Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Bondy, Žižek, Pussy Riot a ti druzí

Zbyněk Fišer alias Egon Bondy. Muž janusovské tváře, nepřehlédnutelná postava českého undergroundu druhé půlky XX. století, filosof, básník, opozičník a ideolog, pro něhož reálný komunismus byl málo komunistický. (Nikdo o mně neví, že jsem marxist levý.) Podobně rozporná, jako byla jeho osobnost, je i Bondyho literární dílo: drahokamy i hlušina, živá poezie i mrtvé fráze. Povídka Šaman je jednou z mála Bondyho prozaických prací, kterou lze stejně jako román Invalidní sourozenci označit za orwellovskou antiutopii.

Šaman

Robert Jašków (Šaman) a Kristýna Frejová (Gestapačka) v inscenaci Šaman FOTO ALENA HRBKOVÁ

Kdesi na severu, v neurčité době (v době kamenné?), možná ve finské tundře, nebo snad na Sibiři?, „pečuje“ jistý šaman (napůl kněz a napůl místní totalitní vládce) o své ovečky, lovce sobů, ale především dbá o to, aby byl splněn plán lovu. Šaman je ovšem příliš nezvladatelná osoba, aby mohl plnit absurdní příkazy „anonymních kafkovských figur nahoře“ stoprocentně a skončí špatně – není nesnadné rozpoznat, že v Šamanově osudu je obsažena i projekce autorovy celoživotní stylizace věčného outsidera a provokatéra. Bondyho novelka je velmi suverénně a dramaticky napsána – pro jeviště je vlastně jako dělaná.

Její divadelní kvality rozpoznala Viktorie Čermáková, jež Bondyho Šamana zdramatizovala a zrežírovala ve Švandově divadle v Praze. Je to drastická, „hodně tělesná“ inscenace plná krve, špíny a fyzického násilí. Scénicky magické divadelní situace jsou kombinovány s rockovým koncertem, pro nějž Petr Kofroň složil jakýsi hard rock – zjevně jde o aluzi na Plastic People of the Universe, kteří zhudebnili pár Bondyho básní. Kontrast tvrdé, až nesnesitelně hlučné rockové hudby, násobící Šamanovo blouznění, s přízemní, primitivní realitou „tam dole“ je jevištně velmi působivý. Účinnost inscenace posilují i dramatické vpády elegantně oblečené nadřízené Gestapačky (spíš to asi měla být Estébačka – Bondyho text je očividná paralela totalitního „sovětského“ socialismu) do otrhaného světa lovců sobu. I scénograficky a „kostýmně“ (Jana Preková) je pokus Viktorky Čermákové o Bondyho konstruován důmyslně.

Osou inscenace jsou dva špičkové herecké výkony – Roberta Jaškówa jako Šamana a Kristýny Frejové v úloze už zmíněné Gestapačky. Jaškówův Šaman je směsí cynika, buřiče, sluhy i násilníka, v jehož duši, na jejím dně, přese všecko zůstaly stopy lidskosti. A Gestapačka Kristýny Frejové? Typická totalitní funkcionářka, skoro Marie Kabrhelová, arogantní, sebejistá, sentimentální, před vyšší mocí ale ustrašená žena, se sexuálním komplexem, který je v inscenaci znázorňován velice brutálně. Výraznou rolí je tu i Muška, mučednice lásky a touhy, v podání Terezy Nádvorníkové až jímavě dojemná.

Viktorka Čermáková se však nespokojila jen s původním Bondym. A jeho předlohu doplnila o postavu samotného autora (Jiří Pěkný), který od psacího stolu, jakoby z vědoucího nadhledu, ať už souhlasně, ať už ironicky, komentuje děj. Proč ne, je to možné a inscenaci to vtiskuje další „metafyzický“ rozměr. Mnohem problematičtější jsou ty dvě televizní obrazovky, na nichž je na přeskáčku promítán dialog levicového „filosofa“, spíš ale antikapitalistického propagandisty, proslulého Slavoje Žižeka a členky skupiny Pussy Riot Naděždy Tolokonnikové (v dabingu Jana Kačera a Týny Průchové). Bůhví, co tím režisérka naznačuje. Že je tenhle její Šaman alegorií poměrů v současném Rusku? Anebo je to jen dobový ornament? V každém případě je to laciná aktualizace – a po celý život neoficiální a „anticelebritní“ Egon Bondy se, ať už v nebi nebo v pekle, musí těmto sekvencím velmi nahlas zachechtat.

Ostatně celý ten humbuk s Pussy Riot! Není sporu o tom, že za provokaci v pravoslavném chrámu měly Pussy Riot vyfasovat pořádkovou pokutu a nikoliv dva roky vězení. Stejně tak v ryzost konání Naděždy Tolokonnikové uvěřit nelze. Po předčasném propuštění z kriminálu účinkovala s Madonou na komerčním koncertu v New Yorku a posléze se stala ikonou – modelkou světoznámé oděvní firmy. Když se jedná o peníze, jdou holt punk, protikapitalistická rétorika i lidská práva stranou.

Švandovo divadlo Praha – Egon Bondy: Šaman. Dramatizace a režie Viktorie Čermáková, hudba Petr Kofroň, scéna a kostýmy Jana Preková. Premiéra 15. února 2014.

  • Autor: Jan Kolář
  • Publikováno: 19. března 2014

Komentáře k článku: Bondy, Žižek, Pussy Riot a ti druzí

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,