Jeden večer v pohybu
Letošní 4+4 dny v pohybu se vměstnaly do hustého zářijového programu, a kromě loni představené vršovické školy tentokrát nabídly i zbrusu nový prostor, totiž někdejší kino Vzlet nedaleko Vršovického náměstí, kde se od 1. září zabydlela VOSTO5 & přátelé. A jejich první zdejší premiéra, uvedená v rámci festivalu pod názvem SENTIMETAL aneb Noc, kdy na Kavčím plácku umřel Michael Jackson a Orestés se na to jenom díval se stala jakýmsi symbolickým vyjádřením toho, s kým se VOSTO5 „kamarádí“ a koho eventuálně považuje za své pokračovatele.
Letošní 4+4 dny v pohybu se vměstnaly do hustého zářijového programu, a kromě loni představené vršovické školy tentokrát nabídly i zbrusu nový prostor, totiž někdejší kino Vzlet nedaleko Vršovického náměstí, kde se od 1. září zabydlela VOSTO5 & přátelé. Foto: archiv divadla
Celá ta záležitost (zdráhám se říci inscenace) je totiž pojednána, pokud jde o obsazení i prostor, značně velkoryse. A kromě členů VOSTO5 (Ondřej Cihlář, Ondřej Bauer, Tomáš Jeřábek, Jiří Havelka a Petr Prokop tu – nejen jako koncertní punková skupina – zabydlují prostor mladí ze souboru 11.55 /Zapět minut dvanáct, s jedinou výjimkou někdejší Havelkovi studenti z DAMU (Bořek Joura, Jan Hofman, Jan Čtvrtník, Michal Bednář, Tereza Volánková, Pavlína Balner Petra Majerčíková a Daniela Šišková). Dalším přítelem, který přispěl svým dramatickým textem, je René Levínský (v roce 2019 hrál v projektu Sametová simulace – Kabinet).
Tento „imerzivní ponor di minulého času“, jak slibuje program, si divák může začít užívat hned od začátku, kdy není zcela jisté, jestli už to začalo, nebo teprve začne… Foto: archiv divadla
Do horního patra Vzletu vstupují diváci – vybaveni kousky papíru s obrázky piva, chleba a noty – aniž by tušili, na které straně se „to“ bude odehrávat. A tak si posedávají, jak se jim zlíbí. Barevná výzdoba barevných fáborků, ohlušující řev kapely a humorné diapozitivy z historie VOSTO5 (zal. 1996). Tento „imerzivní ponor di minulého času“, jak slibuje program, si divák může začít užívat hned od začátku, kdy není zcela jisté, jestli už to začalo, nebo teprve začne… Jistotu získáme až tehdy, kdy je kapela Hovada z Ruprechtic utnuta, neboť na vyvýšený stupínek alias na vyhlídku, z níž ovšem není nic vidět, vstupují hrdinové z VOSTO5. Zde spustí improvizovanou kaskádu improvizovaných dialogů a situací, ne nepodobných Stanďartnímu kabaretu. Když tato část skončí, diváci s údivem zjistí, že se ocitli na festivalu. Takové ty obrovské prostory plné nepohodlných viklavých laviček, kdy se bojíte, že na vás někdo vylije pivo nebo na vás lehce handicapován spadne, a kde zaručeně potkáte někoho známého. Hoši z VOSTO5 vybízejí k tomu, aby si lidé na „pivenky“ vyzvedávali pivo zdarma, stejně jako na „chlebenky“ chleba s pomazánkou. Okamžitě se vytvoří zcela autentická fronta, takže pivo brzy dojde, a je třeba „to řešit“. Mezitím diváci, kteří se neponořili do fronty na pivo, mohou sledovat dění v celém sále. A je co pozorovat. Členové hudební skupiny totiž shodili paruky, a v civilu se proměnili společně s vostopětkaři v iniciátory nejrůznějších situací. Rozhodně nepřehlédnete Petru (Majerčíkovou), to je taková ta dívka, která se sice hned na počátku strašně opije, ale stejně nejvíc vydrží. Byť se pro jistotu pohybuje nejraději po čtyřech. Další z dívek někdo ukradl peněženku, takže nahlas řeší, kde bude spát a jak se dostane domů do Jihlavy (v happy endu se ovšem najde poctivý nálezce a situace i dívka je zachráněna). V téhle pestré změti situací dojde také na taneční maratón, do kterého se ochotně zapojují i diváci/divačky. Pokud budeme v této části hledat připomenutí nějakého předchozího projektu VOSTO5, asi vás napadne Dechovka, kde drobné jakoby náhodné situace, odehrávající se v schůzovním sále, perfektně dokreslovaly autenticitu dění, a ukázaly se jako pečlivě promyšlené atmosférotvorné prvky.
Hoši z VOSTO5 vybízejí k tomu, aby si lidé na „pivenky“ vyzvedávali pivo zdarma, stejně jako na „chlebenky“ chleba s pomazánkou. Foto: archiv divadla
Třetí část, která uzavřela simulovaný festival, jako jediná stavěla na textu, a to fragmentu hry René Levínského Orestés na Kavčím plácku (pozn. na Kavčím plácku v Hradci Králové se v době festivalu hraje open-air divadlo). Tady dominuje specifický Levínského jazyk a způsob psaní, kde kříží (někdy až šokujícím způsobem) vysoké a nízké, propojuje postavy z antických dramat se skatologickou, drsnou mluvou. Herci v ležérně zavinutých tógách (Jeřábek pod ní nic neměl!) s monumentálními antickými sloupy na hlavách pronášejí skeptická hodnocení rodinných vztahů (a vražd) ve svých rodech, a hodnotí soudobou (po)válečnou situaci.
Herci v ležérně zavinutých tógách (Jeřábek pod ní nic neměl!) s monumentálními antickými sloupy na hlavách pronášejí skeptická hodnocení rodinných vztahů (a vražd) ve svých rodech, a hodnotí soudobou (po)válečnou situaci. Foto: archiv festivalu
Celým tím balábile se můžeme královsky bavit a nořit se do něj, jak hluboko se nám zachce, můžeme se stát voyery i účastníky, a chceme-li, můžeme celou tuhle historii Vostopětky mezi sentimentem a metalem brát jako symbolické dějiny posametového vývoje, od prvotního nadšení, kdy jsme vystoupili na horu/vyhlídku, kde jsme zahleděni do sebe a svých malých starostí neviděli nic kolem, přes opilecky bezstarostné blbnutí řízené heslem „hlavně si užít“ a na závěr marasmus, kdy z velkých řečí a hrdinství zbývá jen trapno, bláboly, nadávání na režim, bezradnost a neschopnost jít dál.
VOSTO5 udělala další krok ve své historii. Foto: archiv divadla
VOSTO5 udělala další krok ve své historii, a podle návštěvnosti se zdá, že jejich nová venue – Vzlet – se o nedostatek diváků nemusí bát.
Komentáře k článku: Jeden večer v pohybu
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
