Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2024

ročník 33
25. 6. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly

    29. MF Divadlo Plzeň: Up & Down (No. 14)

    Můj palec nahoru patří i letos VŠEM, kteří to opět nevzdali a popostrčili Thespidovu káru zase o píď dále – za humna Plzně i českomoravské kotliny.

    Opět se názorně prokázalo, jak různě se dá „dělat“ divadlo, přičemž na základě patnácti zhlédnutých představení/inscenací ráda konstatuji vysokou profesionální úroveň předestřeného vzorku.

    Up

    V rovině „zážitkové“, tedy nezbytně individuální, ba subjektivní, mne zase jednou „dostal“ Divadelní spolek JEDL a jeho Manželská historie balancující s rozkošnickou, přitom přesně dávkovanou ironií brilantně na ostří kreativity a zběsilosti. (Malého stvořitele jsem zhlédla již v Praze.)

    S upřímným zaujetím a bez kontraproduktivní intelektuální námahy jsem přijala Dianiškovu divadelně barvitou „dokumentární fikci“ Špinarka v provedení ostravského Divadla Petra Bezruče s excelentní titulní představitelkou Markétou Matulovou. A se zájmem o věc i o divadlo jsem sledovala také ironicko-poetický „příběh“ D1 (Pracovní název) v provedení Slovenského komorního divadla z Martina v autorské režii Lukáše Brutovského. Pro loutky mám tradiční slabost a plzeňská Alfa i královéhradecký Drak mne „již tradičně“ potěšily duchaplnou invencí, bravurním řemeslem a neutuchající hravostí.

    Ke kladům festivalu musím přičíst i účast hned tří „velkých“ zahraničních produkcí zaštítěných evropsky renomovanými režiséry – Lupou, Rauem a Percevalem, z nichž dva byli v Plzni osobně přítomni. Konkrétní výběr tří „smrtonosných“ inscenací má pro mne v dané situaci zvláštní, rozporuplnou mimodivadelní výmluvnost; umělecky je to problematičtější.

    Down

    Můj palec dolů patří Percevalově variaci na téma Čechovových Tří sester (v koprodukci TR Varšava a krakovského NST), jejíž „volnost“ se bezohledně a v samém principu míjela s deklarovaným vzorem, přičemž čechovovská filiace byla pro vnímání režisérem kýženého sdělení doslova matoucí a veskrze kontraproduktivní. Chudák mrtvý klasik…


    Komentáře k článku: 29. MF Divadlo Plzeň: Up & Down (No. 14)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,