Divadelní noviny > Názory – Glosy
Moderování
Stalo se dobrým zvykem posledních let pořádat – zvláště v rámci festivalů – po představeních hostujících souborů veřejná setkání s jejich tvůrci. Je to vždy mimořádná příležitost dozvědět se něco víc o díle samém, o kontextu, ve kterém vzniklo a uvádí se, o souboru a tvůrcích. Nevynechám jedinou příležitost, abych se takových setkání účastnil. A sleduju, jak jsou kvalitativně, informativně rozdílná. Někdy je to dáno samotnými tvůrci, kteří buď jsou, anebo nejsou komunikativní. Většinou má ale hlavní díl na kvalitě prezentace moderátor či moderátorka. Je to zodpovědná funkce a divím se, jak často je ze strany organizátorů a organizátorek podceňována.
Například nedávno na jednom pražském festivalu se moderátorka – dramaturgyně divadla – jen chichotala, dala hostům pár zdvořilostních otázek, pohlédla do publika, zda se chce někdo na něco zeptat, a než se kdokoli ozval, setkání ukončila. Přitom právě tento festival si na setkáních a diskusích zakládá a většina z nich se natolik – a zajímavě – rozvine, že se končí až hluboko po časové normě.
Moderátor je něco jako publicista. Zastupuje zvídavé diváky a ptá se za ně. To by si měl uvědomit kdokoli, kdo se do této situace dostane. Připravit se, být znalý inscenované problematiky a souboru, se kterým vede dialog, mít kreativní otázky, dokázat se přizpůsobit vzniklým situacím a rozvinout je, nenechat se snadno odbýt, ale naopak objevovat stále nová témata, intelektuálně překvapovat. A samozřejmě dát prostor i přítomným divákům.
Kvalitních moderátorů a moderátorek jsem zažil dost. Jakož i těch nepřipravených a trapných. Nebudu zde nikoho jmenovat, o to mi nejde. Jen jsem chtěl na zodpovědnost a vlastně i náročnost moderování, na toto téma a problematiku upozornit.
Komentáře k článku: Moderování
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)