30. MF Divadlo Plzeň: Up & Down (No. 3)
Jubilejní 30. ročník Mezinárodního festivalu Divadlo uvedl hned několik parádních zahraničních inscenací, na něž budu jistě dlouho vzpomínat.
Inscenace Shaxpearova myčka na ulici Kertész Viktora Bodóa i text Pétera Závady ze Shakespearovy nejslavnější milostné tragédie záměrně vypouštějí poezii a představují si, jak by oba mladí milenci a svět kolem nich vypadali uprostřed zchátralé Pešti. Foto archiv festivalu
Up
887, to byla vzrušující možnost setkat se s proslulým Robertem Lepagem, nejen tvůrcem, ale též člověkem, neboť nás nechal nahlédnout do svých vzpomínek neoddělitelně provázaných s „velkou“ historií Kanady. Jen lituji, že jsem neseděla blíže k jevišti, protože komorní představení založené na osobním kouzlu jediného aktéra a precizní iluzivní manipulaci se spíše drobnými scénickými objekty rozhodně nevzniklo pro velké divadelní sály. Škoda, že to organizátoři při výběru prostoru nevzali v potaz.
Marthalerovo Ani ponětí, to byla čirá radost ze hry s absurditou, nonsensem, poetikou dadaismu. Ano, forma zde byla důležitější než sdělení – to ostatně spíše absentovalo –, ale při sledování sehraného dua klaunů každodennosti Grahama F. Valentina a Martina Zellera mi to bylo srdečně jedno.
S o to věší potěchou jsem ovšem další den sledovala, jak se z razantní litevské aktualizace Povídek z Vídeňského lesa nenápadně vynořuje nelichotivý obraz postsocialistické společnosti, která neví, co si počít s nově nabytou nezávislostí.
Načež do DEPA2015 předposlední večer festivalu vtrhla divoká, drzá, ale důsledná Bodóova současná variace na Romea a Julii s názvem Shaxpearova myčka na ulici Kertész. A bylo v ní tolik energie, tolik života, tolik nenásilné autenticity, že všechny výše zmíněné projekty, byť dokonalé, najednou působily poněkud akademicky, sterilně. Shaxpearova myčka byla čistá i špinavá, krásná i nechutná, dojemná i komická, trapná i vážná – tak jako život sám. Ač se Bodó původnímu textu notně vzdálil, v tomto nápaditém propojování protikladů si se Shakespearem vlastně podal ruku. Můj Up míří do Maďarska…
…
Před koncertem Rolling Stones se scházejí členové ochranky, bedňáci, promotéři, fanoušci…, ti noví i ti věrní. Každý má svůj osobní příběh, který ho s legendou pojí… Foto archiv festivalu
Down
V samém závěru festivalu, když už to nikdo snad ani nečekal, se přeci jen objevil jeden zahraniční „down“. Inscenace Slovenského národního divadla Než přijdou Stouni… by v běžném repertoárovém provozu možná obstála jako odpočinkový titul pro milovníky rokenrolu, ale v konkurenci festivalových majstrštyků ještě více vynikla její manka – děj postrádající dramatické situace (nepomohlo ani faustovské překvapení), dialogy se spoustou slovní vaty (a planého filozofování), nedůsledná režie, která nechává přední slovenské herce jen tak povlávat v prostoru. V inscenaci navíc nezazní prakticky žádný hit od The Rolling Stones, protože tvůrci nezískali práva. Takže nakonec nejspíš zapláčou i fanoušci kapely.
Komentáře k článku: 30. MF Divadlo Plzeň: Up & Down (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
