných skutečně existujících center – a zároveň je i alegorií současné konzumní společnosti, v které se tato centra cítí být dnes ohrožena a zároveň z ní značně tyjí. I když se moc neděje, je zajímavé pozorovat vývoj scénického obrazu, sledovat pomalu se rozvíjející děj, hudbu (Šostakovič: 8. symfonie) a nakonec i rychle běžící nápisy u jednoho z vchodů do “centra“, na nichž je avizovaná rozsáhlá programová nabídka sahající od masáží přes filmové projekce, koncerty (Schubert, Mozart) až po meditace.

    FOTO MARTIN ARGYROGLO

    Alternativní centrum svým zařazením se do většinové společnosti připravuje své sebezničení. FOTO MARTIN ARGYROGLO

    Na začátku zdá se připravují „alternativci“ své centrum (jakýsi moderní plexisklový kubus nalevo jeviště s moderním vybavením v –s nad – ještě nedotknuté přírodě s rybníčkem a jakýmsi lešením s jeskyní napravo) na příchod rekreantů. Asi aby se návštěvníci centra cítili během své rekreace dobře, předají jim (opět evidentní přátelští alternativci s ruksáčky) po jejich příchodu luky, kterými snad mohou lovit vpředu stojícího vycpaného jelena, či jinou – vycpanou – zvěř. Komárům se všichni celkem úspěšně brání sprayem. Čemu se ovšem neubrání, je okolní společnost, developeři, ti nakonec vytlačí i předimenzovaného (v lidské velikosti, hraného pochopitelně jedním z performérů) krtka, který se objeví v jeskyni…

    FOTO MARTIN ARGYROGLO

    I když se moc neděje, je zajímavé pozorovat vývoj scénického obrazu. FOTO MARTIN ARGYROGLO

    Ovšem jen tak prvoplánová tato instalace, která by možná stála za delší rozbor, není. Řekl bych, že alternativní centrum svým zařazením se do většinové společnosti připravuje své sebezničení, a tím je obrazem naší současné společnosti.


    Komentáře k článku: Avignonské utopie 2013 (No. 1)

    1. Kateřina Vlčková

      Profilový obrázek

      Dobrý den,
      s Vaším hodnocením inscenace Big Bang naprosto souhlasím. Záměr autorů navodit v inscenaci paralelu s velkým třeskem nebo snad dokonce s evoluční teorií se jim tehdy vůbec nepodařil. Inscenace se líně vlekla bez toho, aniž by cokoli divákům sdělovala. Ani některé zajímavé scénografické prvky neměly šanci tu nudu zachránit.

      17.09.2013 (13.05), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,