Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    27. MF Divadlo Plzeň: Up & Down (No. 17)

    Protože jsem musela v sobotu odjet, neviděla jsem mnoho představení, takže bych nechtěla vyjmenovávat Up and Down. A dávat představením jen body je vždy obtížné a pro mě trochu kontraproduktivní – pro mě divadelní kritika (a umělecká kritika obecně) závisí na malých nuancích, tónech, dvojznačnostech. Nedokážu si představit vyjádřit ji v bodech.

    Ale skutečně se mi líbilo představení Fernando Krapp mi napsal dopis, a to jemným smyslem pro humor, kontinuální vyvážeností reality a absurdity, tragičnosti a komičnosti. Stylizovaná scéna svou jednoduchostí a výstředními barvami dobře orámovala tento krutý příběh (spolu) závislosti a touhy po lásce s mírnou dávkou (sebe)ironie, která se zdá být podstatnou pro zvládnutí každodenní „banální“ tragičnosti. Představení malovalo svět, kde moc ničí nejen ty, kteří trpí utlačováním, ale i samotné utlačovatele.

    Pro mě byla tato inscenace nejlepší před tím, než jsem musela odjet.

    ///

    As I had to leave on Saturday, I missed a lot of performances, so I would not like to name ups and downs. On the other hand giving points to performances has always been difficult and a bit contradictory to me – for me, theatre criticism (and art criticism in general) is about the little nuances, tones, ambiguities. I can not imagine expressing them in points.

    But I really liked Fernando Krapp wrote me this letter with its delicate sense of humour, its continuous balancing between reality and absurdity, tragedy and comedy. The stylized scene with its simplicity and its eccentric colours framed well this cruel story of (co)dependence and the desire of love with the hint of (self)irony that seems crucial to experience its everyday, „banal“ tragedy. This performance painted a world where the power ruins not only the ones suffering from being oppressed but the oppressors as well.

    For me, this performance was the best till I had to leave.

    Mária Ady (1988), filmová a divadelní kritička, odborná pracovnice Hungarian Theatre Museum and Institute

    ///

    Více o Mezinárodním festivalu Divadlo Plzeň na i-DN: 

    Divadlo Plzeň

    • Autor:
    • Publikováno: 27. září 2019

    Komentáře k článku: 27. MF Divadlo Plzeň: Up & Down (No. 17)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,