Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Ani o milimetr!

    prof. Václav CejpekAni druhé výběrové řízení na místo ředitele Národního divadla Brno nebylo úspěšné. V obou řízeních se uskutečnilo celkem pět kol, bylo odmítnuto přes dvacet uchazečů. To neznamená, že by všechny jejich koncepce byly mylné, pochybné či z gruntu špatné. Spíš žádný z nich přesvědčivě nenavrhnul, jak se vyrovnat se současným kontextem brněnského Národního divadla. Protože je docela složitý, budiž mi dovoleno všimnout si blíž jeho jediné okolnosti – že jde o třísouborové divadlo.

    Problémy s řízením velkých vícesouborových kamenných divadel jsou totiž obecnější, než by se mohlo na první pohled zdát. Je evidentní, že umělecké programy jednotlivých těles většinou běží každý po své koleji a jen zřídka lze konstatovat nějaké společné zacílení a zájmy, pokud nemáme na mysli cíle zcela obecné a univerzální. Ovšem jaký je pak důvod koexistence souborů? A proč v ní setrvávat?

    Jednu z příčin – nikoli jedinou – najdeme v historii, kdy se české divadlo za národního obrození rychle emancipovalo a mělo touhu dohnat velké evropské divadelní domy a vyrovnat se jim. A společná existence několika souborů uvnitř jednoho organizačního celku byla přece jen levnější, tehdejší ředitelé také museli šetřit na provozních, administrativních i uměleckých agendách. Může se tím ušetřit i dnes, i když exaktní a jednoznačně přesvědčivou odbornou analýzu toho jsem vlastně nikdy neviděl. Na rozdíl od doby národního obrození však v dnešním divadle lze jen velmi obtížně „sladit“ program moderní opery a moderní činohry. Představa, že by se o to ve Vídni pokoušel třeba Burgtheater s Wiener Staatsoper, nebo v Berlíně Deutsches Theater se Staatsoper Unter den Linden, a že by nalezli ředitele či intendanta, který to ustojí, je nesporně groteskní.

    Není dobrou vizitkou, že se nám od roku 1990 nepodařilo s tímto problémem pohnout ani o milimetr, stejně jako se nepodařilo otevřít skutečně seriózně cestu k vícezdrojovému financování takových divadel (divadel vůbec). Vzpomínám na pokus v roce 1990, v atmosféře zásadních přeměn společnosti, rozmontovat tehdy Státní divadlo Brno osamostatněním Mahenovy činohry pod uměleckým šéfem Františkem Derflerem. Rozmluvili nám to argumenty jako, kdo vám bude vyrábět dekorace, když nebudete mít dílny atp. Argumenty velmi silnými v době, kdy ještě nebylo ani stopy po nějakém soukromém sektoru, a nikdo nemohl tušit, co „to“ s divadlem udělá. Neměli jsme odvahu riskovat třeba až zánik činoherního souboru. Tyhle důvody jsou však dávno pryč.

    Nechci tvrdit, že v žádném vícesouborovém divadle nic nefunguje. Holým faktem ovšem zůstává, že tento způsob organizace divadelního podnikání (v provozním i uměleckém smyslu toho slova) se přežil. Rozdělit vícesouborová divadla na menší a operativnější celky, které budou nositeli svých vlastních tradic, znamená zbavit je pout, jimiž jsou ochromena. Samozřejmě se taková reforma nedá provést stisknutím knoflíku. Je třeba ji věcně připravit a také spočítat. Ale je načase začít se o ní aspoň bavit – kvalifikovaně, věcně a s jedinou snahou: pokusit se vytvořit racionální a funkční prostor pro uměleckou tvorbu.

    Než se to podaří, je třeba poskytnout uměleckým souborům maximální možnou autonomii ve všech oblastech. Až se to podaří, budou se i ředitelé takových divadel hledat snáze.


    Komentáře k článku: Ani o milimetr!

    1. Martin

      Profilový obrázek

      Milý pane Cejpku,
      přestaňme pořád něco transformovat a vylepšovat, držme se tradic a systému, který funguje. Pracuji v Rakousku v pětisouborovém divadle s desítkami premiér ročně a ještě nikoho nenapadlo, že je to přežitek a že je nutné to transformovat. V Čechách se rozpojuje, co bylo léta spolu, a slučuje, co bylo léta oddělené, a vede to do p…e. A když transformovat, tak několik sezón dopředu, a ne hledat ředitele v květnu na příští sezónu. Je to celé směšné a smutné zároveň. A nejvíc je to trapné.
      S pozdravem
      MDvořák

      29.05.2013 (10.34), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Josef Herman

        Josef Herman

        Pane Dvořáku,
        prosím, můžete napsat, v kterém divadle pracujete?
        Děkuji pěkně a zdravím

        30.05.2013 (0.30), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

        • Petr Pavlovský

          Petr Pavlovský

          Uběhlo 14 dní,
          a tak se mi zdá, že MDvořák je anonym a pětisouborové statutární rakouské divadlo čirá myslitelnost 🙂
          „A nejvíc je to trapné.“

          10.06.2013 (17.35), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      To vše platí v bleděmodrém o pražském ND.
      Proto mne dnes rozesmál pan předseda Gazdík (StaN) v interview (ČT 24), když pravil, že jejich ministryně A. Hanáková dobře vyřešila všechny aktuální problémy resortu, jenom měla z počátku „rezervy“ v komunikaci s médii.
      Po mém soudu nevyřešila téměř nic a problém ND už vůbec ne! J. Burian stojí před týmž problémem, před kterým stál před svým vyhazovam O.Černý – alespoň pokud je mi známo!

      31.05.2013 (23.19), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,