Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2018

ročník 25
13. 11.–26. 11. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    A konečně vstoupil ďábel

    Na hlavě mám masku Freddyho Krugera z Noční můry. Maska je gumová, takže necítím štiplavý kouř, který právě zahaluje studio Palmoffka. Hrajeme Mlčení bobříků. Na jevišti zrovna vykládám něco o pitomých komouších, když uslyším rozčílený mužský hlas. Říkám si oukej, není to poprvý, kdy jsme urazili diváka. Přidám na hlasitosti, abych překryl jeho odchod přes zaplněný hlediště. Divák se nevzdává a nekompromisně nadává dál, až najednou zcela jasně zařve: „STOP, hoříme!“ Sundám si Freddyho a zjistím, že celou dobu (spíš to bylo pár vteřin, na jevišti plyne čas odlišně, viz E = mc²) to vykřikoval kolega Honza Hušek. Honza svírá sametový výkryt, který vzplál od rozžhaveného reflektoru, a snaží se vlastníma rukama uhasit plameny. Diváci se zasmějí a považují blížící se apokalypsu za další efekt, který si pro ně režisér Frič připravil. Hoří divadlo. Mlčení bobříků se opět dostane na stránky novin. Tentokrát to nebude kulturní rubrika.

    A teď, v nejnapínavějším, přesunu děj do naší šatny. Všem hercům právě přišla esemeska od režiséra, cituji: „And the devil finally came!!!!!!“ (Počet vykřičníků souhlasí.)

    Zpátky do sálu. Honzovi Huškovi už na dlaních raší spáleninový pupínky. Kolegyně Tereza hbitě šáhne pro moje sperma. Ve skutečnosti se jedná o rekvizitu, která představuje toto skupenství – petka plná vody –, a stříkne pár deci na ohníček. V kombinaci s obětavou prací Honzíka jsme z nejhoršího venku. To už kašlající diváci opouštějí sál. Vznikne organizační chaos, protože pan požárník se vzpamatoval až teď a šahá po práškovém hasičáku. V poslední chvíli ho odradím, protože by tím zamořil celou místnost a to už bychom nedohráli. Doutnající samet voní jako špekáček. Mňam. Po dvacetiminutové pauze pokračujeme dál. Následující scéna ale startuje masivním kouřostrojem a diváci jsou poněkud v šoku. Mektám, že je vše v cajku. (Ještě že v Bobrech nehraje kolega Albrecht. Máme mezi sebou totiž takovou sázku. Kdo se v představení přebreptne, platí tomu druhému kilo. Jednou mě to stálo sedm set. Blbá hra. V tomto případě bych zahučel mnohem hloubš.) Vše dopadlo skvěle, a poněvadž jsme v Divadelkách, uděluju našemu špílu krásných pět hvězdiček. Hrdinovi Huškovi pak sukces měsíce.

    Akorát mi neleze do hlavy, jak to ksakru ten Frič s tou esemeskou udělal. Byl přece ve Staváku na premiéře svého Fausta. Zřejmě nám Mefisto poslal ďábelskou energii. Tak to fakt moc dík. Co přijde příště? Spadne na nás obří kamion?


    Komentáře k článku: A konečně vstoupil ďábel

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,