Divadelní noviny > Názory – Glosy
Cesty současného regionálního divadla
Jaké by mělo být směřování současného regionálního divadla? Zatímco v oblasti nezávislého divadla mám poměrně přesnou a zkušenostmi podloženou představu, co by tento sektor potřeboval, nejsem si jista, zda po necelém roce práce v regionálním divadle mohu relevantně psát o jeho směřování. Myslím, že bude lepší vnímat tento text jako zamyšlení nad možným směrem, kterým by se regionální divadla mohla ubírat. Pokusím se tento „ideový program“ shrnout do několika hesel:
OTEVŘENOST: I když nikdo nepopírá, že základem české divadelní sítě jsou kukátkové historické domy s repertoárovým provozem, myslím, že je načase tyto budovy otevřít. A to jak duchovně, tak fyzicky. Divadlo, ať už má vlastní soubor nebo funguje jako stagiona, už těžko může obstát jen jako distributor lístků na večerní představení, často ještě s poněkud zastaralým systémem předplatného. Budova by v ideálním případě měla využívat celý svůj potenciál – malé sály, zkušebny, foyer nebo kavárny, které by se měly stát jakýmisi kluby, jež s otevřenou náručí vítají kulturní život svého města. Mělo by se v nich něco dít i přes den, jejich dveře by měly být dokořán – pro zkoušení nezávislých, nebo chcete-li amatérských umělců, pro přednášky, debaty, programy pro děti a mládež, ale i pro další vzdělávání nebo volnočasovou aktivitu dospělých. Cílem je přece veřejná služba – tedy posilování kulturních hodnot naší komunity, rozvíjení schopnosti kritického myšlení a kreativity, společenská diskuse…
SPOLUPRÁCE: To souvisí s onou duševní otevřeností a flexibilitou, která regionům umožní koprodukce s dalšími kulturními institucemi a samozřejmě zejména divadly – českými i zahraničními; nezávislými i zřizovanými. V koprodukcích vůbec leží obrovský potenciál. Často slyším nářek, že ten nebo onen titul není možné nasadit, protože se pravděpodobně dočká jen několika repríz. A proč ne? Kdyby se však dočkal několika repríz na několika místech, už by to tak „marné“ nebylo. My jsme se s Jihočeským divadlem pustili do velkého dobrodružství – v koprodukci s dvěma nezávislými divadly (LETÍ a Tygr v tísni) připravujeme celonoční imerzivní performanci pro český pavilon na PQ. Samozřejmě je to experiment, a nevíme, jak dopadne. Ale už dnes víme, že jen ten proces je pro všechny tři zúčastněné soubory nesmírně obohacující. A díky bohu nejsme jediní – koprodukční projekt se slovenským divadlem připravilo Městské divadlo ve Zlíně a určitě jsou i další…
GENIUS LOCI: Každý region má svůj vlastní potenciál, své lokální autory a umělce, a hlavně svá témata. S nadsázkou řečeno, proč uvádět Tučkovou, když tu na jihu máme Hájíčka? Ano, samozřejmě, že Praha má obrovský „dar“ koncentrovat špičkové umělce, ale ne, ani Praha nedokáže pozřít a hlavně vytěžit úplně všechno, takovému centralismu je třeba se vzpírat.
ROZVOJ PUBLIKA: Ať se nám to líbí, nebo ne, jsme poskytovatelé veřejné služby. Je proto naprosto relevantní, když se například EU ptá, kolik jejích obyvatel participuje na kultuře (ať už v jakékoli podobě, včetně letních výletů na hrady a zámky). A je šokující, když se ze statistik dozvídáme, že je to necelá polovina. Rozvoj publika neznamená jen zvyšování návštěvnosti, ale i zvyšování dostupnosti – tedy snižování prahů, aby divadlo nebylo jen pro intelektuální a ekonomickou menšinu. Právě na tomto poli je práce v regionech ještě důležitější. Právě tady je třeba prolamovat sociální bubliny a zajišťovat bezpečný prostor pro sdílení i výměnu zkušeností, pro uchovávání paměti té či oné komunity. A v neposlední řadě je to o pěstování vztahu s našimi diváky – jejich úloha by měla být co nejaktivnější, nechceme přece jen obhospodařovat tupé stádo, které nakrmíme našimi produkty.
Komentáře k článku: Cesty současného regionálního divadla
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
