Divadelní noviny Aktuální vydání 20/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

20/2024

ročník 33
26. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly

    24. MF DIVADLO: Up & Down Aleny Zemančíkové

    Z festivalových zážitků patří k nejsilnějším hned ten první, Mýcení Thomase Bernharda v provedení Teatru Polskeho z Wroclawi.

    Thomas Bernhard: Mýcení (r. Krystian Lupa, Teatr Polski Wroclaw, prem. 23. 10. 2014 na scéně Jerzyho Grzegorzewského). FOTO NATALIA KABANOW

    Thomas Bernhard: Mýcení (r. Krystian Lupa, Teatr Polski Wroclaw, prem. 23. 10. 2014 na scéně Jerzyho Grzegorzewského). FOTO NATALIA KABANOW

    Šlo zvenčí i zevnitř o téma kultivovanosti a „mistrovství“. V inscenaci jsem cítila režisérovo porozumění Bernhardovu textu, jeho zoufalý výsměch vysoké kultuře a s ní spojenému snobství a současně přináležitost k této kultuře – i k jejímu úpadku. Čtení titulků dodávalo představení jakýsi literární rozměr, který k tématu patří a mně je blízký.

    Repro Roxy/NoD

    Repro Roxy/NoD

    V inscenaci Jana Nebeského Dvojí domov / Z Čepa jsem  vlastně ocenila kromě divadla také Čepa, jeho meditativní texty o setkání i roztržení generací, o dětství, stáří, smrti. Čep mě jako čtenářku nikdy nebavil, zde ovšem, když jsem měla možnost sledovat vznik namalovaného obrazu na horizontu a poslouchat jeho věty vyslovované třemi různými hlasy, mě oslovil. Korunu celé inscenaci dal květinový koš, který hosteska přinesla hercům a umístila do středu obrazu dvou postav v polích – jako by ty nádherné pozdně letní květiny k té inscenaci patřily.

    Sláva Daubnerová: Solo lamentoso (prem. 10. 12. 2012, Divadlo SĽUK, Bratislava). FOTO web Slávy Daubnerové

    Sláva Daubnerová: Solo lamentoso (prem. 10. 12. 2012, Divadlo SĽUK, Bratislava). FOTO web Slávy Daubnerové

    Ale abych nezůstávala jen u starých mistrů. Jako připomenutí toho, v čem žijeme a jaké násilí normálně snášíme, aniž bychom měli potřebu s tím něco dělat, a jaký druh teroru netolerujeme, jsem ocenila Solo lamentoso Slávy Daubnerové. Její Eva N., postava ze skutečné soudničky, mi připomněla postavy Ladislava Fukse zaseknuté ve svých obranných teoriích. Ale o této inscenaci jsem už psala pro Deník Referendum (viz Všelijací sousedé).

    ///

    Pokud jde o negativa:

    Boris Vian: Pěna dní (r. SKUTR, Klicperovo divadlo Hradec Králové, prem. 12. 3. 2016). FOTO archiv KD HK

    Boris Vian: Pěna dní (r. SKUTR, Klicperovo divadlo Hradec Králové, prem. 12. 3. 2016). FOTO archiv KD HK

    Žasnu nad ztrátou smyslu sdělení u některých divadelně a esteticky krásně pojednaných inscenací, z nichž se ale vytratil pod záplavou kostýmů a pohybových řešení esprit předlohy. Pro mě to byla zejména apartní Pěna dní Klicperova divadla z Hradce Králové (starší fragmentární předloha – Büchnerův Vojcek DJKT Plzeň tento přístup, zdá se mi, unesl lépe).

    Jan Mikulášek, Dora Viceníková a kol.: Posedlost (r. Jan Mikulášek, Divadlo Na zábradlí, Praha, prem. 30. 4. / 1. 5. 2016). FOTO archiv DNz

    Jan Mikulášek, Dora Viceníková a kol.: Posedlost (r. Jan Mikulášek, Divadlo Na zábradlí, Praha, prem. 30. 4. / 1. 5. 2016). FOTO archiv DNz

    Podobné pocity jsem měla u Posedlosti Jana Mikuláška a Dory Viceníkové z Divadla Na zábradlí: etudy o vztazích v uzavřeném prostoru mi připadaly jako chladná manýristická esence všech možných banálních příběhů z televize a nejrůznějších prakticko-psychologických příruček. Inscenace mi říká, co už vím, a prostředky, které mě nechávají chladnou.

    J. M. Coetzee: Hanebnost (r. Kornél Mundruczó, Proton Theatre Budapešť, prem. 15. 6. 2012). FOTO archiv

    J. M. Coetzee: Hanebnost (r. Kornél Mundruczó, Proton Theatre Budapešť, prem. 15. 6. 2012). FOTO archiv

    A v kontrastu k tomu estetičnu – nemusím se nutně dívat na explicitní dlouhotrvající znásilňování na scéně. Musí  zrovna v tomhle divadlo soupeřit s filmem, nemohlo by jít za svým cílem po vlastní cestě? (Hanebnost, PROTON Theatre, Budapešť).

    Alena Zemančíková, dramaturgyně Českého rozhlasu


    Komentáře k článku: 24. MF DIVADLO: Up & Down Aleny Zemančíkové

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,